Co dělá předseda Českého olympijského výboru?

Host (Milan Jirásek): Měl by asi trošku odpočívat možná po těch hektických dvou, třech týdnech, ale čas běží a my vedle vyhodnocení všech zkušeností, které jsme nabyli s přípravou jednak našeho týmu a s tím systémem, který jsme se snažili v přípravě vtisknout i s tou logistickou přípravou a s celým průběhem olympijských her, tak tohle všechno se musí vyhodnotit, nějak se z toho poučit, ale zároveň už klepou na dveře další olympijské hry, a to jsou zimní a to jsou v Turínu, čili my musíme začít pracovat právě na přípravě na olympijské hry v Turínu.

Moderátor (Jan Pokorný): Některé dozvuky jsou určitě pro vás příjemné, některé jsou příjemné méně, některé jsou nepříjemné vůbec. Na co byste nejraději zapomenul?

Host (Milan Jirásek): Já bych nejraději zapomněl na aféru, která vznikla v olympijském domě, a sice s inzultací novináře Zdeňka Jandy, kterou naprosto odsuzuji a odsuzuji to jako nepřijatelné násilí a to nejenom pro olympijskou půdu a český dům, ale vůbec. Takhle si věci a názory jaksi nemají řešit.

Moderátor (Jan Pokorný): V první reakci jste ale nepoužíval až takhle kategoricky odsudečná slova, tam jste spíš redaktorovi deníku Sport vyčítal bulvární titulek, nepřesné formulace v článku.

Host (Milan Jirásek): Já bych řekl, že jsem se omluvil velice důsledně, a to byla první část toho mého dopisu, ale vzhledem k tomu, že skutečně jsme zjistili tím článkem dotčení, tak jsem připomněl také asi, že tohle nebylo fér a skutečně ten článek měl ten bulvární nádech. Ve spojitostí s tragickým úmrtím Hlinky mě to zvlášť bolelo.

Moderátor (Jan Pokorný): S viníkem téhle inzultace budete nějak nakládat, budete také po něm chtít, aby se připojil k omluvě, kterou třeba teď slyšeli čtenáři deníku Sport přes Radiožurnál z vašich úst?

Host (Milan Jirásek): On je funkcionářem Českého klubu olympioniků a předsednictvo Českého klubu olympioniků má příští čtvrtek jednání, tak dostalo také dopis protestní, tak se nějakým způsobem k té události asi také musí postavit. Ale já bych chtěl připomenout, Karel Engel byl skutečně v olympijském domě jako turista jako součást turistického zájezdu, čili nepodléhal ani vedení výpravy, ani Českému olympijskému výrobu. Byla taková námitka, když se přečetl ten úvodní program českého domu a kdo tam má přístup, že tam nebyli napsaní turisté, ale samozřejmě nemůže být anoncováno, že turisté mají přístup do českého domu, to by všech 10 tisíc českých turistů, kteří přijeli do Athén, tak by šli určitě navštívit český dům, ale po vyjednání v těch jednotlivých případech nebo i celé skupiny český dům navštěvovali organizovaně. Mimo jiné to byl třeba zájezd z Brna, který funkcionáři a děti, kteří jsou angažováni v přípravě dětské olympiády a tak dále. Na to bych nejraději zapomněl.

Moderátor (Jan Pokorný): A chtěl, aby deník Sport patřil i nadále k mediálním partnerům Českého olympijského výboru, rozumím vám dobře?

Host (Milan Jirásek): Ano.

Moderátor (Jan Pokorný): Pane předsedo, dřív olympiády ovlivňovala i politika. Co teď podle vás nejvíc ubližuje olympijské myšlence?

Host (Milan Jirásek): Já myslím, že to je ta trošku neférovost nebo dvojakost, něco jiného se říká a píše a něco jiného se dělá.

Moderátor (Jan Pokorný): V jakém smyslu? Uveďte, prosím, příklad.

Host (Milan Jirásek): Je to například otázka dopingu. Vyhlásil se nesmiřitelný boj proti dopingu. Za tím nesmiřitelným bojem stojí skutečně současný předseda Mezinárodního olympijského výboru. Věnoval na to Mezinárodní olympijský výbor obrovské prostředky i spoustu práce, byla založena Světová antidopingová agentura, která se komplexně o boj proti dopingu stará. A hlavně byly zaangažovány i vlády všech zemí.

