Chtějí přemalovat města, za to jim hrozí vězení

Musejí to dělat rychle a pořád kontrolovat, jestli je při tom někdo nevidí. Hlavně policie. Z batohu vytáhnout sprej, zmáčknout a rychlými, už naučenými tahy se podepsat. Když pak tito patnácti-šestnáctiletí "umělci" odstoupí od zdi, snaží se rychle zmizet.

Mladý Tomáš právě na zeď nastříkal část svého "uměleckého" díla. Ví o tom, že je to trestné? "Ano vím, bavím mě dělat věci, které se nesmějí dělat, ty, které jsou trestné," uvedl sprejer. Několikrát byl při své činnosti i viděn a několikrát i chycen. "Jak mě chytili, tak jsem to vyčistil, abych neměl problémy, zametlo se to. A to je asi tak všechno," doplnil Tomáš s tím, že se to částečně řešilo i s rodiči. "Člověk to musí vykoumat tak, aby ho nechytili. Ta pokuta tam je, to riziko to tam je, to se holt musí postupovat," dodal.

Sprejer Tomáš považuje svoje konání za koníček. "Je to můj sport. Někdo jezdí na kole, tak je dělám jako sport tohle. Bavím mě to," upřesnil, Tomáš který za jednu barvu utratí zhruba sto korun. Kolik balení spotřebuje záleží, jak sám říká, na druhu akce. "Naplánuji si, co budu dělat a podle toho se nakoupí. Nepřipravuji se, vytipuji si, kde by to třeba šlo. Celá Praha se postupně dělá," přiblížil Tomáš, který ovšem dodal, že přibylo sprejerů, kteří to neumí, ničí nové domy a památky, čímž ostatním sprejerům kazí pověst. Sám by fasádu historického domu, který je právě opravený, nebo nové domy nepomaloval. "Dělám podchody, vlaky, metra, ale ne nové věci nebo památky. To prostě nedělám," dodal.

Pro tohoto kluka je tvorba graffiti hlavně adrenalinovým sportem. U zdi se sprejem začínala v současnosti nejvýraznější osobnost graffiti a street artu Jan Kaláb. "Člověk se chce výtvarně vyjádřit," vysvětlil lákavost graffiti. Proč se ale sprejeři nevyjadřují třeba na papír nebo na plátno, ale na zeď? "Protože zeď je velká a hezká," doplnil Jan Kaláb, který už jen zřídka tvoří v nelegální zóně. "Už je mi třicet," vysvětlil.

S vystudovaným výtvarníkem Janem Kalábem jsme se setkali před někdejší tovární halou ve Vysočanech. Dnes je z ní galerie Trafačka. Právě tam organizuje festival street artu a graffiti. Své první vytvořil coby třináctiletý kluk a se zákonem měl také problémy. Rodiče si pro něho často jezdili až na policii. "Myslím, že to je generační záležitost. Starší lidé jsou spíše proti tomu, mladší to akceptují a líbí se jim to a mají to rádi. Zároveň my také odrůstáme, takže je otázka, co bude za deset, dvacet let," zamyslel se uznávaný sprejer.

Teenageři, kteří stříkají po zdech, vagónech, vlakových soupravách či hlukových zdech sice chápe a ví, jak lákavé to pro ně je, ale neschvaluje jim to. Říká, že kdyby mu někdo pomaloval nový dům, tak by byl dost naštvaný. To ale skutečný sprejer podle něj nedělá.

Za pár tahů až osm let vězení

Až osm let vězení. To je maximální možný trest, který mohou sprejeři v Česku dostat. Za mřížemi už skončilo několik z nich. Zatím na několika měsíců, desítky dalších si odnesli od soudu takzvanou podmínku nebo trest veřejně prospěšných prácí. Kromě toho, že si dopadení mladíci musí odpykat trest, jejich povinností je nahradit škodu na domech, zdech nebo vlakových soupravách. Cena za několik barevných čar a obrazců na nové fasádě se může vyšplhat až na stovky tisíc.

Šestnáctiletého Tomáše chytili strážníci při sprejování letos v březnu. Byl obviněný z poškozování cizí věci a výtržnictví. Škodu za Tomášův jednobarevný podpis na zdi u pražské výpadovky policisté předběžně ocenili na 20 tisíc korun. Rodiče to chtěli zaplatit za něj. Vrchní komisař pražské městské police Rudolf Rubeš říká, že to dělat nemuseli. Tomáš už za své činy nese trestní odpovědnost sám. "Co se týká osob, které jsou ještě nezletilé, tedy do 15 let, tak je za ně odpovědný rodič. To znamená, že tam tu škodu musejí uhradit rodiče," vysvětlil komisař.

