Je to obrovská továrna na divadlo. Zkušenosti mám, ale ještě se budu muset hodně učit, říká nový ředitel Národního divadla Martin Glaser

„Instituce jako Národní divadlo máme proto, aby byly jednak hodnotovou kotvou a zároveň aby se nebály směřovat někam dopředu,“ říká budoucí generální ředitel Národního divadla Martin Glaser. Ten v současné době vede Národní divadlo v Brně. Jak se bude tři a půl roku připravovat na nástup do nové funkce? A jaké změny Národní divadlo čekají?

Uspěl jste ve výběrovém řízení, komise vás vybrala jednomyslně. Do výběrového řízení se mohli zájemci a zájemkyně hlásit, ale komise také oslovila lidi, o kterých si myslela, že mají na to, aby dobře vedli Národní divadlo. Jestli jsem to dobře pochopil, tak to byl váš případ. Byl jste osloven?

Čtěte také

Ano. Pro mě to byl jeden ze zásadních impulzů, proč jsem se rozhodl do toho jít, protože jsem celou dobu zvažoval i to, jestli opustit Brno, své milé brněnské kolegyně a kolegy. Je mi tam dobře. Ale ta přímá výzva byla samozřejmě velmi silným impulzem.

Bez toho byste se nepřihlásil?

Nechci říkat, že bych se nepřihlásil, ale to přemýšlení by bylo náročnější. 

Ve druhém kole výběrového řízení jste byl nakonec jediným kandidátem, protože další tři oslovení se rozhodli, že se nezúčastní. Z řad veřejnosti se přihlásila jediná uchazečka, která nesplnila kritéria pro to, aby se dostala do druhého kola. Přemýšlel jste, čím to je, že jste nakonec byl sám? To není tak atraktivní post, být ředitelem Národního divadla?

Vlastně jsem zvítězil sám nad sebou. Je to obrovská zodpovědnost, vrcholek českého divadelního horstva. Je to obrovská továrna na divadlo. A myslím, že k tomu, aby člověk mohl vůbec přemýšlet o tom, že by chtěl tuto instituci řídit, musí mít poměrně hodně zkušeností. Ty snad věřím, že mám. A přesto pochybuji o tom, jestli to bude stačit. Budu se toho muset ještě hodně naučit, protože to, že se nám tak dařilo v Brně, nemusí nutně implikovat, že nás stejný příběh potká v Praze, byť pro to uděláme všechno.

Česku výrazně schází propracovaný kariérní systém a předvídatelný řád.

Proč se nepřihlásili další kolegové, kolegyně – těžko odhadnout. Myslím, že Česku výrazně schází propracovaný kariérní systém a předvídatelný řád. A myslím, že to, že pan ministr Baxa se rozhodl udělat politicky revoluční krok, to znamená vyhlásit výběrové řízení s tím obrovským předstihem, je zásadní počin v této oblasti.

Obří tanker

Když mluvíte o tom předstihu, funkce se ujmete fakticky za tři roky a šest měsíců. Budete do té doby spolupracovat s Národním divadlem? Jste domluvení, že se budete podílet na nějakých rozhodnutích?

Čtěte také

Určitě se nebudu podílet na operativním řízení. To bude až do 31. července plně v rukou pana profesora Buriana. Nicméně divadla typu Národního jsou opravdu takové obří tankery, které plují jedním směrem. Když otočíte kormidlo, trvá hrozně dlouho, než se někam posunou. A řada rozhodnutí se bude dělat s vizí, že začnou ovoce přinášet za dlouhé roky.

Jsme s Janem Burianem domluveni, že u strategických rozhodnutí bych už měl být a že se budu aktivně učit chod Národního divadla. Právě proto, aby se – až tam za ty tři a půl roku přijdu – dovnitř toho divadla, směrem k zaměstnancům neozývalo žádné brutální skřípání a to předání odpovědnosti bylo splavné.

Dokdy povedete Národní divadlo Brno? Až do toho roku 2028?

To je mé přání. A pokud opustím Národní divadlo Brno k 31. červenci 2028, tak tam budu bez tří měsíců 15 let. To znamená, že vlastně ani nesplním ten třetí pětiletý mandát, ale věřím, že Brno bude o mé služby stát až do této doby.

