Český básník a překladatel

Moderátor (Jana Klusáková): Český rozhlas 1 - Radiožurnál uvádí víkendový pořad, ve kterém vám představujeme zajímavé osobnosti. Dnes je to Radek Malý, 192 centimetry. 26 let. Básník a překladatel. Připadáte si Radku jako zajímavá osobnost? Buďte upřímný.

Host (Radek Malý): Dobře. Potom si připadám jako zajímavá osobnost.

Moderátor (Jana Klusáková): Narodil jste se v Olomouci. Vystudoval jste v Olomouci, pracujete a žijete v Olomouci. Jste Hanák?

Host (Radek Malý): Nad tím občas přemýšlím. Rodiče mám jednak z Frýdecka, z druhé strany z Východních Čech. Takže mám pocit, že jsem z takové pětiny Hanák. Něco, něco na mě určitě z Hanáků je.

Moderátor (Jana Klusáková): Co je to Hanák 21. století?

Host (Radek Malý): To je takový svým způsobem nenormální kliďas na tu dnešní dobu. Pocit, že zejména při tom, když občas přijedu někam do Prahy, tady jsou všichni v pohodě. Hanáci nejsou v pohodě, ale jsou v pohodě jiným způsobem, kterému zase ti Češi nerozumějí. Těžko se to vysvětluje.

Moderátor (Jana Klusáková): Je to pro vás důležité, že jste z Hané? Nebo pro vaši tvorbu?

Host (Radek Malý): Nijak zvlášť. Pro mě je důležité asi to, že to je svým způsobem na periférii. Nerad bych byl přímo jako v Praze nebo v centru toho dění. Mám pocit, že vždy na okraji se děje něco zajímavějšího než uprostřed.

Moderátor (Jana Klusáková): Máte v Olomouci vrabce? Tady v Praze už vinou znečištění a strak vyhynuli. A vrabci jsou dobrým můstkem k otázce, proč jste vstoupil do Českého svazu ochránců přírody a co pro ně, tj. pro tu přírodu děláte? Tak nejdřív ty vrabce. Máte je tam?

Host (Radek Malý): Tak teď jste mě zmátla. Já nevím, jestli tam máme tak čisté ovzduší, aby tam byli vrabci. Já si myslím, že je máme. Doufám, že je tam máme.

Moderátor (Jana Klusáková): A proč jste ten aktivista přírodní?

Host (Radek Malý): No, já jsem jako dítě částečně vyrůstal v kroužku Mladých ochránců přírody, kde jsem potom přešel jako vlastně vedoucí a tudíž dál vedeme děti k šetrnému vztahu k přírodě a životu v přírodě. Děláme třeba takové věci, že tu a tam vyvěsíme budky právě pro ptactvo, aby nám tam hnízdili.

Moderátor (Jana Klusáková): Rok 2000 příroda z odřeným hřbetem přežila. A co bude dál?

Host (Radek Malý): Jak to mám vědět?

Moderátor (Jana Klusáková): Na Univerzitě Palackého v Olomouci jste vystudoval germanistiku a bohemistiku, ale to není jenom němčina a čeština, že ne?

Host (Radek Malý): To je německá, německá literatura plus německý jazyk, stejně tak český jazyk a česká literatura.

Moderátor (Jana Klusáková): Co jste se dozvěděl při tom studiu o češtině?

Host (Radek Malý): Leccos zajímavého, leccos, co už mě vlastně, když jsem se to dovídal, nezajímalo. Ale třeba to ještě někdy zúročím.

Moderátor (Jana Klusáková): A proč jste si vybral právě tyhle dva jazyky? Němčinu, češtinu?

Host (Radek Malý): To bylo tehdy takové skoro mechanické rozhodnutí, protože jsem zároveň tedy šel na ochranou tvorbu životního prostředí a nakonec mě přece jen víc zlákala němčina, kterou jsem šel studovat vyloženě jako jazyk. To tehdy s literaturou, se zájmem o literaturu, příliš nesouviselo a ta čeština se k tomu nějak tak sama přidružila, protože jsem nevěděl, co k té němčině.