Graffiti|foto: Vilém Janouš

Jenže šestnáctiletému Tomášovi hrozil soud. Rodiče mu chtěli pomoci, a právě proto škodu zaplatit. Báli se, že by syna soud odsoudil. Ten mezitím svůj výtvor odstranil a majitel nemovitosti po něm přestal vyžadovat peníze. Policie navrhla státnímu zástupci, aby Tomášovo trestní stíhání zastavil.

Ne všechny případy sprejerství ale mají takový konec, říká Martin Šalek z radnice Prahy 6. Zatímco Tomáš měl zaplatit 20 tisíc, oprava nové fasády činžovního domu přijde až na statisíce. A na to by už Tomášovi rodiče neměli. "V případě zadržení sprejerů a v celorepublikovém měřítku se to už počítá na desítky, takže řada rodičů není zrovna šťastna, když se dozví, že musejí platit škodu, která je v rozsahu třeba statisíců," řekl Martin Šalek.

Praha 6 bojuje se sprejery už dlouho. Před osmi lety začala jejich výtvory okamžitě a důsledně odstraňovat. Ne jednou nebo dvakrát za rok, ale vždy když dostane oznámení od policie nebo občanů. Radnice pomáhá i majitelům soukromých domů a za obecní peníze. S radnicí podepíše smlouvu, která říká, že v případě zadržení či chycení sprejera a prokázání, že jeho dům znehodnotil právě ten konkrétní sprejer, je majitel povinen na něj podat žalobu. Sprejerství je dnes trestným činem s nemalou sazbou a toto je jediná věc, kterou požadujeme od soukromníka," dodal Martin Šalek, k čemu se musí soukromník zavázat.

Systém, který mají v Praze 6, je funkční. Před osmi lety tam bylo posprejovaných pětatřicet procent domů. Dnes jsou to jen čtyři procenta. A byl to právě Obvodní soud pro Prahu 6, kde byl odsouzený vůbec první sprejer v Česku. "Nejzávažnější trest, který tam padl, bylo šestiměsíční vězení, nicméně podmíněné s dvouletým odkladem. Zbývající sprejeři, jako tradičně to bývá řešeno, dostali trest veřejně prospěšných prací," dodal Martine Šalek.

Podle sociologických průzkumů se věk sprejerů pohybuje mezi 15 až 25 lety. V drtivé většině jde o může. Mezi sprejery převažují studenti středních škol. Jejich rodinné zázemí je velmi rozdílné. Počmárané fasády se asi nelíbí nikomu. Každý ale může zavolat policii, aby v tom sprejerům zabránila.

Vrchní komisař Rubeš: Hezká díla vznikají na legálních stěnách, nelegální zóny ničí především nehezké malůvky

Počet sprejerů v Česku roste. A dopadnout je stále složité, i když osmým rokem na to platí poměrně přísný zákon. Sprejeři svými podpisy dokážou pomalovat skoro cokoli. Domy, mosty, tunely, podchody, veřejné osvětlení, vlaky nebo tramvaje. V mnoha případech se to lidem nelíbí. V jejich očích je to vandalismus a požadují trest. Také se logicky ptají - proč to dělají.

Těch důvodů je podle psychologů řada. Hlavně kluci v pubertě se tak snaží zaujmout okolí a vyjadřují čmáráním na zdi svůj vzdor a nesouhlas. Nakolik je pražská městská policie v boji proti sprejerům úspěšná, to nám řekne její vrchní komisař Rudolf Rubeš.

Jen za prvních šest měsíců letošního roku počet sprejerů v Česku vzrostl o třetinu. Dopadnout je bývá velmi obtížné. Jak často upozorňují občané městskou policii na sprejery?

"Dá se říci, že občané upozorňují velmi často, ale je zde problém identifikace. Děje se to především v nočních hodinách, sprejeři jsou různě maskovaní, ať už jsou to mikiny s kapucí a podobně. V tomto případě jde o to, aby ten zásah na místě byl rychlý a efektivní a jde o to, aby hlídka, zadržela sprejery přímo na místě. To je nejlepší. Jedině tímto způsobem je možné na místě chytit a předat do rukou spravedlnosti, jak se říká. Předat do rukou Policie České republiky k vyšetření a následně, aby soud rozhodl o spravedlivém trestu."

Může je usvědčit například i fotografie z mobilního telefonu?

"I fotografie z mobilního telefonu nebo videonahrávka může přispět k tomu, aby byl pachatel usvědčen. Řekněme, že občan ho vyfotí, následně tam dotyčný zanechá ty spreje a začne utíkat a opodál ho chytí hlídka městské policie, tak potom všechny tyto důkazy se mohou předložit a mohou být brány v potaz."

Jsou podněty občanů pro pražské strážníky hlavním nástrojem v boji proti těm, kteří čmárají po zdech?

