To, co si dovolil Antonín Panenka, nikdo před ním nedokázal, vzpomíná fotbalová legenda

Alexander Vencel
Alexander Vencel

Málokterý fotbalový brankář zanechal v československé fotbalové historii tak výraznou stopu jako Alexander Vencel. V historii československé ligy je brankářským rekordmanem, přesně před 50 lety navíc vyhrál Pohár vítězů pohárů. „Cesta do finále tehdy nebyla lehká,“ vzpomíná Alexander Vencel na legendární vítězství nad Barcelonou.

Před finálovým zápasem si československých fotbalistů nikdo nevšímal. O to sladší bylo konečné vítězství nad zdánlivě neporazitelnou Barcelonou. „Když jsme vyhráli, trenér tak dlouho plakal, že jsme ho nemohli utišit,“ vzpomíná bývalý brankář.

Dnes je podobný úspěch českého fotbalového klubu něčím nepředstavitelným. „Tenkrát se ve Slovanu sešlo skutečně silné mužstvo,“ připomíná Alexander Vencel. „V té době se nedalo odejít do zahraničí, mužstvo proto hrálo několik let pohromadě. Možná i díky tomu přišel tenhle velký úspěch.“

A jakou tehdy hráči za tohle obrovské vítězství získali odměnu? „Dostali jsme čestné občanství v asi třiceti slovenských městech. Z prémie nám pak zůstalo asi 4600 korun československých.“

Společný úspěch z roku 1976

Dodnes je Alexander Vencel (vedle Josefa Čapkoviče) jedním z pouze dvou československých fotbalistů, kteří vyhráli některou z evropských klubových soutěží a k tomu i velký mezinárodní turnaj. V roce 1976 byl totiž členem týmu, který získal na mistrovství Evropy zlato.

Před 40 lety jsme byli mistry Evropy ve fotbale

Antonín Panenka.

Nejslavnějším dnem našeho fotbalu je 20. červen 1976. Tehdejší československý tým totiž ve finále evropského šampionátu porazil Západní Německo v penaltovém rozstřelu a získal svůj jediný titul z velkého turnaje. Dnes je to přesně 40 let, co o tom Antonín Panenka svým slavným dloubákem rozhodl.

„Bylo to dílem neuvěřitelně silného kolektivu, který se podařilo dát dohromady,“ vzpomíná brankář, který se mistrovství zúčastnil jako náhradník. „Ani jeden hráč nemyslel na svůj úspěch, všichni mysleli na společný úspěch. Finále, to byla báseň. Nebyli jsme favoriti, ale měli jsme pocit, že to nemůže dopadnout špatně.“

Celé finále pak rozhodla slavná penalta Antonína Panenky. „To, co si Tonda Panenka dovolil, nikdo před ním nedokázal. Bylo to překrásné.“