Moderátor (Jana Klusáková): O němčině říkají ti, kteří jí moc nevládnou, že je tvrdá, že je to takový nepříliš krásný jazyk. Co si myslíte vy?

Host (Radek Malý): Souhlasím. I když by s tím leckdo nesouhlasil a já bych mohl právě se němčiny zastávat, ale každý jazyk má to své. Já si myslím, že němčina toho umí využít, tady tvé tvrdosti. Ale to je příliš jako takové jednostranné slovo. Je to, je to jistý risk. Takový, který ta němčina má. Je pro ní přirozený a pokud se neskrývá, tak i tento jazyk může působit krásně. Nebo může působit. Tak bych to řekl.

Moderátor (Jana Klusáková): Mimochodem, Univerzita Palackého. Čím je vám František Palacký sympatický? Má co říci dnešku? A četl jste jeho Dějiny národu českého?

Host (Radek Malý): Františka Palackého si vybavuji pouze jako všudypřítomnou bustu z univerzity. Ale nemám k němu asi žádný vztah.

Moderátor (Jana Klusáková): Život a smrt jsou jak Martini s olivou. Drahá a nedobrá libůstka snobů. Máš prachy, tak jseš pán. Zítra tě poplivou. Život a smrt jsou jak Martini s olivou. Piješ ho v kočárku, zaplatíš hrobu. Máš prachy, tak jseš pán. Jak jste na tom s penězi? Jste pán?

Host (Radek Malý): Člověk může mít peníze a nemusí být pán. To je spíš o tom postoji a někdo ze sebe dělá pána i když ty peníze nemá. Nestěžuji si, vím, že je na tom valná většina lidí lépe, ale to myslím, že to vůbec nehraje roli. Tam je to právě v té básni míněno o těch lidech, kteří, kteří to své panství vidí v souvislosti s penězi. Ne s nějakým bohatstvím ducha.

Moderátor (Jana Klusáková): Hrál jste někdy takovou tu dětskou hru, co bych dělal, kdybych měl milion? Milion korun?

Host (Radek Malý): No, možná asi ano.

Moderátor (Jana Klusáková): A co byste dělal?

Host (Radek Malý): Asi bych to prošustroval.

Moderátor (Jana Klusáková): S holkama?

Host (Radek Malý): No to nevím. Koupil bych domeček na vesnici a nebo bych někam cestoval, ale spíš bych do toho zatáhl víc lidí, aby víc lidí mělo radost.

Moderátor (Jana Klusáková): No ono taky milion dneska není tak moc peněz?

Host (Radek Malý): Mě to připadá, že je teda. Ale asi není.

Moderátor (Jana Klusáková): Loni jste si, milý Radku, na jistý peníz přišel. Za sbírku Vraní zpěvy, tu vydal Petrof, které jsem tady už dvakrát citovala. Poprvé jsme to učili dokonce spolu, jste získal Cenu Jiřího Ortena, určenou autorům do 30-ti let. Ta cena je spojena s jistou finanční částkou. Kolik jste dostal?

Host (Radek Malý): Je spojena s finanční částkou 50 tisíc a dostal jsem 37 tisíc, protože...

Moderátor (Jana Klusáková): Za trest?

Host (Radek Malý): Ta částka se daní.

Moderátor (Jana Klusáková): Neříkejte. Ceny se taky daní?

Host (Radek Malý): No.

Moderátor (Jana Klusáková): To se ale daní docela krutě, teda. Soutěž spisovatelů. Připadá vám to logické, když spisovatelé soutěží? A co se tam oceňuje? To o čem se píše nebo jak se píše? Umělecký dojem jako při krasobruslení?

