Cimrman v Krakově

Všechno je někdy poprvé. K dobytí severního pólu nebo k pokoření himalájského štítu by se dal přirovnat příjezd pražského Divadla Járy Cimrmana do polského Krakova. Tamní diváci se mohli poprvé seznámit s českými interprety umění tohoto našeho národního hrdiny. Už pět let jim sice informace o českém géniovi předávají herci z Teatru Tradycyjneho, který hraje hry autorské trojice Svěrák-Smoljak-Cimrman v polštině, ale minulý týden poprvé z jeviště divadla zazněla v češtině.

Divadlo Járy Cimrmana vystoupilo v Krakově s hrou Dlouhý, Široký a Krátkozraký. Herci krakovského Teatru Tradycyjneho s napětím očekávali, jak obecenstvo hru v češtině přijme. Plný sál je ale přesvědčil, že je o české cimrmanology zájem. Po poslední oponě odměnili diváci pražské herce potleskem ve stoje a z hlediště padaly otázky: Kdy přijedete také do Wroclavi a kdy do Varšavy? Jeden z otců divadla - Zdeněk Svěrák - byl zájmem o divadlo a své filmy nadmíru potěšen: "No samozřejmě, autorskou ješitnost to vždycky pohnojí!"

Logo

Musel připustit, že k cizinci dolehne vždy jen asi 75 procent humoru obsaženého ve hře nebo filmu. Někdy se stane, že tam, kde jsou herci zvyklí, že se české publikum směje, v cizině smích chybí. V případě Dlouhého, Širokého a Krátkozrakého se ale polští diváci smáli skoro stejně jako ti v Čechách.

Před představením řada diváků neměla o zneuznaném českém géniovi Járovi Cimrmanovi a jeho divadelním spolku ani ponětí. "Jdeme právě na hru Dlouhý, Široký a Krátkozraký. Vůbec nic o tom nevíme, ale chceme se dozvědět," svěřovala se mi před představením Iza, studentka bohemistiky Jagellonské univerzity v Krakově.

Logo

Zdeněk Svěrák s sebou do Krakova nepřivezl jen divadelní ansámbl, ale i dva filmy svého syna Jana - Obecnou školu a oscarového Kolju. Třetím dílem byl autobiografický film o Divadle Járy Cimrmana - Nejistá sezóna. Ten se dokonce hlavní protagonisté Teatru Tradycyjneho rozhodli přeložit a po tradičním polském způsobu nadabovat. Přes český text tedy pan Tadeusz Hankiewicz četl polský překlad.

Na setkání s diváky po projekci filmů dvojice Svěrák otec/Svěrák syn padaly otázky typu: Jak se dá natočit světově úspěšný film? Čím to, že byl Oscarem oceněný Kolja pro cizince tak srozumitelný? Byla v tom tak trochu cítit závist. Poláci totiž letos do oscarového klání nominovali svůj velkofilm za 16 milionů dolarů - adaptaci Sienkiewiczova románu Quo vadis. Nejdražší film v polské historii ale neuchvátil srdce kritiků a velkou část diváků hluboce zklamal. Nechtělo se ani věřit, že film Tmavomodrý svět, který do Ameriky posíláme my, nestál ani polovinu.

autor: pan
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Když vás chytne klasika, nikdy vás už nepustí. I kdybyste se před ní plazili.

Petr Král, hudební dramaturg a moderátor Českého rozhlasu

Nebojte se klasiky!

Nebojte se klasiky!

Koupit

Bum, řach, prásk, křup, vrz, chrum, švuňk, cink. Už chápete? Bicí! Který nástroj vypadá jako obří hrnec ze školní jídelny potažený látkou? Ano, tympán! A který připomíná kuchyňské police? A který zní jako struhadlo? A který jako cinkání skleničkami? A který zní jako vítr?