Česko-vatikánská smlouva: Zítra, nebo v nedohlednu?
Vztahy České republiky s Vatikánem jsou na velmi dobré úrovni, jsou zdravé a fungující. Nicméně z diplomatického hlediska je trochu zvláštní, že nejsou stvrzeny i formálním dokumentem, tedy platnou smlouvou. V čem spočívá její význam pro katolíky a proč na ni nekatolické církve nahlížejí s opatrností?
Česko–vatikánská smlouva sice ratifikována není, ale vztahy fungují, spousta konkrétních aktivit běží a přináší užitek. Tak v čem je problém? Pater Miloslav Fiala říká, že v nestabilní a rozviklané politické situaci, v nestálém klimatu, kde se může stát cokoli: zítra smlouvu parlament ratifikuje, nebo ji naopak odsune do nedohledna. Nic se sice nestane, když ji parlament nebude ratifikovat, ale zase: na 100 % to pravda není, podotýká katolický kněz Miloslav Fiala.
Miloslav Fiala: „Protože Vatikán čerpá z tisíciletých zkušeností a ví, že se vlády mění, parlamenty se vyměňují, je to skutečně lepší, když existuje nějaký závazný dokument, který uznají obě strany. No a ten je potom základem při eventuálních změnách názorů, vlády, veřejného mínění apod., že je tady zaručena určitá akční svoboda církve – ve věcech, které prospívají celé společnosti. Čili – nějaký význam ta smlouva má.“
A na příkladu česko-vatikánské smlouvy Miloslav Fiala připomíná známé úsloví o historii – učitelce života.
Miloslav Fiala: „Masaryk s Benešem, když přešly takové ty protikatolické nálady, tak dospěli k názoru (a Beneš to píše v pamětech), že je přeci jenom ta smlouva s Vatikánem důležitá. Pro zklidnění situace u nás, pro zrání nebo pro postup demokracie. Takže v roce 1928 si vyměnila vláda Československé republiky s Vatikánem jednoduchou nótu – a bylo hotovo! Trvalo to tedy deset roků – od skončení 1. světové války. My se tady s tímto problémem táhneme už 22 roků – to dohadování nekončí."
Kromě obecného politického klimatu v zemi je tu ještě jeden aspekt – totiž ostatní křesťanské, nekatolické církve. Ale k tomu, aby kvůli smlouvě Česká republika - Vatikán vzniklo napětí, by musely být podmínky, podotýká šéf zdejší ekumeny Joel Ruml.
Joel Ruml: „Zatím si nemyslím, že by situace a vztahy v ekumeně měly být takové, že by člověk v té smlouvě měl vyhledávat jenom nebezpečí a ohrožení, která jsou pro ostatní církve, než pro římskokatolickou. Ale jsou tam samozřejmě věci, které do jisté míry ostatní církve a náboženské společnosti staví stranou. Protože skutečně tato smlouva je smlouvou dvou státních mocí. V té chvíli tam nevystupuje římskokatolická církev jako duchovní moc, ale především jako účastník mezinárodního práva, tedy stát Vatikán.“
Smlouva podle Joela Rumla do jisté míry potvrdí rozestavění konfesního dělení společnosti.
Joel Ruml: „Tzn., že potvrdí jisté dominantní postavení římskokatolické církve a ostatní církve budou vždycky v té pozici – těmi do počtu. Nad tím můžeme naříkat, nebo nad tím můžeme všelijak polemizovat, ale je to tak.“
Pokud dojde – což je pravděpodobné – k určité aktualizaci textu smlouvy, předseda Ekumenické rady církví Josel Ruml by uvítal, kdyby odrážela vztahy, jak se ve zdejší ekumeně nastavily během posledních let.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
