Co dělají muslimové, když o ramadánu přijde noc? Náš zpravodaj už to ví
Půl druhé miliardy muslimů na celém světě právě prožívá posvátný měsíc ramadán. Od úsvitu do setmění nesmí například jíst, pít a kouřit. Letos připadl ramadán na červenec, a pro muslimy v arabských zemích je tedy půst opravdu velkým odříkáním. Teploty jsou často kolem čtyřicítky a dny jsou jedny z nejdelších v roce. Slavnostní večeři při západu slunce si většina muslimů dopřává kolem rodinného stolu. Někteří Káhiřané ale přicházejí večeřet do kouzelné atmosféry středověkého centra města.
Je půl sedmé večer a já procházím uličkami středověké Káhiry. Shon na tržišti vrcholí. Zhruba za půl hodiny, podle rozpisu denních modliteb přesně v 18.57, zapadne slunce a přijde iftár čili večeře po celodenním vyčerpávajícím půstu.
K duhu tradičně přijdou datle
Starými úzkými uličkami projdou jen pěší a trhovci se svými rudly. V poslední době se tu ale proplétají i motorizovaní jedinci na legendárních skútrech Vespa. Ty jsou v Egyptě indické výroby a neustále jich v ulicích Káhiry přibývá.
U jednoho obchůdku je nezvyklá tlačenice. Nakouknu přes lidi a vidím kluka rozlévajícího kávově béžovou tekutinu do plastikových kelímků a mikroténových sáčků. „To jsou datle v mléku. Vem si, jsou zadarmo!“ povzbuzuje mě. Okolní trhovci si datle odnášejí do svých obchůdků.
„To je stará islámská tradice, že první věc, kterou jíme po půstu, jsou datle. O ramadánu se proto ceny datlí na trhu zvednou o deset, patnáct procent,“ poučuje mě jeden kolemjdoucí.
Ramadán v čase politické krize
Za chvíli přicházím na náměstí u jedné z nejposvátnějších mešit v Káhiře, mešity Imáma Husajna. To je hned vedle turisticky známého tržiště Chán al-Chalílí. Už přes dva roky tu ale na západního turistu narazíte jen výjimečně. Zato Egypťané sem chodí pořád rádi. A teď o ramadánu ještě radši.
Je 18.47, a do iftáru tedy zbývá přesně deset minut. Z minaretu Husajnovy mešity se line hlas modliteb.
Stoly několika restaurací pod širým nebem se plní postícími se rodinami nebo páry. Číšníci se ještě na poslední chvíli snaží přilákat kolemjdoucí. Zájem není takový jako jiné roky. Egypťané si letošní ramadán kvůli politické krizi moc neužívají.
Náměstí před Husajnovou mešitou se dá svým významem pro Káhiru přirovnat k roli Staroměstského náměstí pro Prahu. To káhirské se ale právě teď mění ve velký piknik. Ne všichni totiž usedají do restaurací. Mnohé rodiny si přinášejí ve velkých igelitových taškách vlastní jídlo a usedají do kroužků na koberce připravené na městské dlažbě.
Modlitba, nebo večeře?
Je 18:57 a po městě se právě rozeznělo volání k modlitbě při západu slunce. Je to tedy zároveň znamení, že dnešní půst skončil. Já jsem si chtěl jakožto nemuslim ten moment vychutnat jen zpovzdálí, ale nevyšlo mi to.
Dva drsňáci s pistolemi za pasem vedle na lavičce mě hladovět nenechali. Jsou to příslušníci turistické policie v civilu, kteří tu mají celodenní službu.
Jejich naléhání nešlo nepodlehnout, a tak si s nimi dávám kalíšek černé tamaryškové šťávy a potom kuře, rýži a molochéju, což je tradiční egyptská polévka ze slézu.
Jeden z policistů, Ádil z Horního Egypta, ale jako úplně první věc po půstu zapaluje cigaretu. Pro kuřáky je ramadán dvojnásobným strádáním.
