Chodit po dvou nohách je vlastně mnohem nestabilnější než můj létací oblek, tvrdí britský Iron Man

6. duben 2019

Britský podnikatel Richard Browning předvedl na pražském summitu SingularityU svůj létající oblek Daedalus. Ještě předtím ale poskytl reportérovi Experimentu Vojtěchu Kovalovi exkluzivní rozhovor. Jak těžké je naučit se s oblekem létat a jaké plány má zakladatel společnosti Gravity Industries do budoucna?

Jak složité bylo s vývojem létacího obleku vůbec začít?

Věděl jsem, že si můžu dovolit utratit peníze za jeden motor. Rozuměl jsem tomu, jak fungují tryskové motory, a věřil jsem, že můj koncept by mohl doopravdy fungovat. Měl jsem dost sebevědomí i prostředků, abych mohl začít.

Za šestnáct let obchodování jsem se naučil kontrolovat rizika, vypořádávat se se ztrátami a učit se ze selhání. Říkal jsem si, že aspoň zkusím dokázat, že to může fungovat. A k mému mírnému překvapení se ukázalo, že je to daleko víc než jen možné.

Společnost Gravity Industries jste založil před dvěma lety. Jak moc se vám za tu dobu podařilo vylepšit stávající verzi létacího obleku oproti jeho prvním verzím?

Richard Browning si létající oblek Iron Mana sám vynalezl.

Udělali jsme spoustu vylepšení v geometrii a nastavení motorů. A také malé změny v kódování jejich řídících systémů. Výkon motoru se teď například postupně snižuje souběžně s tím, jak dochází palivo. Spalujeme ho totiž přímo zuřivou rychlostí.

Dřív jsem musel hodně pracovat s motory na rukou, jen abych se v takovém případě udržel ve stejné výšce, a to bylo hodně únavné. Teď motor na zádech upravuje svůj výkon podle toho, kolik paliva už spálil.

Jak to vlastně v praxi funguje? Jak se s Daedalem vznesete do vzduchu?

Představte si to asi jako stojan na kameru s trojnožkou. Na každé ruce mám dva motory a jeden vzadu na zádech. Proudy motorů mého obleku jsou velmi zjednodušeně jako nohy té trojnožky. Když je přitáhnu víc k sobě, dostanu víc proudu směrem dolů a stoupám. A když je roztáhnu, klesnu zase dolů. Veškerý další pohyb už je naprosto intuitivní. Někdy vtipkuju, že chodit na dvou nohách je vlastně mnohem nestabilnější, než když letím.

Ve vašem podání to vypadá opravdu jednoduše. Jak těžké je se to naučit?

Stejně jako u jiných sportů je i tady pár ukazatelů, jestli vám to půjde. Když jste ve formě, relativně silní a ne příliš těžcí, máte dostatek rovnováhy a schopnosti koordinace – možná létáte s helikoptérou, jste gymnasta, horolezec, surfař nebo jezdíte na skateboardu – to všechno by mohlo naznačovat, že se to naučíte celkem rychle.

Co bude další krok? Jak ještě chcete Daedala vylepšit?

Mě osobně nejvíc fascinuje vývoj křídel. Pamatujete si na Harrier Jump Jet? Je to překvapivě dobrý příklad toho, na čem teď pracujeme. Nejdřív mají motory namířené k zemi, aby stoupali. Pak je otočí směrem dozadu a letí jako klasické letadlo. Začali jsme dělat něco velmi podobného. Otevírá nám to zcela nové možnosti. Když nám křídla budou dávat vztlak, nebudeme potřebovat výkon motoru přes tisíc koní tak jako teď.

autoři: Vojtěch Koval , and

Související