SERIÁL

7) Pražské jaro vtáhlo do veřejného života i doposud pasivní lidi

Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Ing. Oldřich Černík - Československý premiér v letech 1968–1970. Jeden z čelných představitelů československého obrodného procesu ukončeného sovětskou okupací v srpnu 1968
Předchozí díl
Následující díl

Reformní politici Pražského jara 1968 slibovali lidem demokratizaci socialismu a život v lepších ekonomických podmínkách. Srpnová okupace vojsky Varšavské smlouvy jejich plány zhatila. A tak zůstala jen federalizace Československa a zavedení pětidenního pracovního týdne.

„Atmosféra od jara roku 68 byla naprosto neuvěřitelná v tom, že vtahovala doposud pasivní skupiny lidí nebo jednotlivce do veřejné angažovanosti, ať už v rámci iniciativ, témat, diskuzí,“ říká historik Michal Stehlík z Národního muzea s tím, že lidem připadalo smysluplné zapojit se do takového procesu, protože tomu věřili.

Reformní proces usiloval o demokratizaci autoritativního režimu. Nezpochybňoval společenské principy socialismu ani vedoucí úlohu komunistické strany ani těsné vazby na Sovětský svaz. „Nikdo si nedovedl představit, že by se poměry změnily natolik, že by nás pustili ze své sféry zájmu,“ říká Zbyněk Hubáček, tehdy student ČVUT, která atmosféru Pražského jara pociťoval jako jakousi naději.

Podle historika Michala Stehlíka bylo Pražské jaro výjimečné tím, jakou důvěru měli politici mez lidmi. „Je to poslední okamžik, kdy lidé v této zemi ještě věří politikům. Ani listopad 89 a následné události do společnosti nedostane tolik důvěry, kterou mělo reformní vedení komunistické strany,“ nastiňuje.

Smělé ideje Pražského jara skončily v srpnu 68 pod pásy okupačních tanků. „Tehdy jsme si všichni mysleli, že něco uhrajeme, ale nakonec se realizovaly dvě věci – federace, a podařilo se prosadit dvoudenní víkend,“ řekl Čestmír Císař.

Spustit audio
autoři: Jaroslav Skalický , prh