Bulharsko-česká svatba: dlouhá cesta, změna vyznání i koupačka v moři
Svatba bývá zásadním krokem v lidském životě. Když se věc podaří, dopřeje si člověk takový zážitek jenom jednou. Obvykle dbáme na to, aby se tenhle den počítal k těm vydařenějším, v lepším případě zůstal nezapomenutelným. Ale málokdo tuto snahu podpoří tím, že v rámci jedné svatby zažije hned dva obřady, oficiálně se očistí od všech hříchů a všechno završí hostinou na mořské pláži. Ovšem možné to je.
O řecké svatbě natočil režisér Joel Zwick úspěšný celovečerní film. Ale ani ostatní balkánské veselky svou atraktivitou nezůstávají pozadu. A jedna přímo vyčnívá. Bulharsko-česká veselka nepostrádá ani dlouhou předsvatební cestu, změnu vyznání jednoho z partnerů, ani překvapení a úsměv na nejedné tváři svatebčanů.
Jedna exotická svatba stačí
České otázky a bulharské odpovědi se před zastrčeným kostelíkem Matky Boží ve Varně mísí s bulharskými otázkami a českými odpověďmi. Sportovní terminologií je nevěsta Marina doma, kdežto příbuzní a přátelé ženicha Štěpána museli z Prahy urazit dva tisíce kilometrů. To vyžaduje o něco více času a úsilí než cesta na nejbližší radnici nebo do kostela v sousedství.
„Nebylo to tak strašné. Střídali jsme se se syny, takže jsme cestu jako trojice řidičů ujeli za zhruba dvacet hodin,“ říká pan Jaromír Kačena o pouti, kterou rodina na svatbu jeho syna Štěpána urazila.
Odměnou je ženichovu otci Jaromírovi zatím nepoznaný zážitek pravoslavné svatby. Že by se ovšem pan Jaromír chtěl účastnit takovýchto obřadů s exotickým nádechem pravidelně, to zase ne. „Ještě máme druhého syna, tak doufáme, že u něj to už dopadne nějak standardněji. Vzhledem k tomu, že se ho drží české děvče a chová se katolicky, tak něco podobného jako teď asi nenastane,“ věří pan Jaromír, že podruhé pojede na tradiční veselku v Česku.
Nestandardní však logicky znamená nevšední a zajímavé, zvlášť pro našince zvyklého na křesťanské svatby doprovázené výměnou prstýnků, prvním manželským polibkem a dalšími symboly, kterých se v bulharském ortodoxním kostele nedočkáte.
Novomanželé po většinu asi půlhodinového obřadu drží svíčku a naslouchají knězi a sboru. Ale také pijí z kalichu, líbají bibli, obcházejí spolu se svědky oltář a na hlavě mají koruny, které kněz v jednu chvíli několikrát symbolicky přendává z nevěstiny hlavy na ženichovu a obráceně. Ti, kteří mají za sebou katolickou svatbu jako třeba Šárka Solecká, mohou srovnávat.
„Během pravoslavné svatby je mnohem více symbolů. Chybělo naopak přijímání, slib i prstýnky. Odlišnosti od katolické svatby byly zajímavé. Novomanželé vypadali jako král a královna,“ všímá si paní Šárka.
Bez manželského slibu: pozůstatek komunismu
I nastávající paní Kačenová tuší, že si ženichovi přátelé a příbuzní představovali obřad asi trochu jinak. „Vím, že jste očekávali, že si řekneme nějaký manželský slib. U nás se však obřad v kostele neuznává. Jedná se o pozůstatek komunismu. Nejdřív musí obřad proběhnout na úřadě, aby se mohl následně odehrát i v kostele,“ říká nevěsta Marina, která má už tedy jeden svatební obřad za sebou.
Ten zvládla Marina se Štěpánem o několik dní dříve v Praze, takže v kostele už vedle sebe stojí jako manželé Kačenovi. Mužská část páru v mezičase přijala pravoslavné vyznání, aby mohla předstoupit před oltář. Mělo to jednu velkou výhodu – pravoslavným křtem se ženich zbavil všech dosavadních hříchů, ale zase musel bleskově nastudovat zákonitosti církevního obřadu.
„Snažil jsem se obřad zvládnout, tak doufám, že se to povedlo,“ neskrývá nervozitu po obřadu Štěpán Kačena. A jeho manželka Marina ho hned ujišťuje: „Štěpán zvládl obřad skvěle. Jsem na něj velmi pyšná.“
Ať žijí Češi a Bulhaři!
„Tuhle svatbu jsem si opravdu užil, obřad v kostele byl z těch hezčích. Delší a zajímavější než ty, které jsem zatím viděl,“ pochvaluje si kamarád a dvorní fotograf novomanželů Nedko, který – byť Bulhar – přiletěl na svatbu až z Londýna, kde dlouhodobě žije. A stejně jako ostatní svatebčané si po slavnostní části odjíždí užít i tu méně formální součást svatby.
Hostina je připravená v hospodě přímo na pláži u Černého moře. Nechybí ani tradiční projevy, které tentokrát berou trochu netradiční, mezinárodní rozměry. „Česko-bulharské přátelství trvá už sto let. Bratři Škorpilovi nám tady ve Varně kdysi založili archeologické muzeum, přímořský park máme navržený a vybudovaný od Antonína Nováka a bulharským ministrem osvěty byl Konstantin Jireček. A tímhle sňatkem naše vzájemnost pokračuje – ať žijí Češi a Bulhaři!“ říká otec nevěsty, kapitán Marin Kostov. A Češi i Bulhaři stvrzují sounáležitost rozvernou půlnoční koupelí v moři.
Související
-
Loučení se svobodou je v Turecku čistě dámská jízda
Svatba je v Turecku jedna z nejdůležitějších událostí v životě. Rodiče ve většině případů stále netolerují u svých dětí život, jak se říká, na psí knížku, a tak je ...
-
V Kanadě zkoušejí jít svatbou proti prohibici
Velká Británie se připravuje na svatbu v královské rodině. Není to ovšem jen panovnická rodina britská, ale třeba také australská nebo kanadská. A právě kanadská pr...
