Co dělají Češi v Chorvatsku? Pěstují víno!
Chorvatsko je s Čechy pevně spojené. A to nejen jako prázdninový cíl tisíců českých turistů, v Chorvatsku totiž Češi také žijí. Kolem Daruvaru v chorvatském vnitrozemí zní čeština zcela běžně. Češi tam vaří pivo a dokonce také pěstují víno.
Když se Češi před 250 lety vydali kolonizovat jižní hranici rakousko-uherské říše – dnešní Chorvatsko – asi netušili, že je tam čeká půvabný kraj, ideální pro pěstování vinné révy. Kopce v okolí slavonského Daruvaru si o viniční tratě přímo říkají.
Čeští i chorvatští vinaři tam pěstují sauvignon, tramín, ryzlink, ale hlavně graševinu, kterou sem kdysi dávno přivezli pravděpodobně italští přistěhovalci. A jak vlastně taková česká vinařská rodina v Chorvatsku žije?
Prodeje klesají, konkurence je vysoká
Daruvarské vinařství Lotada je rodinným podnikem. Založili ho Adéla a Oto Lněníčkovi, kteří také tento obor vystudovali. Teď se hospodářství ujal jejich syn Tomislav: „Pěstujeme mimo jiné například odrůdy Chardonnay nebo Tramín,“ přibližuje.
Odbytištěm jsou pro rodinný podnik města – například Záhřeb. Nejvíc vína však prodají přímo doma, v okolí Daruvaru. A zájem je stále relativně velký – ročně vinařství vyrobí přes sto tisíc litrů vína. „Máme přitom kapacitu až 160 tisíc litrů ročně,“ upřesňuje Tomislav.
Letošní ročník podle něj bude dobrý, pokud nepřijdou kroupy. Loni zničily až 70 procent úrody. Lněníčkovi však stále mají staré zásoby. „Prodeje trochu spadly, lidé teď víno nepotřebují, je ho hodně zvenku. A po vstupu do Evropské unie bude situace ještě horší,“ soudí Tomislav.
Konkurence levných vín je přitom už teď v Chorvatsku vysoká. Míří sem totiž hlavně vína z Afriky nebo Austrálie. Důvod, proč by Chorvati měli sáhnout po domácím, a ne zahraničním vínu, přesto Tomislav nabízí. „Aby nám všem bylo lépe,“ směje se. Vzápětí však zvážní: „Vína zvenku jsou zkrátka levnější. A lidé nemají peníze.“
Po přípitku do sklípku
Posmutnělý tón se však k vínu nehodí, měníme proto téma. Jaká by vlastně měla být správná graševina, typické chorvatské víno? „Kyselejší, ale plná – aby se dala pít i samostatně,“ vkládá se do rozhovoru paní Adéla. Tomislav dodává: „Nejčastěji se pije s minerální vodou.“
Aby nezůstalo jen u slov, rovnou si graševinou i připíjíme. „Na Daruvar!“ zní kolem stolu.
Přípitkem však nekončíme. Zvedáme se totiž od stolu, abych si mohl prohlédnout místní sklípek. Ten je zcela moderní, všude kolem mě svítí nerez. „Když jsme ho koupili, museli jsme ho celý vybetonovat,“ vzpomíná Tomislav.
Ve sklípku nechybí ani samotok. Ten se od jiných vín liší. Jde totiž o vykvašený mošt získaný samospádem, při jeho výrobě tak nebylo použito tlaku.
Graševina mezi Chorvaty vede
Tomislav se mnou po celou dobu mluví česky, a to přestože občas musí nějaká slovíčka takříkajíc lovit. Doma totiž normálně česky vůbec nemluví. „Ale po týdnu stráveném v Praze to obvykle bývá lepší,“ chlubí se.
To už mi Lněníčkovi pyšně ukazují plné sudy. V každém z nich je pět tisíc litrů vína. A ze štítků na nich není těžké poznat, že největší poptávka je stále – po graševině.
Martin Dorazín v chorvatském Daruvaru mezi českými vinaři nenatáčel sám. Společně s ním za mikrofonem stála i rozhlasová kolegyně Zdeňka Turková, Chorvatka s českou národností. Jaké tradice vlastně chorvatští Češi dodnes dodržují a proč jsou tolik spjati s minulostí? Také na to se jí Vladimír Kroc ve studiu Radiožurnálu zeptal. Zdeňka Turková však přiblížila i to, co pro české krajany v Chorvatsku znamená čeština.
