Dětský domov podle Kristiána a Jana: Střecha nad hlavou, fotbalové hřiště a hra na sprostá slovíčka

Čtěte také

V dětském domově nás navštěvují „tety“, k jedné jezdím i na víkendy, popisuje devítiletá Sofie

„Oba máme rádi fotbal, skoro vždycky se u něj ale hádáme. Podle mě je lepší Slavie,“ říká Honza. Jeho o rok mladší bratr Kristián, který nosí brýle, reaguje: „Vždycky Sparta, zajímají mě trofeje.“

Sourozenci dál rozebírají, jestli je lepší Cristiano Ronaldo, nebo Lionel Messi. „Messi u toho přemýšlí, hraje dobře, skoro všichni ho mají rádi,“ chválí svého oblíbence Kristián. Honza zase tvrdí, že nejlepší je ve všem Ronaldo.

Oba bratři chodí hrát fotbal za Nové Strašecí a jezdí na zápasy. Brankář Kristián je nadšený třeba z výletu do Německa, kde dal i gól: „Hráli jsme ve Veldenu. Jeden zápas jsme vyhráli, jeden prohráli. Já jsem nikdy nebyl v cizí zemi, takže jsem si to užíval.“

O rok starší Honza je levý záložník. Nově chodí do sportovní třídy, přijímací zkoušky udělal v pořadí jako druhý nejlepší. „Zatím se ještě rozkoukávám,“ hodnotí žák šesté třídy.

Konečně teplo a dostatek jídla

V dětském domově jsou Honza a Kristián zhruba tři roky. Bydlí spolu v jednom ze čtyř pokojů, které spadají pod rodinnou skupinu. Do ní patří i jejich mladší sestra Sofie. O tom, co bylo před odebráním dětí úřady, nemá problém mluvit upovídanější Kristián.

Čtěte také

Příběh Tomáše: Odchod z dětského domova mu ulehčila sbírka na dárcovském webu

„Jsme tady v dětském domově rádi, protože nemusíme spát jako bezdomovci na jedné lavičce. Můžeme spát v posteli a být v teple. Máme střechu nad hlavou a jídlo. Táta s mámou se pořád hádali, pili a kouřili,“ popisuje mladší z bratrů.

Starší Honza za sepsání rodinného příběhu dostal jako cenu za skvělý text i notebook. Článek s názvem Krtčí příběh sepsal do časopisu Zámeček, do kterého přispívají děti z dětských domovů.

„Bydleli jsme na ulici a museli jsme spát u lavičky pod hlínou. Například kousek od hlavního nádraží v Praze, v parku, zkrátka nic pro náš kožíšek. Naštěstí nás zachránila paní Ježková, která pomáhá mláďátkům, která nemají domov. A tak se tři malí krtci mají velice dobře, mají hodně žížal a je jim dobře na kožíšek,“ napsal příběhovou formou 12letý Honza.

Úkoly, budíček a večerka

Kristián přibližuje, jak to v ústavní péči chodí. „U nás v dětském domově v Novém Strašecí mám rád určitě teplo, kamarády, jídlo i třeba to, jak tady sportujeme,“ popisuje. Dodává ale, že se musí dodržovat i pravidla. Plnit si úkoly a přijít v předem určený čas.

„Když je škola, tak vstáváme v sedm a když je víkend, tak kdy chceme. A večerka? Dodržuje ji jak kdo,“ usmívá se Honza, který doplňuje bratra. „Když jsou hotové úkoly do školy, tak je volno. Když řekneš, že přijdeš v pět odpoledne, tak musíš přijít přesně v pět. Chodíme docela ke kámošům. Jeden má doma bazén, tak tam děláme ptákoviny,“ smějí se bratři.

Malé pokuty za sprostá slova

Čtěte také

Život Markéty: o víkendu v dětském domově, v týdnu na koleji prestižního gymnázia

Sourozenci vyprávějí i o hře, v rámci které se v dětském domově počítají a pokutují sprostá slova. „Sice máme měsíční kapesné 250 korun, ale třeba já teď moc neušetřím, protože mám hodně čárek za sprostá slovíčka. Za každé se vám odečte jedna, dvě nebo tři koruny,“ líčí Honza. Kristián doplňuje, že hru hraje také, ale čárek má na rozdíl od bratra minimálně.

Bratři mluví také o situacích, které jsou jim nepříjemné. „Nemám rád, když se krade, nemám rád, když někdo zlobí a přijde třeba vychovatelka a ten dotyčný je najednou hrozně hodný. To je takový vyčůraný,“ popisuje Honza, který zmiňuje i psycholožku, která do domova každé pondělí dochází a děti si s ní můžou popovídat.

„Když je nám smutno, tak můžeme jít za tetou a prostě si s ní promluvit. Ona nám řekne, jak se máme v určitých situacích zachovat. Může nám pomoct i psycholožka,“ uzavírají povídání bratři Kristián a Jan.