V dětském domově nás navštěvují „tety“, k jedné jezdím i na víkendy, popisuje devítiletá Sofie

„Když můj syn odešel na střední školu, která je s internátem a mimo domov, tak jsem měla pocit, že jsem taková nevyužitá nebo bezprizorní. Cítila jsem, že bych se měla ještě někde věnovat něčemu, co bude dávat smysl,“ přibližuje Jana Balcarová z Prahy důvody, proč se začala věnovat dětem z dětských domovů.

Našla si neziskovou organizaci Dobré víly dětem, se kterou jezdí vždy jednou týdně do Nového Strašecí.

„Trávím v tamním dětském domově vždycky několik hodin. A náš program? Je to různé. Jsme venku, sportujeme, jdeme na zmrzlinu, řešíme věci do školy, i jsem byla na třídních schůzkách,“ usmívá se Jana, která se v dětském domově seznámila s devítiletou Sofií.

Ta sedí při povídání vedle Jany v jejím pražském bytě na gauči. Čtvrťačku si totiž bere Jana Balcarová někdy domů na víkendy i do takzvané hostitelské péče. Sofii a její dva starší bratry si v Novém Strašecí vyzvedne v pátek po škole a tráví s nimi čas do neděle.

Šance vidět reálný život

„Je to šance dát dětem možnost žít život normálním způsobem a smysluplně. Model rodiny je něco, co si člověk nevybírá, a někdy se to povede více a někdy méně. Děti si osvojí způsob života, který je z mého pohledu takový normální,“ popisuje Jana Balcarová, která s dětmi vaří, upeče bábovku, jde do kina, na hřiště nebo do parku.

Devítiletá Sofie se dívá na Janu a těší se na odpolední návštěvu parku s dinosaury. „Jana je milá, umí být nápomocná. Je také šikovná a roztomilá,“ směje se, když Janu popisuje. To, aby byla Sofie a její dva starší bratři v dětském domově, navrhly před třemi lety úřady. Prostředí, ve kterém rodina žila, bylo podle nich nevyhovující. Sofie si situaci moc nepamatuje, podle bratrů ale rodina neměla často kde bydlet a roli sehrál také alkohol a drogy.

Narozeniny v dětském domově

Sofii zajímá hudba, tancování a koně. V týdnu chodí v Novém Strašecí na několik kroužků. Přibližuje, že v rámci tancování, konkrétně stylu street dance, jezdí i na soutěže. S dalšími dívkami si vymýšlejí nové účesy a chystají si stejné oblečení.

A popisuje taky, jak to chodí v dětském domově s nákupem věcí, „Když něco potřebuješ, tak to řekneš. Například boty můžeš mít po někom, a když ti nebudou, tak se jdou koupit nové. Oblečení se dá taky dokoupit,“ vysvětluje Sofie.

Čtěte také

Trénovací byt, rozpočet, brigády. Vysokoškolačka Viktorie se připravuje na odchod z dětského domova

Dál přibližuje, jak to v dětském domově funguje, když někdo slaví narozeniny, „Ano, svíčky na dortu foukáme. Když má dítě oslavu, tak si může vybrat, co dostane. Buď chce překvapení, nebo dostane 500 korun a něco si vybere. U svátku je to 300 korun,“ doplňuje. Na narozeninovou party si můžou oslavenci do dětského domova pozvat i kamarády ze školy.

Sofie také vzpomíná, co všechno dělala o letních prázdninách. Byla na hasičském táboře, na táboře s koňmi, na pobytu se zmiňovanou neziskovou organizací Dobré víly dětem a vyrazila také na vodu.

„Měla jsem toho hodně, třeba jen dva dny jsem byla v dětském domově a pak jsem hned jela na další tábor. Na hasičském táboře jsem měla i berle, protože jsem si udělala něco s nohou,“ vzpomíná na léto.

Zametání a vaření

V dětském domově v Novém Strašecí bydlí Sofie v takzvané rodinné skupině. Ty jsou v tamním dětském domově tři a fungují v samostatných bytech. Každá rodinná buňka má svůj vlastní rozpočet a děti se podílejí na chodu domácnosti.

Čtěte také

Manželé Iva a Michal v dětském domově strávili dětství. Jak na něj dnes už coby rodiče vzpomínají?

„Máme služby. Jeden týden dělám linku, stůl a nádobí, a ta druhá holka zametá a vytírá chodby. Pak se to ten další týden zase vystřídá,“ popisuje devítiletá černovláska.

V týdnu dětem vaří kuchařky, o víkendu děti jídlo připravují s vychovateli. „Pomáhám. Můžeme si říct, co chceme, a uvaříme si to. Nedávno byla třeba svíčková nebo halušky,“ usmívá se Sofie a chválí také tamní tety-vychovatelky.

„Jsou hodné a spravedlivé. Umí pomáhat. Třeba když jsme smutní, tak hodně pomůžou. Chodíme si k nim povídat, někdy hrajeme i deskovky. Například Dixit nebo Ubongo,“ vysvětluje Sofie a přidává zážitek z poslední doby: „Nedávno nám vypadl proud a museli jsme mít zapálené svíčky a svítili jsme si mobily a hráli jsme právě deskové hry,“ usmívá se devítiletá Sofie, nejmladší dítě z nové série časosběrného projektu Bydliště: Dětský domov.