Moderátor (Jan Pokorný): Ale nemyslíte to tak, že Jacques Rogge něco jiného říká a něco jiného je pravda?

Host (Milan Jirásek): Jacques Rogge určitě ne, ale třeba i některé národní olympijské výbory. Já jsem čekal, že na té olympiádě bude pár drobných případů z neznalosti a nebo nějakých omylů a nikoliv vědomý doping ještě podporovaný nějakým dalším podvodem a eventuálně podporovaný stanoviskem vysílajícího olympijského výboru.

Moderátor (Jan Pokorný): To jste si dělal trochu iluze, to jste netušil, že situace mezi sportovci je až taková?

Host (Milan Jirásek): Já jsem myslel, že sportovci pochopí, že prostě těžko teď proklouznou všemi těmi kontrolami a tím kontrolním systémem. Takže ne že bych si dělal iluze o tom, že je někdo přesvědčí a že to bude čistě založeno jenom na etice, to určitě ne, ale myslím si, že ty možné sankce a důsledná kontrola že je od toho odradí. To jsem jako čekal, ale tohle začalo už v Salt Lake City, kde Ruský národní olympijský výbor věnoval obrovské prostředky, aby se nějakým způsobem z toho dostal a pak už se to začalo brát, že kapitalismus bojuje proti socialismu nebo imperialismus proti Sovětskému svazu. V této podobě jsme to cítili, že takhle se k tomu postavili. Vlastně proběhlo několik odvolání a soudů a já nevím čeho všeho, i ve Švýcarsku zase proti Mezinárodní federaci FIS a pořád byla snaha nějakým způsobem tohle omluvit a nebo strčit na někoho jiného.

Moderátor (Jan Pokorný): Pane předsedo, kdo má vlastně na dopingu největší zájem podle vás?

Host (Milan Jirásek): Je jisté, že každý sportovec, který se věnuje sportu na té vrcholové úrovni, tak jeho cílem a jeho snem je být nejlepší. Proto také on třeba šíleně trénuje, proto obětuje spoustu věcí ve svém životě, obětují to třeba i jeho rodiny a jsou to třeba i finanční prostředky i způsob života a tak dále. Ale samozřejmě je tady tlak i pokud se nějak povzbuzuje takové to nacionální cítění a že to je za vlast a za tu vlajku, i to může hrát svou roli, ale myslím si, že v současné době už velice malou. Potom je to také snaha mít profit ekonomický z toho vítězství na těch hrách a těch podílníků na tom ekonomickém profitu je už potom víc.

Moderátor (Jan Pokorný): Jak byste reagoval vy, kdyby se některému z našich medailistů prokázalo, že dopoval?

Host (Milan Jirásek): Samozřejmě bych to odsoudil a pídil bych se, jak to vzniklo a kdo je všechno tím vinen. Také si nedělám iluze, že se člověk vždycky dozví pravdu, protože to by mohli asi vyprávět z antidopingového výboru a nebo příslušné komise jednotlivých národních sportovních svazech, jak je obtížné se dostat k této věci pravdě na kloub. Ale určitě ta snaha by tady byla a určitě vylučuji, že bychom se za toho hříšníka postavili a že bychom se snažili, aby z toho vyklouzl.

Moderátor (Jan Pokorný): Vy jste v té předchozí odpovědi použil takový výraz nacionální cítění. Když se vrátíme zpátky k olympijské myšlence, soudím, že k ní patří třeba i to, že publikum uznale ocení výkon sportovce z jiné země než je ta pořadatelská. Jaký vidíte trend, když si vzpomenete na Sydney, Athény a představíte si za 4 roky Peking?