Host (Radek Malý): Já doufám, že, že to spisovatelé tak neberou, jako soutěž. To opravdu se hodnotí knížky, které vyšly a rád bych věřil tomu, že ti spisovatelé nebo ti mladí autoři, kteří tam byli nominovaní stejně jako já, bez mála nevěděli o tom, že jsou někam nominovaní. A hlavně, že potom nějak neprahli. Já jsem netušil, že to padne právě na mě. Je to vždycky subjektivní rozhodnutí poroty. Jde o to, aby ta porota byla rozmanitá a soudná. To si myslím, že je nejdůležitější, ale těžko to mohu posuzovat jako oceněný autor.

Moderátor (Jana Klusáková): Co to pro vás znamená? Stal jste se na čas mediální hvězdou? Vyhledávali vás novináři?

Host (Radek Malý): Stal jsem se a bylo mi to nepříjemné a je mi to čím dál nepříjemnější. A těším se, až to opadne, protože doufám, že to opadne. To bylo tak, že už nějaký, nějaké tři týdny potom mi volali z časopisu Cosmopolitan a chtěli tam udělat nějaký rozhovor, kde neustále zkoumali právě, jestli na poezii balím dívky. A pak se to přesunulo do té, řekněme, solidnější roviny. Literární časopisy se samozřejmě začaly zajímat. Prakticky mi rozebrali moji novější tvorbu. Takže už nemám co kam posílat. A přidružil se rozhlas, nalepila se i televize. Nijak zvlášť dobře po těle mi z toho teda není.

Moderátor (Jana Klusáková): A jak je to s těma holkama? Balíte je na básničky?

Host (Radek Malý): Nebalím, dokonce mi teďka přišel e-mail od nějaké neznámé ctitelky, kde chce vědět proč nepíšu milostné verše nebo básničky o lásce.

Moderátor (Jana Klusáková): Nepíšete vůbec?

Host (Radek Malý): No, ve Vraních zpěvech není ani jedna. Teďka, když jsem tak retrospektivně se na to podíval, tak snad občas i jo. Ono to je tam latentní. To nemusí každý poznat. To se různě transformuje uvnitř a já to opravdu jaksi neovládám, co ze mě leze na tom druhém konci. Takže myslím si, že ano, ale ne nějak jako záměrně. Třeba do toho taky někdy dospěju.

Moderátor (Jana Klusáková): V Českém rozhlase 1 - Radiožurnále vám představujeme básníka a překladatele Radka Malého. Do trsu aster tristně poprchává. Poslyšte, tohle to je moje velmi oblíbená řádka, teda. Do trsu aster tristně poprchává. Trapnou to tryznu rok si vystrojil. A cesta klouže. Louže, bahno, jíl. Všichni mi lhali, já vím, to se stává. Jak se člověk rozhodne, pane Malý, že bude básníkem? Když poprvé napíše báseň? Nebo když jí poprvé vidí vytištěnou?

Host (Radek Malý): Já si myslím, že se člověk nerozhoduje. Teda pokud je to básník. Tak to bylo v mém případě. Já si stejně nemyslím, že jsem básník. Když člověk napíše báseň, tak je to člověk, který napsal básně. Básně píše kde kdo. Básník je ten, kdo koho někam asi zaškatulkují dějiny český literatury. Ale moje subjektivní hodnocení by bylo, že básník nemusí vůbec psát básně, může to být básník života.

Moderátor (Jana Klusáková): A kdo je u vás takový český pan básník? Dejme tomu 20. století?

Host (Radek Malý): Hm, hm. Bezruč, ať to byl kdokoliv. I když to není 20. století, že. Čili, postava Petra Bezruče, no.

Moderátor (Jana Klusáková): Vážně? I s tou záhadou kolem?

Host (Radek Malý): No tak, to právě bych odmyslel, ale ten člověk, který napsal Slezské písně a tak, jak zapůsobily. Čili, možná to ani nebyl jeden člověk.

Moderátor (Jana Klusáková): A že už dál nic nenapsal?

Host (Radek Malý): No, a když napsal Vašek potom, tak to byly takové hovadinky, že jo?

Moderátor (Jana Klusáková): Ještě jdu z Ještědu.

Host (Radek Malý): No, to jsem ani neznal.

