Bůh nás nestvořil jako bytosti násilnické a plné závisti, připomíná Dominik Duka
O Vánocích si věřící připomínají chvíli, kdy se Bůh stal člověkem, aby se nám přiblížil, podotýká Dominik Duka. Co je podle něj skutečným poselstvím Vánoc? A proč přinášejí nejen novou podobu vesmíru, ale také naději?
Vážení přátelé, milí rozhlasoví posluchači, znovu jsou tu Vánoce se svým kouzlem, poezií koled, rozsvícených vánočních stromů, ale i očí dětí, které se těší na dárky. Jsou tu svátky klidu, míru, pohody, radosti.
A přece se do Vánoc vrývá každoročně kritický povzdech o jejich zkomercionalizování. O tom, že koledy znějí řadu týdnů před Vánocemi, ze kterých se stal symbol opatřování dárků, zběsilého nakupování, spěchu a neklidu. Dokonce slýchám i hlasy, že Vánoce nám, křesťanům, byly ukradeny. V naší zemi, kde se věří v „něco“ a kde si Boha mnozí představují spíš jako policajta, často naříkají právě ti, kteří se za věřící nepovažují.
Věřím, že je tedy namístě říct, že o Vánocích si připomínáme chvíli, kdy se Bůh stal člověkem, jedním z nás, aby se nám přiblížil. Podobal se nám ve všem kromě hříchu, abychom jej lépe mohli poznat. Stal se naším přítelem, bratrem.
Pokud bychom hovořili o Bohu, který by neměl ono pozitivní, co vytváří skutečnou hloubku člověka, nehovořili bychom o Bohu, který nás stvořil ke svému obrazu, ale o Bohu, který je naším vlastním výtvorem.
My však věříme, že Bůh není naším výmyslem, výtvorem naší fantazie nebo nějakých potřeb. Věříme naopak, že Bůh nás stvořil, abychom se mu podobali. Jak říká Bible, stvořil nás ke svému obrazu. Nestvořil nás jako bytosti násilnické, plné závisti, kradoucí a páchající různé nepravosti. Stvořil nás, abychom se mu snažili stále více a více podobat, jemu, který je láska a dobro samo.
Vánoce nám připomínají, že vesmír i lidský život se přetváří k nové podobě. Odtud plyne náš vstřícný a optimistický pohled do budoucnosti, která má přinést novou harmonii všeho stvoření.
