Čeští řemeslníci okouzlili svými výrobky Pařížany
Obyvatelé Paříže měli příležitost obdivovat zlaté české ručičky na přehlídce lidové tvořivosti nazvané Homo Faber. Jedná se o českou verzi projektu UNESCO - jeho cílem je ukázat a hlavně zachránit profese s dlouholetou tradicí, jejichž základem je lidský um. Ve francouzské metropoli se představili umělci hlavně z Valašska, ale i dalších míst.
"Chodíte na hřiby? Takže tátovi pošleme houbařský nůž. Uřeže hřib, štětečkem očistí, hřib do košíku, nůž zavře do kapsy." Hned u dveří narazíte na stánek Jaroslava Sucháčka z Lhoty u Vsetína. Pan Sucháček je nositelem tradice v oboru ruční výroba kamenných brousků. Jak se vlastně ke své profesi dostal?
"Tato výroba se v naší rodině dědí z otce na syna. Staříček ještě jezdil přes Břeclav do Uher a na takovém komediantském voze vezl brousky, křiváky a fajky. Vždy vyjel v dubnu a na první seno se vrátil a měl všechno vyprodané. Potom to dělal můj otec, po mém otci to dělám já a už to dělá i můj syn, se kterým se střídáme v muzeu v Rožnově pod Radhoštěm. A dělá to také vnuk," popsal rodinnou tradici Jaroslav Sucháček.
O jeho výrobky je velký zájem. "Je to nádherné, můžete vidět, že to jsou všichni umělci. To se pozná v tom detailu, jak obrovský rozdíl proti těm komerčním plastikovým věcem, jaká zručnost, opravdu krásné," říká pracovnice z UNESCO. Její kolegyně pak dodává: "Já jsem si vybrala tady ten pilníček, ten se mi moc líbí."
V budově UNESCO se představilo celkem pět umělců. Zdeněk Bukáček například vyrábí půvabné dřevěné zobající slepičky. "Tyto slepičky jsou ze smrkového dřeva, akorát závažíčko je bukové, aby bylo těžší. Jak se přenáší váha závažíčka, tak to chodí. Někteří lidé si to zavěšují do průvanu. Stačí malý průvan a už to chodí samo," přiblížil princip svých výtvorů Zdeněk Bukáček.
"Já jsem Blanka Mikolajková, jsem z Rožnova pod Radhoštěm a předvádím tady techniku, které se na Valašsku říká krosienka, jinak pro překlady pletení na rámu a předvádím tady výrobu této techniky," představila se další umělkyně. Své umění tady předváděly i Yveta Dandová a Petr Stoklasa.
Vlasta Ondrušová z Národního ústavu lidové kultury vysvětluje, o co se návštěvníci nejvíce zajímali. "Úplně o všechno. Chtěli vědět podrobnosti, zajímali se o detaily. Například jaké dřevo se používá, jak se to zpracovává, kde ho vezmou, kde se to naučili. Chodili sem lidi, což nás překvapilo, protože první dny chodili zaměstnanci UNESCO, kteří o tom věděli, chodili účastníci konferencí, ale po pár dnech začali chodit lidi zvenčí," přiblížila.
"Myslím, že jen zřídka lze vidět věci tak skvělé kvality, vyráběné ručně, s úžasnou zručností. Myslím, že si něco koupím, asi nějakou dřevěnou panenku pro svou dceru," říká návštěvnice přehlídky.
"Určitě se vryly do paměti práce pěti řemeslníků, které tady máme, protože je to velmi nezvyklé. Byla tady po celý týden spousta lidí. Každý si velmi rád odnesl malou holubičku, pilníček, bačkory. Mělo to skutečně veliký ohlas," dodává český velvyslanec při UNESCO Petr Janyška.
Ukázky z našich tradičních lidových řemesel v době, kdy máme všude kolem sebe nekvalitní výrobky z plastu, působily na návštěvníky opravdu jako balzám. Vezměte si třeba obyčejný dřevěný hřeben. Pro mě už je zbytečnou rekvizitou, ale ženám ho vřele doporučuji. "Nevylučuje z vlasů statickou elektřinu jako třeba hřeben z umělé hmoty. To znamená, že nemaže vlasy. Nechytají z ovzduší žádnou nečistotu a jsou dlouho suché a čisté," vysvětlil jeden z českých řemeslníků.
