Český neúspěch v Paříži? Soupeříme se státy, které do podpory sportu dávají mnohem více prostředků, říká Šebek

Čtěte také

První olympiáda bez medaile. ‚Druhý ťuk byl konec nadějí,‘ litoval Prskavec po osmém místě

Předseda Českého olympijského výboru před dvěma týdny v tomto pořadu mluvil o tom, že čeští sportovci odjíždějí do Paříže s velkými ambicemi, před olympiádou mluvil o zisku deseti medailí. Ve chvíli, kdy předtáčíme náš rozhovor, má česká výprava na kontě stále jen dvě medaile. A těch šancí na další už přece jenom moc nezbývá. Je to jednoznačně neúspěch?

Tak medailový neúspěch to určitě je. Tam si myslím, že ty ambice vycházely jednak z extrémně vyvedené olympiády v Tokiu, kde těch medailí jsme získali možná víc, než se očekávalo. Samozřejmě řada medailistů z olympiády v Tokiu se účastnila v roli favoritů a tady ten střet s realitou byl takový, jaký je. Jak říkáte, máme před sebou ještě několik dní olympiády. Asi nemá cenu to hodnotit úplně finálně, ale to, že medailově určitě zaostaneme za očekáváním, je pravda.

Kdo dělal sport, tak samozřejmě ví, že to není jenom o výkonech těch našich sportovců, ale samozřejmě je to tím, že se tady potkáváme s 206 dalšími národy. Soupeříme se státy, které jsou násobně větší početně. Soupeříme se státy, které na rovinu té podpoře sportu dávají mnohem víc prostředků a i třeba pozornosti než v České republice. Je to i o tom, že se rozšiřuje ta světová špička. Myslím si, že všichni máme v paměti včerejší závod v oštěpu, kdy soupeři Jakuba Vadlejcha byli z Pákistánu, z Indie, což jsou země, které se třeba neúčastnily nebo nebyly součástí té užší světové špičky. Podobně tomu je třeba v lezení, kde soupeři Adama Ondry jsou sportovci, kterým je patnáct sedmnáct let, kteří třeba v Tokiu nestartovali. Takže tím chci říct, že to není jenom o těch výkonech našich sportovců. Kdo je sledoval, tak viděl i emoční reakce těch našich největších favoritů. Když budu mluvit o Jiřím Prskavci, Lukáši Krpálkovi nebo Jakubu Vadlejchovi, kteří určitě odevzdali, co bylo v jejich silách, i ty emoční reakce po tom, kdy nedosáhli na medaili, mluvily za vše – že udělali maximum, ale prostě ti soupeři byli lepší.

Čtěte také

Finále byl malý zázrak, říká skokan do dálky Juška po olympijském závodě. Chce jet i za čtyři roky do LA

Myslím si, že máme i příslib do budoucnosti, kdy řada našich mladých sportovců podala skvělé výkony a jsou příslibem pro olympiádu v Los Angeles. Na druhou stranu je potřeba si říct, že je pravdou to, že máme 111člennou výpravu, která se rozrostla na poslední chvíli. Je potřeba si přiznat, že pro velkou část těch sportovců, kteří v Paříži jsou, byl třeba vrcholem jejich letošní sezony to, že se k nám na olympiádu kvalifikovali, protože ta kritéria v mnoha sportech jsou přísná a speciálně z Evropy se kvalifikovat je i velmi složité. Takže jenom si přiznejme to, že pro řadu sportovců je to, že se účastní olympijských her v Paříži, třeba vrchol té sezony nebo i toho snažení.

Některé kroky jsme zaspali

My mluvíme o té končící letní olympiádě, ale také poslední zimní olympiáda skončila pro české reprezentanty nejhůř od her v Lillehammeru, tedy za posledních 30 let. I tam čeští reprezentanti získali jen dvě medaile. Neukazuje se, že to je opravdu širší problém českého sportu?

