Cimrman v Krakově
Všechno je někdy poprvé. K dobytí severního pólu nebo k pokoření himalájského štítu by se dal přirovnat příjezd pražského Divadla Járy Cimrmana do polského Krakova. Tamní diváci se mohli poprvé seznámit s českými interprety umění tohoto našeho národního hrdiny. Už pět let jim sice informace o českém géniovi předávají herci z Teatru Tradycyjneho, který hraje hry autorské trojice Svěrák-Smoljak-Cimrman v polštině, ale minulý týden poprvé z jeviště divadla zazněla v češtině.
Divadlo Járy Cimrmana vystoupilo v Krakově s hrou Dlouhý, Široký a Krátkozraký. Herci krakovského Teatru Tradycyjneho s napětím očekávali, jak obecenstvo hru v češtině přijme. Plný sál je ale přesvědčil, že je o české cimrmanology zájem. Po poslední oponě odměnili diváci pražské herce potleskem ve stoje a z hlediště padaly otázky: Kdy přijedete také do Wroclavi a kdy do Varšavy? Jeden z otců divadla - Zdeněk Svěrák - byl zájmem o divadlo a své filmy nadmíru potěšen: "No samozřejmě, autorskou ješitnost to vždycky pohnojí!"
Musel připustit, že k cizinci dolehne vždy jen asi 75 procent humoru obsaženého ve hře nebo filmu. Někdy se stane, že tam, kde jsou herci zvyklí, že se české publikum směje, v cizině smích chybí. V případě Dlouhého, Širokého a Krátkozrakého se ale polští diváci smáli skoro stejně jako ti v Čechách.
Před představením řada diváků neměla o zneuznaném českém géniovi Járovi Cimrmanovi a jeho divadelním spolku ani ponětí. "Jdeme právě na hru Dlouhý, Široký a Krátkozraký. Vůbec nic o tom nevíme, ale chceme se dozvědět," svěřovala se mi před představením Iza, studentka bohemistiky Jagellonské univerzity v Krakově.
Zdeněk Svěrák s sebou do Krakova nepřivezl jen divadelní ansámbl, ale i dva filmy svého syna Jana - Obecnou školu a oscarového Kolju. Třetím dílem byl autobiografický film o Divadle Járy Cimrmana - Nejistá sezóna. Ten se dokonce hlavní protagonisté Teatru Tradycyjneho rozhodli přeložit a po tradičním polském způsobu nadabovat. Přes český text tedy pan Tadeusz Hankiewicz četl polský překlad.
Na setkání s diváky po projekci filmů dvojice Svěrák otec/Svěrák syn padaly otázky typu: Jak se dá natočit světově úspěšný film? Čím to, že byl Oscarem oceněný Kolja pro cizince tak srozumitelný? Byla v tom tak trochu cítit závist. Poláci totiž letos do oscarového klání nominovali svůj velkofilm za 16 milionů dolarů - adaptaci Sienkiewiczova románu Quo vadis. Nejdražší film v polské historii ale neuchvátil srdce kritiků a velkou část diváků hluboce zklamal. Nechtělo se ani věřit, že film Tmavomodrý svět, který do Ameriky posíláme my, nestál ani polovinu.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A s poslední rozhlasovou nahrávkou Josefa Skupy? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
Hurvínkovy příhody 5
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