Host (Milan Jirásek): Ten trend není dobrý podle mě. Už to začalo trošičku v Lillehammeru, přestože to norské publikum, to je prostě zasvěceno sportu, zasvěceno tomu severskému lyžování. Byl to v těch prvních dnech i úžasný pohled na to nadšené publikum i na ty, co tam třeba nocovali pod širým nebem za těch hrozných mrazů a tak dále. To prostě bylo vidět, že mají sportovního ducha, ale s úspěchy norských sportovců potom začalo převládat tohleto a trošku mi ty popěvky už zněly docela nelibě v mých uších. Už se mi to zdálo mnoho. Možná, že jsem se cítil jaksi v roli toho trochu poníženého, že třeba tady ty Norové jsou tak výborní a my jsme třeba neměli ty úspěchy, ale já myslím, že za svůj celý život jsem toho tolik zažil dobrého i špatného úspěchu i zklamání, že se s tímhletím dovedu vyrovnat a skutečně jako ten úspěch přeji tomu nejlepšímu sportovci, i když si tajně myslím, že by to mohl být ten náš. Ale skutečně tam už v tom Lillehammeru jsem to cítil. V Austrálii v Sydney trošku toho také bylo potom už moc, ale přesto se nikdy nestalo, pokud špičkový závodník třeba při atletice měl nějaký pokus, že by neroztleskal ty tribuny, v Athénách to tedy bylo.

Moderátor (Jan Pokorný): Zkuste si představit Peking za 4 roky.

Host (Milan Jirásek): Já si myslím, že tohle nebude. Já si myslím, že ty Číňané budou aplaudovat všem, protože oni je tak vychovají. Já osobně mám pocit, že prostě Čína se rozloučila s nějakými podrazy v tom sportu před lety, kdy oni měli také ty dopingové aféry. Pokud já vím, tak ti hříšníci tam od jisté doby byli tak potrestáni a vymíceni, čili pokud by tady se jednalo o nějaké nedovolené prostředky, muselo by to být něco zázračného, o čem se vůbec nějako neví. Nedovedu si to představit.

Moderátor (Jan Pokorný): Pane předsedo, nechme stranou debatu, jestli byla naše výprava v Athénách úspěšná nebo ne. Vy jste před olympiádou prognózoval 8 medailí, ten tip vám vyšel, čili máte silné argumenty. Co ale podle vašeho názoru stojí za skutečně důkladný rozbor?

Host (Milan Jirásek): Za důkladný rozboj stojí především posouzení, jak které sporty, jaký je tam trend z hlediska našeho postavení ve světě. Například v rychlostní kanoistice, tam už je sám voják v poli Martin Doktor a ten trend je sestupný, i když Martin se ohromně drží a já mu držím palce i nadále. Je to obdivuhodné, co dokázal a jak v té světové špičce pořád hraje svoji roli. Medaili neměl, ale to pro mě není žádné mínus pro něj.

Moderátor (Jan Pokorný): Vidíte příliš velkou vzdálenost mezi Martinem Doktorem a těmi dalšími?

Host (Milan Jirásek): Ano, prostě tam se nikdo další neprobojoval. Je to i otázka některých těch týmových sportů, kde první vlaštovka teď je, že jsme tam měli basketbalový tým děvčat. Vedl si dobře, měl tam prostě také svoje zakolísání třeba, ale celkový dojem byl velmi dobrý a je to mladý tým s velmi mladým věkovým průměrem a bude do budoucna určitě zase v tom světovém basketbalu hrát roli. Ale jsou sporty, které stouply ve své výkonnosti a to je například veslování, kde jsme měli vlastně jediného Chalupu v Sydney, který se probojoval na olympijské hry, teď byly 4 lodě ve finále. To je prostě obrovský úspěch. Takhle bychom měly všechny sporty zmapovat, posoudit. A jestli v tom není nějaká zákonitost, jak kde se to dělá, aby prostě nám ta světová špička neutkla i v dalších sportech.

Moderátor (Jan Pokorný): Stojí za přemýšlení i to, jestli je u nás dostatečné podhoubí pro sportovní talenty všeho druhu a nebo spíš přichází teď generace mladých lidí, které se soustřeďují na trochu jiný výkon než je ten sportovní?

