Čekání na medaili je dlouhé a pro české hráče je výzvou, říká rozhlasový reportér Aleš Procházka

Rozhlasový reportér Aleš Procházka

Největší výzva pro hokejového trenéra? Je to sestavení českého týmu tak, aby dostaly prostor nejen hvězdy NHL, ale i hráči, o kterých by na začátku mohli mít čeští fanoušci určité pochybnosti. V pořadu Host Radiožurnálu Sport to řekl rozhlasový reportér Aleš Porcházka.

Je pojmem, vzorem i legendou. Rozhlasový reportér Aleš Procházka zažil na vlastní kůži atmosféru zimních olympijských her v Naganu, kde největší české hvězdy dosáhly svého velkolepého úspěchu. Jeho vášeň pro hokej však neutichá a letošní hokejové mistrovství, které se odehrává v Bratislavě a Košicích si nenechal ujít.

České vyčkávání na medaili

„České čekání na medaili je dlouhé a pro hráče je to výzvou,“ říká reportér Českého rozhlasu Aleš Procházka v pořadu Host Radiožurnálu Sport. Páteční drtivá výhra nad Švédy toho byla podle něj důkazem. Hráči velmi uznávají současného trenéra české reprezentace Roberta Reichla. Určitou hrozbu mohou předznamenávat týmy USA a Kanady, kteří půjdou výkonnostně nahoru.

„Kapitán týmu Jakub Voráček je hráč se zkušenostmi. Je schopen pro český dres obětovat cokoli. Mohou se ukázat další vůdčí osobnosti, nejdůležitější ale budou brankáři,“ myslí si host. Právě brankářům prý může český tým být nejvíce vděčný.

Na hokejové Nagano si rád vzpomenu, říká reportér Aleš Procházka

00041497.jpeg

Jihlava se po letech proměnila v srdce českého hokeje. Po hodně dlouhé době je tam dnes na Horáckém zimním stadionu vyprodáno, protože na Vysočinu přijeli čeští olympijští vítězové z Nagana a také čeští mistři světa z let 1999 až 2001.

Není to ale jen o sázkách na jistotu a hvězdách NHL. Pro trenéra je nejtěžší, ale velmi důležité, aby zapojil i ty hráče, kterým hokejoví fanoušci nemusí na začátku příliš věřit. „Vždycky záleží na tom, jak si mužstvo sedne. Vzpomínám na pohár v roce 1996, kde byly všechny hvězdy z NHL a dopadlo to bledě. Když jsem včera viděl současný tým, tak jsou to hráči, kteří jsou ochotni makat a pracovat na sobě,“ uznává Aleš Procházka.

Od slavného vítězství v Naganu je to již 21 let. „Byl to zážitek, na který si člověk vždycky vděčně vzpomene. Některé momenty zůstanou nesmazatelně zapsány v paměti, třeba když se Hašek předvedl jako vlastenec. Chtěl jsem s ním rozhovor a předběhla mě americká televize, ale on dal přednost Českému rozhlasu.“

Dělat reportáže bylo kvůli složitému technickému vybavení v minulosti mnohem pomalejší a náročnější. „Modlím se, aby nikdo nevynalezl chytré hokejky, které by rozhodovaly o tom, jak ošálit soupeře a dostat puk do jeho branky,“ uzavírá dopolední host.

„Sportovní novinařina se dělala složitěji a pomaleji. Posluchači nebyli tak nároční. Tehdy nebylo proveditelné, aby po skončení zápasu člověk poslal do Prahy rozhovor nebo reportáž.”
Aleš Procházka