Moc rád bych ty příští tři sezony ještě s kolegy nachystal, nachystal další čtyři ročníky Divadelního světa a dva ročníky janáčkovského festivalu, včetně ročníku 2028, který začne někdy na přelomu října a listopadu, kdy už tam nebudu. Ale budeme ho tak jako v předchozích ročnících posílat do světa na podzim 2027. Aby ty akce byly tak dobré, jak jsou, musí se připravovat opravdu s velikým předstihem.

Zpochybňovat status quo

Čtěte také

Na vaší odpolední tiskové konferenci mě zaujala jedna věc. Mluvil jste o tom, že chcete, aby Národní divadlo bylo epicentrem českého kulturního života. A dodal jste, že v době, ve které žijeme, bude možná ještě důležitější jeho role společenská a že nás možná čekají časy, kdy bude k té společenské odpovědnosti potřeba velká odvaha. Co jste tím myslel?

Dívám se na to, co se děje na Slovensku.

Myslíte, že něco takového hrozí tady?

Myslím si, že bychom byli nezodpovědní, kdybychom si mysleli, že se nám to nemůže stát. Ostatně se to stalo v Maďarsku, aniž by nás to jako českou kulturní veřejnost nějak moc zajímalo, dělo se to dlouhou dobu v Polsku.

Myslím, že svoboda a demokracie je něco, co musíme obhajovat a za co musíme bojovat pořád. A divadlo, pokud má nastavovat to pověstné zrcadlo, tak se v tom zrcadle někdy budou ukazovat věci, které se třeba těm, kteří budou vládnout, nebudou muset líbit. A nebudou se muset líbit nějaké části společnosti, zvlášť když je společnost tak rozdělená.

Čtěte také

Role naší první scény je v tomto ohledu – jsem o tom hluboce přesvědčený – opravdu zásadní, protože instituce jako Národní divadlo máme proto, aby byly jednak hodnotovou kotvou a zároveň aby se nebály směřovat někam dopředu, ukazovat, kde jsou neprobádaná riskantní pole, zpochybňovat třeba i status quo.

Jako občan této země mám obavy, že by se nám mohlo stát něco podobného jako na Slovensku.

Takže tak to myslím. A opravdu se přiznám, že jako občan této země mám obavy, že by se nám mohlo stát něco podobného jako na Slovensku, protože asi nikdo z nás si nepředstavoval, že se bude strašit státními převraty a že se budou ředitelé odvolávat jako na běžícím pásu, aniž bychom měli jejich nástupce.

Živý organismus

O kolik víc peněz budete na to všechno, co máte v koncepci, potřebovat? 

To neumím v tuto chvíli říct, protože to se bude muset dlouho a složitě počítat i s těmi lidmi, kteří budou zodpovědni za umělecké vedení. Nicméně ani stávající ředitel Jan Burian nezakrývá, že Národní divadlo, tak jako celá česká kultura, je hluboce podfinancované.

Když se podíváte, jak jsou ohodnocováni zaměstnanci v kultuře, tak si myslím, že to je ostuda naší společnosti.

Čtěte také

Provozní příspěvky se většinou opisují z předchozích let. Nebyly dostatečné před covidem, nebyly dostatečné před tou razantní inflací, kterou jsme jako společnost prošli. A pokud inflace byla 30 procent, tak v případě Národního divadla by to znamenalo, že by se provozní příspěvek měl navýšit o stovky milionů. Když se podíváte, jak jsou ohodnocováni zaměstnanci v kultuře, tak si myslím, že to je ostuda naší společnosti.

Takže budete chtít o stovky milionů navíc?

Neříkám, že budu chtít stovky milionů navíc, ale určitě budu apelovat a budu se snažit získat pro Národní divadlo výrazně větší peníze. Protože divadlo je živý organismus s konkrétními živými lidmi, kteří by měli být zaplaceni tak, aby je práce pro Národní divadlo uživila a byla pro ně prací na prvním místě.

Bude pro Martina Glasera prioritou opera? Jaká budoucnost čeká Laternu magiku? A bude činohru i nadále vést duo SKUTR? Poslechněte si celý rozhovor.

autoři: Tomáš Pancíř , krt

Související

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.