Host (Milan Jirásek): To, co jste řekl teď v té druhé části své věty, tak na tom je mnoho pravdy. Je tady takový určitý únik a ta nastupující generace asi se nechce podrobovat nějakém drilu, který nutně s sebou ten vrcholový sport nese, ale určitě myslím, že bude dost těch, kteří se tomu sportu budou věnovat. My nemusíme pracovat úplně s celou generací, ale pociťujeme neblaze, že v určitou dobu takového chaosu se nevědělo, kam, co má směřovat, jak má vypadat sport nebo jeho organizace, tak vlastně v počátku 90. let došlo k určitému odklonu od systému. Byly rušeny sportovní školy, sportovní třídy nebo přežívaly jedny díky fandovství tam někde ředitelů nebo nějakých učitelů a trenérů. Tahleta díra je tady trošičku znát, protože spousta trenérů dobrých viděla, že v tom nemají nějakou životní perspektivu, životní jistotu a hledala si jiný způsob uplatnění a ono možná, že se vychová dobrý závodník daleko dříve než dobrý trenér a to přece jenom je určité mínus, které si neseme z těch 90. let.

Moderátor (Jan Pokorný): Závěrem vám dám 2 otázky, které jste dostával ve všech rozhovorech, které jste poskytoval po skončení olympijských her v Athénách. Všichni se vás ptali a ptají, jestli si myslíte, že opravdu by mohla být olympiáda někdy v roce 2016, 2020 v České republice v Praze. O tom nerozhoduje olympijský výbor, nýbrž zastupitelstvo hlavního města Prahy, respektive vlád. Ta pražská radnice je v tomhle, řekněme, docela aktivní. Myslí to podle vás vážně a nebo je to snaha o zviditelnění hlavního města České republiky?

Host (Milan Jirásek): Já jsem si původně myslel, že to nebezpečí tady je, že to bude jenom simulovaná snaha dostat tu olympiádu, ale nabyl jsem přesvědčení, že to je míněno velice vážně obzvlášť po tom, co už ty určité přípravné práce na tom projektu byly vykonány. V současné době celou záležitost posuzuje renomovaná firma Price Watterhouse Coopers, které se toho úkolu ujaly skutečně důkladně. Takže odpověď na tu otázku, jestli si myslím, že ty olympijské hry tady by měly být nebo mohly být, tak v současné době ten cit mi říká, že ano, ale skutečně ten rozum do toho zapojím, až si prostuduji zprávu Price Watterhouse Coopers někdy koncem roku.

Moderátor (Jan Pokorný): A ta druhá otázka, kterou dostáváte, zatím nemáte protikandidáta pro další volby předsedy Českého olympijského výboru. Spekulace o Janu Železném jste si mezitím se zmíněným oštěpařem vysvětlovali?

Host (Milan Jirásek): Zatím jsme si nic nevysvětlovali. Mám s ním schůzku 13. nebo 14. září na olympijském výboru, ale mluvili jsme a Jan Železný zatím takový úmysl nesdělil a ani nikdo jiný.

Moderátor (Jan Pokorný): Pakliže by pan Železný řekl: Ano, budu kandidovat, vy byste se vzdal kandidatury či ne?

Host (Milan Jirásek): Ne, nevzdal, kandidoval bych.

Moderátor (Jan Pokorný): Děkuji za odpovědi. Hostem byl předseda Českého olympijského výboru Milan Jirásek. Na shledanou.

Host (Milan Jirásek): Na shledanou.

Moderátor (Jan Pokorný): Nyní čekáme na vaše telefonické názory. Dobrý den.

Názor posluchače: Dobrý den, u telefonu Karel, Ústí nad Labem. Na otázku sice neodpovídá, ale já bych chtěl jenom konstatovat. Proč se neangažovali naši lidi tam v tom Řecku u sporu naši Lenky jachtařky? To je všechno, děkuji.

Moderátor (Jan Pokorný): Děkujeme za otázku. Haló, máte slovo.

Názor posluchače: Dobrý den, Mrázová, Praha. Pan doktor Milan Jirásek je vzácný člověk, odborník na svém místě nejenom ve sportu, ale i v medicíně. Velmi si ho vážím a přeji mu hodně úspěchů v jeho funkci i v životě. Děkuji, na shledanou.

Moderátor (Jan Pokorný): Děkujeme, paní Mrázová. Hezký den. Další, prosím, vítejte.

Názor posluchače: Dobrý den, tady posluchač Milan. Diskuse byla docela dobrá, akorát si myslím, že pan doktor je opravdu výrazný v tom, jak se snaží udržet si svůj post. Myslím si, že by tam měl sedět někdo, kdo něco dokázal, viz třeba Honza Železný, který si myslím, že je bez diskusí. Myslím si, že to je asi tak všechno. Jinak těch medailí bylo dost. Jsme malá země, takže to je celkem v pohodě. Zatím.

