Čeští výtvarníci ukázali Bretoncům jižní Čechy

Vernisáž, kterou zpestřuje hudba Jakuba Uhlíka, právě začala a já jsem coby Jihočech z toho, co vidím kolem sebe, nadšený. Možná i proto, že v naší rodině jsou pro nás tyto stavby významné. Ostatně můj děda František Šmíd jednu takovou kapličku na poutním místě Křemešník na začátku Křížové cesty postavil.

Boží muka a kapličky se stavěly v místech, kde se něco stalo, kde se odehrála nějaká událost. Vlastně jako by říkaly: Pamatuj. Všechny ty kapličky, které na fotografiích Jiřího Tillera zdobí galerii Faoudec v Lorientu, však připomínají tak trochu i proslulé Kalvárie v Bretani. Cítí to Bretonci podobně, když se na ty fotky dívají?

"Myslím, že fotky tu shodu či podobnost přesně ukazují. Patrný je zejména religiózní aspekt. Je zajímavé, jak významná je pro vás náboženská symbolika. Ale nejsou to jen kostely nebo kapličky, myslím, že naše regiony spojuje i krajina, hodně zeleně," vysvětluje mi Marylin Bertonová, která se bretonskými zvyky a typickými pardony zabývá už dlouhá léta.

Fotograf Jean Pierre Benard má podobný pocit. "Ta podobnost má historické pozadí. Vždyť v Čechách byli přece také Keltové stejně jako u nás. Proto tady můžeme najít podobnou kulturu, zvyky, stejný způsob zachycování událostí," soudí.

Výstavu, která měla mimochodem velký ohlas už v Českých Budějovicích, zorganizovalo sdružení Hortensia. Podílely se na ní malíř Roman Brichcín, sochař Tomáš Štolba a další výtvarníci. Stojím s Jiřím Tillerem před jeho fotografiemi kapliček a zajímám se o to, kolikrát musel na některá místa jet, aby měl objekty v hezkém světle.

"To je samozřejmě to nejdůležitější, ale většinou to musí někdy vidět. Málokdy se stane to štěstí, že tam člověk přijede poprvé a už je to tak, jak by si to přál. To potom trvá daleko déle, musí si s tím dát čas, vstávat brzo, jít pozdě spát a čekat na větry a bouřky," řekl.

Z nekonečného počtu kapliček mu pomáhal vybírat Pavel Hájek z památkového ústavu. Rozhlížíme se kolem sebe a já se ho snažím přimět k tomu, aby mi prozradil, jakou jednu jedinou kapličku má z celé té plejády nejraději.

"Mám slabost pro jednu stavbu, která je na příseku a kterou má i pan Tiller vyfocenou. Je v Zahořanech. To je stavba, která je nádherným bodem v krajině. Je umístěna na návrší nad vsí a je od ní rozhled středních i jižních Čech. Je to stavba, která splňuje všechny atributy, která boží muka mají mít," doplnil Pavel Hájek.

V sále je dost lidí. Mnozí z návštěvníků samozřejmě o jižních Čechách moc neví. "Nevím vůbec nic, nic mi to neříká, ale jsem tady, abych vaši kulturu, zvyky a symboly lépe poznala," říká návštěvnice výstavy.

Mnozí si rozšířili obzory i směrem domů. Například Patrick, majitel penzionu, v němž výtvarníci bydleli. Vernisáž rozzářila také skupinka půvabných dívek z jižních Čech, která do Lorient přijela na roční studium v rámci programu Erasmus. "Líbí se mi především lidé. Krajina nevím, to mi moc stejné nepřipadá," uvedla jedna z nich.

Místostarosta města Jean Paul Solaro se mi pochlubil, že o víkendu bude město na nohou, protože místní ligový klub přivítá Lyon. Ale pak se začne zamýšlet nad tím, jak na něj působily jižní Čechy, které navštívil.

"Myslím, že u vás není poznat ten typický bretonský smutek. Spíše jsem viděl určitou nostalgii, pohledy do minulosti, hodně vzpomínáte. U nás je to podobné, ale je tam ještě jedna věc - silná vazba na identitu. My Bretonci jsme hrdí," dodává místostarosta.

Ale není to jenom ta hrdost. Bretonská krajina na nás svým tajemnem a mystikou vždy silně působila a potvrzuje to i Jiří Miller: "Mám rád ne osamělost, ale samotu. Ta tam je."