Ten sport není možné řešit nějakými změnami z měsíce na měsíc nebo z roku na rok. Samozřejmě lidé ve sportu jsou si toho vědomi, že ta špička nám utíká, že jsme některé ty kroky zaspali. Já si myslím, že byla doba, kdy řada sportovních svazů byla vzorem pro fungování jiných zemí, to už tak není. V mnoha sportech se třeba u nás inspirovali, ale ten systém propracovali více. Takže my jsme si vědomi toho, že jsou problémy, děláme nějaké konkrétní kroky, které už jsme začali dělat před olympiádou bez ohledu na to, zda jsme tušili nebo věděli, kolik budeme mít medailí. Ať jsem konkrétní, proběhla tzv. prioritizace sportu, o které se hodně mluvilo, a jejím cílem je právě popsat nějakou užší skupinu sportovních svazů, které budou moct čerpat větší podporu od státu – tak, aby právě zachytily ty nové trendy a aby byly mezinárodně konkurenceschopné. Ale nikdo nemůže očekávat, že po půl roce fungování této prioritizace budou ty úspěchy. To je jedna věc.

Čtěte také

Po těch letech je to hodně emotivní, říká kanoista Martin Fuksa po zisku zlaté olympijské medaile

Druhá věc, která byla zahájena letos, je vznik tzv. high performance centra, jehož cílem je umožnit přesun poznatků moderní vědy do sportovního tréninku, což bohužel ne úplně fungovalo. Mnoho z těch trenérů i na úrovni reprezentace získávala informace třeba na sociálních sítích nebo od svých kolegů a neexistovala žádná národní autorita ve věci implementace a aplikace poznatků vědy do sportovního tréninku tak, aby to opravdu to bylo tím místem, kde se budou řídit reprezentační trenéři těch prioritizovaných sportů. Takže to začalo fungovat letos. Mám radost, že se toho účastní takové kapacity, jako je třeba profesor Kolář nebo lékař Jiří Dostál. Jsou tam zástupci univerzit, ale i zástupci resortních center a myslím si, že budou z toho konkrétní výstupy, jejichž výsledky třeba už budeme moct vidět na olympiádě v Los Angeles.

Třetím krokem je projekt Národní sportovní agentury podpory ženských týmů, kdy těm ženským týmům, kde existuje nějaká reálnější možnost kvalifikace třeba na olympijské hry, dáváme nějakou velmi nadstandardní podporu se snahou zajistit jim takové podmínky, aby ta možnost kvalifikace byla reálnější.

Už před letošní olympiádou se hodně mluvilo o kolektivních sportech. Do Paříže se nekvalifikoval ani jeden český tým v kolektivním sportu. Vy jste se už před chvílí zmínil o projektu, který začal už za předešlého vedení Národní sportovní agentury – podpora kolektivních sportů, a speciálně ženských kolektivních sportů, směrem k olympiádě v Los Angeles. Máte pocit, že ten plán funguje?

Čtěte také

Zachrápal jsem při soupeřově chvatu, který znám, smutní Krpálek po konci v olympijském osmifinále

Funguje. Je to určitě jeden z nejlepších projektů Národní sportovní agentury, kdy jsme opravdu viděli, že pokud sporty, které de facto neměly žádnou finanční podporu na ženskou reprezentaci – konkrétně se můžeme bavit o pozemním hokeji nebo ragby nebo vodním pólu –, tak tam ten posun byl opravdu velký. A kdo sleduje sport, tak ví, že ragbistky byly jeden zápas od nominace do Paříže. Pozemní hokejistky se účastnily finální nominace… Takže tam, kde ta podpora nově nastala, se to projevilo. Na druhou stranu bychom samozřejmě všichni byli rádi, aby právě ty kolektivní sporty, které přinášejí nějakou tu národní sounáležitost a patriotismus, se účastnily takto velkých akcí.

