Holubník, trochu jiná chalupa mimo hlavní proud. „Žijeme přirozeným způsobem života.“

Husté vousy rámují Dustiho tvář přímo ukázkově. Vypadá jako námořník nebo možná lesní muž a rozhodně nelze přehlédnout. V ruce drží tří strunnou kytaru vlastní výroby a ztvrdlými prsty vybrnkává jednoduchý, ale úderný rockový riff.

Čtěte také

Práce je na chalupě od rána do večera, ale vrátit se do města? Ani náhodou! usmívají se Jana a Daniel

„Jakub hraje na harmoniku, kde ji máš?,“ ptá se skoro zasněně, vzápětí se probere a uvědomí si, že by to chtělo bicí. „Bubny máme, bubnovat můžeš ty a podívá se na mě.“ 

Je teplé květnové odpoledne, začíná pršet a tak se Dustin šplhá po dřevěných schodech do holubníku. Přidržuje se zábradlí, které sám vyřezal a mizí ve tmě.  Oči si dlouho zvykají a pomalu se vynořuje strohý nábytek, kamna, zašlá pohovka a za zády v ještě větším přítmí vyvýšené bydlo, kde přespává Jakub. 

Voda ze studánky

Stěny by zasloužily vybílit, ani elektřina by neškodila, ale to dvojici nevadí. „Po zimě to dáme do kupy,“ říká vesele Jakub, který se živil v Praze jako správce sítě, o tuto práci ale před lety ztratil zájem a našel si u Planiny holubník. „Voda je v lese ve studánce, baterii máme, takže tu úplně bez elektřiny nejsme, až jsme tu pár zim přežili.“

Jakub nosí sandály nebo teď na jaře chodí na boso, tvář mu zdobí dlouhý řídký vous a vlasy má stažené do ohonu. „Buďto se dá říct, že jsme utekli z civilizace, nebo že žijeme trochu přirozenějším způsobem života, než co mě naučili ve škole.“

Melodie na harmoniu 

Přízemí holubníku je zatím skladiště všeho možného harampádí, ovšem vedlejšími dveřmi se vchází do místnosti s novou dřevěnou podlahou, ze které vedou schody do čerstvě vybudovaného patra. Jakub si sedá k harmoniu, bosýma nohama šlape na měchy a hbitými prsty zkušeně přehrává své oblíbené melodie.

Jaro přišlo do holubníku|foto:Ľubomír Smatana, Český rozhlas

„Nepotřebuje elektřinu, to je nástroj,“ překřikuje hudbu nadšeným hlasem. Dustin je původním povoláním zámečník, pracoval v dole, ve sklárně a v posledních letech dělal krovy. Však také pořád něco vyřezává, staví kolem holubníku sochy a jiné výtvory a nadšeně maluje. Obživa z toho ale není.

Renesanční dvojice

„My tady v okolí pomáháme lidem. Nařežeme dříví a tak. Jsme taková renesanční dvojice,“ mudruje Dustin, shrábne ze stolu tabák a ubalí si kónickou cigaretu.

Holubník stojí u velké rozpadající se fořtovny, která sloužila hajnému brdského polesí, dnes patří církvi a podle všeho je zralá na zbourání. Z druhé strany za holubníkem stojí dlouhý kravín. Shluk budov nese název Dvůr a kolem vede zelená turistická značka  z Hořehled do Míšova. „Nebo taky obráceně z Míšova do Hořehled,“ rozesměje se Jakub a jde si zase sednout do chalupy k harmoniu.