Čeští Chorvaté nezapomněli na své kořeny
Chorvatští Češi pěstují spolkový život podobně čile, jak to uměli naši předci v české kotlině v 19. století. Zpívají, tancují, hrají divadlo a vydávají noviny.
Svaz Čechů v Chorvatsku letos slaví už 90. výročí svého vzniku. Česká menšina v Chorvatsku nežije jen v Daruvaru, ale v i v okolních vesnicích a městečkách. Zvláště starší generace Čechů a Češek tam rozvíjí spolkový život v místních besedách.
Jejich zápal připomíná dobu národního obrození. Otázkou však je, jestli i mladší generace na toto dědictví chtějí a dokážou navázat. Například v chorvatské Prekopakře české zvyky a tradice stále žijí.
Po stopách chorvatských Čechů
Předseda České besedy v Prekopakře Jaroslav Vozáb je důkazem toho, že Češi žijící v Chorvatsku si svých tradic a kořenů stále váží. Vede mě do nitra starého Českého domu v Chorvatsku, aby mi ukázal, jak žili Češi, kteří se kdysi stěhovali do Pakrace a Lipiku, chorvatských měst v západní Slavonii.
Stojí tu například almara z roku 1856. Právě tehdy do Chorvatska začali Češi přicházet. V českém centru ovšem najdete i kroje, porcelán nebo křišťál – zkrátka vše, co si s sebou tenkrát Češi přivezli. Českému domu tyto starožitnosti darovaly rodiny, které v Chorvatsku dosud žijí.
Vystavena tu tak je celá řada předmětů z 19. století, mezi nimi například dřevěná lopata z roku 1900. Nechybí tu ani pravý jihočeský kroj. Ten ovšem není zcela dobový, je novější.
„Původní dobový kroj totiž i s celým Českým domem, který tu vznikl v roce 1930, po válce shořel. Na tom samém místě pak vznikl dům nový a s ním se sem dostaly i novější exponáty,“ vysvětluje historii České besedy v Prekopakře Jaroslav Vozáb.
Na vznik České besedy v Chorvatsku přispěla Česká republika 25 procenty celkové požadované sumy. Původně měl dům stát 4,5 miliónu kun, ale čeští Chorvaté jej postavili za 3,7 miliónu. Při stavbě byl přitom kladen důraz na to, aby stavbu domu zajišťovaly podniky, které vlastní Češi.
Architektonická zákoutí Českého domu
Budova byla postavena kvalitně. Zvláštní pozornost byla přitom věnována akustickým vlastnostem domu. Ty jsou skutečně mimořádné. V sále domu je slyšet každé slovo.
„Dechovky u nás klidně mohou hrát potichu, nemusíte nijak napínat uši, abyste je slyšeli,“ říká Jaroslav Vozáb. Dodává, že v Českém domě už si zahráli muzikanti z Náchoda, z Kolína a mnozí další. A skutečně, v domě nebylo třeba zvláštního zvučení, aby hudba zněla tak, jak má.
Ale zpět k tomu, jak dům vypadá. Seknice je vymalovaná starým válečkem, který už dnes nikdo nepoužívá. Až na jednoho z nejstarších členů české menšiny v Prekopakře, pana Mateka, který takový váleček vlastní a seknici sám vymaloval.
Z Čech byl do Chorvatska dovezen i starý jednosměrný vypínač. Na podlaze leží starý laminát. „Chtěli jsme tomu dát nějaký ambient, jak se u nás říká,“ vysvětluje předseda České besedy úmysly, s jakými besedu stavěli.
V podzemí se nachází další velký prostor pro vystoupení. „Tady míváme zkoušky v zimě,“ podotýká pan Vozáb.
V Českém domě nechybí ani klubovna. „Nacvičuje tu pěvecká skupina,“ upozorňuje můj průvodce. „Máme malou kapelu, pěveckou skupinu a taneční skupinu pro děti i dospělé,“ vypočítává. Samotné muzeum se nachází v suterénu domu.
Češi přispěli k modernizaci Chorvatska
V Pakraci žije celkem 289 Čechů, v nedalekém Lipiku jen o něco málo méně – 261. „Hájíme českou kulturu v Chorvatsku,“ říká pan Vozáb hrdě. „Máme kolem 300 členů, do České besedy a k češtině se nám podařilo přilákat i některé chorvatské děti.“
Že činnost českých krajanů v Chorvatsku nese své plody, je zřejmé. Kupříkladu v lipické osmiletce se vyučuje český jazyk. „Snažíme se, aby tu česká kultura nevymřela,“ shrnuje chorvatský Čech.
V tomto snažení českým krajanům pomáhá i knihovna plná česky psaných děl. Pan Vozáb bere do ruky namátkou jedno z nich: „Tato kniha vznikla v roce 1845. Jmenuje se Mrtvý kapital – povídka ze Slavonie a napsal ji Josef Kozarac.“
Kreslené anekdoty, pohádky Karla Jaromíra Erbena, překladová literatura, historická díla nebo knihy plné moudrých rad – v knihovně chorvatských Čechů, zdá se, nechybí takřka nic.
Podle pana Vozába byli Češi v historii pro Chorvaty skutečným přínosem. Měli totiž velký vliv na modernizaci života v Chorvatsku. „Přiváželi si s sebou zemědělské nářadí, byli dobrými učiteli, lékaři i hudebníky,“ vypočítává hrdý Čech.
O mnohém vypovídá i to, že první chorvatský držitel Nobelovy ceny Leopold Růžička pocházel z Čech. „Žil v Curychu, a přesto vždy zdůrazňoval to, ať my Češi nikdy nezapomeneme, odkud pocházeli naši rodiče,“ uzavírá Jaroslav Vozáb.