"Myslím si, že je to hlídková služba, kdy i okrskáři ve svém rajónu procházejí ulicemi. Mnohdy už místní znalostí rozpoznají, když už někdy nějakého sprejera chytli, že může jít o tu samou osobu. A podněty od občanů jsou tady velmi důležité. Takže si myslím, že spolupráce policie a občana, občana, kterému záleží na tom, jak to okolí vypadá."

V jak dobré fyzické kondici jsou strážci pořádku? Patnácti, šestnáctiletí mladíci na tom budou poměrně dobře.

"Strážníci městské policie musejí pravidelně docházet nejen na kurzy sebeobrany, ale i na fyzické testy, takže v tom by neměly být problémy."

Co kamerový systém? Pomáhá strážníkům?

"Kamerový systém pomáhá strážníkům, proto si myslím, že sprejeství v menších obcích může být větším problémem, protože tam, kde se objeví kamery, se tato trestná činnost svým způsobem vymýtí. Vymýtí se ale o kus dál, to znamená, že se vytlačuje. Proto na malých obcích, jak tak sleduji v médiích, kde si kamerový systém nemohou dovolit, se jim sprejerství v hojné míře objevuje."

Přísný zákon proti sprejerství platí už od roku 2001. Ostravská policie má například detektiva - specialistu, který se v komunitě sprejerů pohybuje už několik let, v Sokolově je zase zvláštní jednotka. Jen od začátku roku už pochytala 18 mladíků. Inspirujete se v jiných městech, anebo máte vlastní metody?

"Dobrý kamerový systém, řádný výkon služby strážníka plus to, že ten okrskář má blíž k občanům, komunikuje s nimi, oni ho znají, je ten nejlepší recept, jak vymýtit tuto trestnou činnost nebo eliminovat. Ale zároveň je zde nutný faktor, aby občanům nebyla lhostejná komunikace s městskou policií o tom, co vidí kolem sebe. Aby to oznámili, aby řekli ano, něco se tu děje, něco se mi nelíbí. I takovýmto podnětem se Městská policie hlavního města Prahy zabývá a ve zvýšené míře tam probíhají kontroly."

Jaký maximální trest za sprejerství hrozí a jaké tresty sprejeři nejčastěji dostávají?

"Nemám tady nějakou statistiku, jaké nejčastější tresty dostávají, ale maximální trest je až na osm let, ale tam musí sprejer způsobit škodu velkého rozsahu, což je nad pět milionů korun. Nepamatuji si, že by tady někdo takový trest dostal. Myslím si, že tím nejčastějším trestem bude odnětí svobody na jeden rok nebo peněžitý trest. To bude asi ta nejčastější alternativa trestu."

Jeden z posluchačů se Rudolfa Rubeše zeptal, zda se někdo v souvislosti se sprejerstvím zabývá prevencí. A vznesl konkrétní dotaz, zda někdo takovým sprejerům dává například za úkol házet maltou.

"Prevence musí být účinná jak ze strany, jako je městská policie, tedy chodit do škol a dělat osvětu. Městská policie hlavního města Prahy má přímo útvar prevence, přímo jsou programy zaměřené na grafity, kde se ukazují legální stěny, kde je to povoleno, a právě ty nelegální. A právě mnohdy se to liší v obrazu. Ta legální stěna může být hezká, kdy je to dílo velmi pěkné, naopak se setkáváme s těmi nehezkými malůvkami. Mnohdy se graffiťáci pouštějí i do něčeho, jako jsou znaky, které vůbec s ničím nesouvisí a jde jim jenom o to se vybít. Říkáme jim, aby končily jejich práva tam, kde začínají práva druhých, nebýt bezohlední. Demokracie není o tom, že si můžeme dovolit všechno, ale můžeme si dovolit všechno v rámci pravidel. A ta pravidla se musejí dodržovat, jinak přichází trest. Takže to je v tuto chvíli možná i má odpověď. Ano, zabýváme se i touto prevencí, co se týká soudů, tak věřím, že obecně prospěšné práce také dávají. Ale nejsem si jist, zda model házení maltou je tady aplikován. To si myslím, že ne."

Další z posluchačů vznesl dotaz, zda strážníci rozlišují sprejery na ty, kteří vytvářejí hezká díla, a na ty, kteří po sobě zanechávají nevzhledné malůvky.

"Zákon v tomto případě hovoří jasně. Ať už se jedná o mostní konstrukci nebo nějaký dům, v tomto případě to vždy bude trestný čin. Ze své praxe mám zkušenost, že tam, kde jsou legální stěny a přijde malíř, který udělá to dílo, je hodno obdivovat. Ten na tu legální stěnu přijde. Ten nelegál, to znamená ten, kdo bude v noci malovat nějaké nesmysly po zdech, nových fasád a podobně, tak ten na legální stěnu nikdy nepřijde. Proto musí narazit až na ten zákon, který ho potrestá."