Moderátor (Jan Pokorný): Hezký den. Haló, máte slovo.

Názor posluchače: Dobrý den, tady je Veselá, Pardubice. Mám na pana Jiráska jedinou prosbu, spíš takový dotaz. Jestli je úměrná výše odměny za medaile, když jednotlivci obdrží třeba za stříbrnou medaili půl milionu, zatímco posádka ve sportu jednotlivců, což veslování je, obdrží na osobu 187 tisíc, 500 korun. Jestli je ten rozdíl 312 tisíc, 500 úměrný tomu, že získali pro Českou republiku a slávu olympijského výboru medaili ve stejné hodnotě jako paní Šmídová a jako paní Hyková.

Moderátor (Jan Pokorný): Vy si myslíte, že to není spravedlivé?

Názor posluchače: Já si myslím, že to není spravedlivé, protože je to sport jednotlivců stejně tak jako všechno ostatní. Kolektivní sport je basketbal, fotbal, házená a podobně.

Moderátor (Jan Pokorný): Já jsem rád, že jste sama tu vaši otázku přeformulovala, protože tady už se neodpovídá. Děkuji, hezký den.

Názor posluchače: Děkuji. Hezký den.

Moderátor (Jan Pokorný): Haló, tady je pořad O kom se mluví. Dobrý den.

Názor posluchače: Dobrý den, tady je Husák, Praha. Já jsem se chtěl jenom zeptat, možná, že jsem propásl část rozhovoru, kde se o tom hovořilo, ale já jsem zachytil jenom část. Tak bych se chtěl zeptat, zda pan Jirásek by nám mohl vysvětlit případ amerických basketbalistů a jejich neúčast na dopingové kontrole, zda je na tom něco pravdy. Hovořil o tom už pan Železný v televizi.

Moderátor (Jan Pokorný): Jasně, tady je problém v tom, že na otázky se neodpovídá a my jsme se věnovali spíš naší účasti a pohledům Milana Jiráska na doping a na peníze v olympijské myšlence a v olympijském hnutí. O tomto tématu jsme nemluvili. Prosím předposlední dotaz. Haló, dobrý den.

Názor posluchače: Dobrý den, posluchačka z Prahy. Já vím, že se na otázky neodpovídá, ale chtěla jsem poukázat na jednu věc, že si myslím, že se nemluvilo hlavně o psychologické přípravě našich sportovců. Ta, si myslím, oproti ostatním státům i v těch výsledcích to napovídá, pokulhává. A pak se mi také nelíbí, jak se zbrojí proti pořádání v Pekingu olympiády. Opravdu se mi to značně nelíbí, protože jsem vůbec nebyla spokojena s pořádáním olympiády v Americe. Děkuji, na shledanou.

Moderátor (Jan Pokorný): Na slyšenou. A poslední telefonický názor. Dobrý den.

Názor posluchače: Dobrý den, tady Končický. Já bych měl jednu poznámku k tomu násilí v českém domě. Ten článek pana Jandy byl naprosto trefný. Pana Jandu osobně znám a opravdu spojovat uctění pana Hlinky s případnou oslavou medaile, což pan František Dvořák tak původně chtěl, tak mě připadá opravdu vrchol trapnosti. Pan Jirásek označil tenhle článek za bulvarizující, nepřipadá mě to, ten článek byl naprosto trefný a plně s panem Jandou souhlasím. To, že ho napadl nějaký pan Engel, já toho člověka neznám a jsem velký sportovní fanoušek. To jenom jaksi vypovídá o tom, kdo všechno se v tom českém olympijském domě objevoval a koho tam všechno Český olympijský výbor hostí. To je asi všechno. Děkuji.

Moderátor (Jan Pokorný): Děkujeme i za tento názor. Mějte se hezky. A tím končí další vydání pořadu O kom se mluví. Hostem byl dnes Milan Jirásek, předseda Českého olympijského výboru.

Autorizovaným pořizovatelem elektronického přepisu pořadů Českého rozhlasu je ANOPRESS IT, a.s. Texty neprocházejí korekturou.