Moderátor (Jana Klusáková): Kdysi jste souhlasil, pane Malý, že ač tedy básník, jak vás všichni označují, poskytnete Radiožurnálu rozhovor, troufnu si na banální otázku. Jak píšete? To sednete k papíru a čekáte až to na vás přijde? Až vás něco napadne? Nebo naopak. Jdete, třeba vás něco vás napadne a vy sáhnete po papírku nebo dokonce diktafonu?

Host (Radek Malý): Ne. No, diktafon vůbec ne. Píšu za pochodu, za chůze. To mám pocit, že se tam právě zobrazuje potom v té formě básniček. Že je to takové jako rýmované, rytmické. A jedině v nějakých jako vyklidněných okamžicích o samotě. Ale spíš jako na procházkách. Rozhodně není, že bych se rozhodl, že napíšu báseň a sedl k papíru. Taky právě výsledek tady to všeho řádění kolem Ortenovy ceny je ten, že jsem toho napsal velice málo, protože začínám se toho bát. Moc lidí si to čte, trošku mě to děsí.

Moderátor (Jana Klusáková): Moc lidí si to čte. Co by za to někdo dal? Proto to píšete, ne?

Host (Radek Malý): Ale nějak jsem nepočítal s tím, že to bude prostě až takové a moc jsem tam toho na sebe řekl, jakoby. Což to každý, každý tam navíc vidí něco jiného. Čili snažím se to odtáhnout od své osoby. Což je taky těžké, když na obálce je moje fotka, že jo.

Moderátor (Jana Klusáková): A oni vám teď říkají. Co tím chtěl básník říci?

Host (Radek Malý): No, a proč jsem tak smutný. Já říkám, že nejsem tak smutný.

Moderátor (Jana Klusáková): Není smutný. Radek Malý není smutný, je veselý a velký. Píšete na počítači? Nebo inkoustem do sešitu?

Host (Radek Malý): No, mám takový sešit, kam píšu různobarevnými inkousty, pak to přepisuji do počítače.

Moderátor (Jana Klusáková): Bebe Artur vydal verše Rakušana Karla Lubomerského ve vašem překladu. Ta knížka se jmenuje Pták nad hořícím lesem. A já se vás ptám. Je překladatel umělec? Do jaký míry tvoří, do jaké slouží originálu?

Host (Radek Malý): To mě velice baví, tady nad tím uvažovat. Já si myslím, že tam ta služebnost je velmi důležitá a to je právě na tom nejzajímavější. Když člověk musí dát nějakou svou invenci, ale musí ji zkrotit natolik, aby se uměl vcítit do teda jiného textu a jenom to přetransformovat do jiného jazyka. Ovšem to, co chtěl říct on. Ne to, co si myslí a prioritou je ten překladatel. I když je to interpretace. Ale není to záměrně interpretace toho překladatele, ale snaha o vcítění se do autora. Takže to alespoň u mě. A velice mě to baví, protože tady ta empatie, to je právě něco, co chybí naprosto u skládání vlastní, vlastní poezie. Tam člověk je jenom sám se sebou a je to takové příliš zevnitř. Ale to překládání, to může být takový pohled z různých stran.

Moderátor (Jana Klusáková): Nelákává vás například, když překládáte, trošku mu to někde vylepšit? Když to člověk tak dobře zná ten originál, protože ho čtete nejednou, tak třeba můžete mít nápad nad toho autora?

Host (Radek Malý): No ale, tak to je záležitostí potom profesionální cti, aby to ten člověk dokázal odfiltrovat. A můžou vznikat takové spíš hříčky jako bokem. Láká mě to, vzniká to, zvlášť když ten člověk musí dotvářet ty různý rýmy, když je ta poezie rýmovaná. Ale jde o to, to zase umět uvážit, co ještě ano, co už ne.

Moderátor (Jana Klusáková): Nedávno jsem vás v Olomouci potkala v pedagogickém nakladatelství Prodos. Prodos vydává učebnice. Co tam děláte?

Host (Radek Malý): Já tam dělám redaktora a zároveň teda autora knížek češtiny pro první stupeň.

