Život Markéty: o víkendu v dětském domově, v týdnu na koleji prestižního gymnázia

Je nedělní dopoledne. Markéta za sebou veze menší kufr na kolečkách, na zádech má růžový sportovní batoh a přes rameno jí visí hudební nástroj ukulele.

Čtěte také

Bydliště: Dětský domov. Časosběrná série o tom, co prožívají děti v dětských domovech

Vyráží z víkendu v Lipové u Šluknova, to je obec v nejsevernější části republiky. Je to ale hlavně místo, kde leží Markétin dětský domov. Patří v Česku k těm s největším počtem dětí, funguje tam sedm rodinných skupin.

Markéta se stejně jako každou neděli přesouvá ze severu země přes Prahu do středočeských Babic. Cestuje kolem šesti hodin, ve vlaku a autobusu poslouchá hudbu nebo si čte. V Babicích chodí do školy a zároveň tam v týdnu bydlí na koleji.

„Chodím na soukromé víceleté gymnázium Open Gate, teď jsem tam třetím rokem. Člověk se tam může rozvíjet, mám se tam dobře,“ začíná vyprávět 14letá Markéta, která spadá od září do kvarty. Kdyby chodila na běžnou základní školu, byla by v deváté třídě.

Obrovská studijní šance

Zmiňovanou soukromou školu založili manželé Petr a Renata Kellnerovi a platí se tam vysoké školné. Markéta by si studium v Babicích dovolit nemohla, dostala ale od Nadace The Kellner Family Foundation sociální stipendium.

Vedle školného neplatí ani za ubytování nebo jídlo. Když byla Markéta v moderním areálu poprvé, připadala si jako v americkém filmu. Nosí se tam školní uniformy a známkuje se tam v procentech.

Markéta na koleji soukromé školy|foto:Veronika Hlaváčová, Český rozhlas

„Úspěšně jsem dala přijímačky a moc se mi tam líbí. Je to velká šance a já si to uvědomuji. Určitě rozhodl můj přístup ke vzdělání, jestli se chci učit, nebo ne.“ Studentka doplňuje, že v rámci přijímacího řízení potřebovala doporučení třídního učitele ze základní školy a také vlastní motivační dopis.

„Pamatuji si, že jsem tam psala o vztahu ke vzdělání nebo co mi chybělo na staré škole. Také jsem tam sepisovala svou rodinnou situaci,“ vybavuje si Markéta, která se dostala do dětského domova po smrti maminky.

Chvíli žila s bratrem u otce, ale ten se o děti nedokázal postarat. „V tom prostředí jsem se necítila dobře, byla jsem i často nemocná. Dětský domov mi dost pomohl, dala jsem se do kupy,“ popisuje cestou vlakem na internát 14letá dívka.

Maminka zemřela a otec zmizel

Čtěte také

Pomáhám lidem okolo, ale zachránil jsem tím hlavně sám sebe, přiznává filantrop Slavata

„Když jsem byla menší, bylo mi asi kolem devíti, tak mi moje maminka zemřela po těžké nemoci. Musela jsem zůstat s mým starším bratrem a otcem. Ale bohužel otec se stal alkoholikem a moc se o nás nestaral,“ uvádí Markéta.

„Byli jsme doma vlastně sami. Někdy nepřišel v noci, jindy byl pryč i několik dní. Pak šel otec do vězení a pro nás přijela sociálka,“ přibližuje otevřeně situaci doma Markéta, která se tak s bratrem dostala do dětského domova.

„Je to tam fajn prostředí. Někdy je tam sranda. Mám tam ráda vychovatele, kteří mě podporují v tom, co dělám. Ráda si s nimi povídám. Obecně se ale v dětském domově zase hledá hůř soukromí,“ zmiňuje Markéta. Na první měsíce v ústavní péči ale vzpomíná nerada.

Areál s knihovnou a bazénem

Ve vlaku cestou do areálu školy Markéta vyndává hudební nástroj připomínající malou kytarku.

„Je to sopránové ukulele, trénuji na něj, protože je to u mě na škole v rámci hudebky povinnost. Hraní na nástroje nařídila školská rada. Ale baví mě to, je to zábava. Člověk si může i vybrat, jakou chce hrát písničku, loni jsem se učila na flétnu,“ usmívá se 14letá studentka, která vypadá kvůli své výšce starší a při cestování musí pravidelně prokazovat svůj věk.

V Babicích ve Středočeském kraji přikládá u brány školy vstupní kartičku a cestou areálem popisuje, kde je knihovna, bazén, divadelní sál, samotná škola nebo stáj s koňmi. Sama v komplexu navštěvuje tři kroužky. Chodí na keramiku, badminton a divadelní kroužek.

Školní uniforma žáků gymnázia Open Gate|foto:archiv Markéty

„Je to taková improvizace. Spočívá to v tom, že dostanete téma nebo slova a musíte vytvořit divadelní představení,“ vysvětluje Markéta, kterou zaujal i nový školní předmět, který se také týká divadla. „Je to předmět drama, máme ho v angličtině. Ale to mně nedělá problém.“

Školní uniforma v prádelně

Markétu baví také čeština nebo biologie. Učí se na pokoji na koleji, která připomíná rozlehlý rodinný domek.

„Hrozně se mi tu líbí. Mám tu skvělou spolubydlící, jsme kamarádky. Mám tu ráda ten klid. Myslím jako větší klid než v dětském domově,“ směje se 14letá Markéta, která je na internátu od pondělí do pátku.

Bydlí v menším přízemním pokoji s výhledem na travnatý dvůr. Koupelnu a WC sdílí Markéta a její spolubydlící s dalším pokojem. V areálu je i prádelna, tam má studentka zrovna školní uniformu. Používají se dva typy.

Čtěte také

Selhání může být pro děti z dětských domovů fatální, říká Ditta Pospíchalová. Její organizace jim pomáhá začít samostatný život

„Naše uniforma se dělí na denní a formální. Máme košile a polokošile, sukně a kalhoty. Zítra ráno před začátkem školy si musím pro uniformu do prádelny,“ připomíná si a vysvětluje, že na půdě školy je uniforma povinná, v areálu se může chodit v běžném oblečení.

Dokázat něco takového

„Učení je tady trošku těžší. Když se ten školní rok rozjede, tak máme spoustu domácích úkolů,“ hodnotí Markéta, která dostala na konci loňského školního roku na vysvědčení dvě trojky.

„Na to, že mi je 14 let, jsem toho zvládla dost, pomalu i nadlidský výkon. Protože dostat se na tuhle školu není jednoduché. Jsem na sebe pyšná. Že prostě člověk jako já dokázal něco takového,“ usmívá se Markéta.