Realita však je taková, že na olympijské hry se nominuje z Evropy většinou čtyři až šest týmů. Takže bohužel v Evropě je realita taková, že sporty, jako je volejbal nebo basketbal, se hrají v Evropě v třiceti zemích na velmi vysoké úrovni a šance kvalifikovat se na olympiádu mezi čtyři až šest týmů, protože je zachována nějaká parita mezi jednotlivými kontinenty v tom kvalifikačním koeficientu, je velmi složité. Ale určitě na to nerezignujeme. A právě jak ty projekty, o kterých jsem mluvil – podpora ženských sportů, ale třeba i prioritizace nebo to high performance centrum –, by měly přinést takové podněty, že i v těchto sportech by měla být větší šance se kvalifikovat. Popravdě u těch ženských sportů je ta šance větší. My jsme do toho projektu přizvali nově i tři sporty, které byly zařazeny na program do olympijských her v Los Angeles, což je softbal, flag fotbal a lakros. Tam taky existuje reálná šance, že by se ty naše týmy mohly té kvalifikace účastnit.

Olympiáda je špička ledovce

Když se vrátíme ještě k hodnocení této olympiády, je to shodou okolností teď na začátku srpna přesně pět let, kdy vznikla Národní sportovní agentura. Je ten výsledek našich sportovců v Paříži určitou vizitkou, určitým vysvědčením NSA? Ukazuje, jak fungovala nebo nefungovala v těch pěti letech NSA?

Já bych úplně nechtěl svazovat fungování NSA jako úřadu s aktuálními výsledky na olympiádě. Samozřejmě je to výsledek celého sportovního hnutí. Podílí se na tom svazy, podílí se na tom resortní centra – samozřejmě to je nějaký výsledkem efektivity financování ze strany státu. Ale k fungování NSA bych rád řekl to, že se snaží svými programy zasáhnout celý sport. Tady na olympiádě se bavíme opravdu o špičce toho ledovce, o vrcholových sportovcích, kteří samozřejmě mohou být velmi významní v rámci toho, že jsou vzory pro mladé sportovce, kteří začnou sportovat nebo prezentují Českou republiku v zahraničí. Na druhou stranu úkolem Národní sportovní agentury je podpořit celé to spektrum sportů, ať už to jsou kluby, ať už je to výstavba infrastruktury nebo třeba pořádání významných sportovních akcí, v čemž si myslím, že jsme velmi úspěšní.

Čtěte také

Byla to paráda, těší lezce Ondru postup do finále. Překvapily ho pády soupeřů

K historii Národní sportovní agentury je potřeba si říct, že ten úřad vznikal na zelené louce. Velká většina lidí ze sportovního prostředí určitě vnímá, že je dobře, že je nějaký státní orgán, který má sport jako hlavní téma, hlavní náplň a myslím si, že je to vnímáno dobře. To, že ta agentura vznikla na zelené louce, kdy neměla úředníky, neměla budovu, neměla programy… Myslím si, že se to podařilo postupem času stabilizovat. Je potřeba si připomenout, že vznikala v souběhu s covidovou krizí, kdy sport byl jednou z nejpostiženějších částí našeho života.

Mohu říct, že věřím, že sportovní prostředí teď vnímá, že jsme schopni pokrýt celé to spektrum, že jsme nastavili ty principy. Nebylo to jenom o agentuře, ale bylo to třeba i o žadatelích, kteří nevěděli, jaké mají dodávat podklady, jaké mají činit kroky k tomu, aby byli úspěšní třeba v žádostech o investice. Takže myslím, že si to nějakým způsobem sedlo. I to je třeba důvod k tomu, že je hodně velký převis žádostí o ty infrastrukturní projekty, kdy doběhly všechny ty projekty, výběrová řízení… Nyní si myslím, že dělat nějaké převratné změny by nebylo určitě ku prospěchu věci. A myslím si, že opravdu sport vnímá, že Národní sportovní agentura patří do struktury úřadů České republiky.

Jaká je finanční odměna pro případné medailisty? Měla by být zavedena renta pro úspěšné olympioniky? A jak může Národní sportovní agentura podpořit vedení dětí ke sportu? Poslechněte si celý rozhovor!