Moderátor (Jana Klusáková): Baví vás to? Učebnice?

Host (Radek Malý): Určitě. Učebnice to je vynikající. Člověk se tam dozví spoustu věcí a navíc je tam příjemný kolektiv a ta práce s textem je zase podobná jako, i když je to úplně jiné. Ale je to podobná služba tomu textu jako v případě toho překládání. Člověk může do toho zasahovat takovým i tvůrčím způsobem, ale přitom tam není prostě jeho ego.

Moderátor (Jana Klusáková): Proslýchá se, že Prodos připravuje takovou malou senzaci a totiž vydání zbrusu nového českého slabikáře. Autorem obrázků bude Matěj Forman a textovou část máte na starosti vy. jak se dělá slabikář? Co je při tom nejdůležitější?

Host (Radek Malý): Nejdůležitější je ta část, kterou jste nezmínila a to je direktické vedení. Ten, kdo má tu ideu a ustojí to vlastně metodicky.

Moderátor (Jana Klusáková): A to je?

Host (Radek Malý): To je doktorka Hana Mikulenková, která je právě z nakladatelství Prodos, pro kterou píšu na míru ty básničky. Píšeme to tak nějak dohromady.

Moderátor (Jana Klusáková): Vy jste řekl idea. Co je v tomhle tom případě tou ideou a buďte hodně konkrétní pro naše posluchače?

Host (Radek Malý): Tady ten slabikář bude nový tím, že bude mít příběh. Protože slabikář je problematický v tom, že děti znají málo písmenek a z mála písmenek se těžko tvoří chytré texty pro chytré děti. Protože děti jsou chytré i v té první třídě. A my jsme se snažili napsat ten slabikář čtivě na základě příběhu, který propojuje celou tu knížku a chci z toho udělat opravdu krásnou knížku, krásnou první knížku pro děti, kterou budou rádi otvírat i později.

Moderátor (Jana Klusáková): Řekněte mi nějakou svoji básničku ze slabikáře?

Host (Radek Malý): Oldo, pověz, co máš v plánu? Koupím ostrov v oceánu. Budu živ jen z kokosů, Ó, to si dám do nosu. Budu chovat ovce, kozy, na slonech se budu vozit, Občas sveze mě i hroch, protože jsem hodný hoch.

Moderátor (Jana Klusáková): Tenhle rozhovor pořizujeme v Praze. Co máte, Radku, v našem hlavním městě rád?

Host (Radek Malý): Mám jí rád, protože je to Praha. Ale něco konkrétního? To ani nevím.

Moderátor (Jana Klusáková): Tak řekněte naopak. Vadí vám tady něco velmi?

Host (Radek Malý): No skoro všechno. Vadí to, že to je Praha. Vadí mi tady ten strašný shluk, ale zároveň to obdivuji a jezdím sem rád na takové výlety. Čili je to dost rozporuplný vztah, jak si uvědomuji.

Moderátor (Jana Klusáková): Do sebe lesa čelem, zády k masám. Nejvíc jsme cizí, když chceme být sví. Vyzáblí rákos zimničně se chví, Všichni mi lhali, nejvíc lhal jsem já sám. Napsal Radek Malý v jedné básni. A v dnešním rozhovoru? Lhal jste?

Host (Radek Malý): S vámi to nejde. Vy jste natolik odzbrojující, že neumím lhát.

Moderátor (Jana Klusáková): Představili jsme vám šestadvacetiletého českého básníka Radka Malého. Muže, který mimo jiné veršem říká:
Vytloukám klínem klín, vymítám čerta ďáblem.
Přebíjím nocí stín a trabl větším trablem.
A je mi přece fajn, vždyť ještě nejsem tuhej.
A jsem tak trochu Kain a trochu i ten druhej.
Za rozhovor děkuje Jana Klusáková.

Autorizovaným pořizovatelem elektronického přepisu pořadů Českého rozhlasu je ANOPRESS IT, a.s. Texty neprocházejí korekturou.