České děti se vydaly do vesmíru
Doletět na Mars. Jeden z cílů 21. století. Kdy se na červenou planetu opravdu poletí, je zatím skutečně lidově řečeno ve hvězdách. Už teď se na to ale připravilo deset českých studentů, kteří v Evropském kosmickém centru v belgickém Transinu absolvovali výcvik pro budoucí kosmonauty a vyzkoušeli si simulovaný let raketoplánem. Tréninkový pobyt vyhráli v soutěži expedice MARS 2008 spolupořádané Dětskou tiskovou agenturou a Českým rozhlasem 2 - stanicí Praha.
"Tady velitel, slyšíte mě?" "Slyšíme, 20 sekund před startem a odpočítáváme. 18, 17, 16 ..." tak vypadal simulovaný start raketoplánu Amiticia v tréninkovém sále Evropského kosmického centra.
Před nástupem do raketoplánu ale museli účastníci kurzu podstoupit sice ne tak tvrdý trénink jako opravdoví kosmonauti, ale přece jen některé jeho části nebyly pro slabší povahy. Třeba sednout si na trenažér, který se s vámi otáčí kolem dokola všemi směry.
"Když se orbitální modul vrací do atmosféry, může se stát, že se roztočí. Tady se simulují tytéž podmínky, které mohou nastat při přistání. Tady se provádí cvičení, při kterém má kosmonaut připoutaný v rotujícím křesle napsat vzkaz pro kolegy, kteří ho pozorují," vysvětluje instruktor tréninkového programu Dirk Paulson. Tedy děcka, vzhůru na trenažér. Pěkně připoutat do křesla pro přistání. Odpojit všechny pojistky a roztočit.
Možná budoucí kosmonautka dostala do ruky tužku a na stolek před ní upevnil trenér list papíru. Napsat cokoli v tomto stavu je ovšem mimořádně obtížné. "Chtěla jsem napsat, že je pozdravuji, ale nakonec z toho vyšlo něco úplně jiného," říká účastnice kurzu nad čmáranicí na papíře.
Mladí kosmonauti si vyzkoušeli také imitaci stavu beztíže na tréninkové stěně a měsíční chůzi, kdy člověk na povrchu našeho souputníka váží šestinu toho co na Zemi. Měli ale také za úkol sestavit cvičný satelit, tedy pospojovat jeho jednotlivé součástky a kabely podle schématu. "Jestli to všechno uděláte dobře, až zapojím proud, měly by se všechny diody rozsvítit. Jste teď výzkumný tým, zkuste si práci zorganizovat, abyste všechno udělali správně," informoval kosmonauty instruktor Phillip.
Z původně prázdné blyštící se krychle se postupně stávala družice plná změti barevných kabelů a modulů s kontrolkami. Když pak Phillip družici zapnul, fungovala.
Kromě přednášek, praktických pokusů a výcviku na trenažérech měli mladí astronauti možnost setkat se i s živým kosmonautem. Tím naším zatím jediným - Vladimírem Remkem. Po 30 letech od návštěvy vesmíru si přímo na místě vyzkoušel rotační trenažér a mladým adeptům na další lety do kosmu potvrdil, že mít před startem trochu strach je docela normální.
"Říkal, že člověk má předstartovní trému, ale to je normální, protože to ho vybudí k výkonu. Říkal také, že měl strach, ale myslím si, že to bylo ze zodpovědnosti a potom, když všechno začalo, tak to z něj spadlo a všechno zvládl v pohodě," vzpomínala na setkání s ním Martina Fuziková.
Kdo ví, třeba mezi těmi náctiletými kluky a dívkami, co si v belgickém Transinu vyzkoušeli simulovaný let na Mars, byl někdo, kdo jednou do vesmíru opravdu poletí.
