Buddhovy oči bdí nad Káthmándu

Tak jako Praha má svůj Petřín s rozhlednou, dominantou nepálského hlavního města Káthmándu je Swayambunath s obří stúpou, nebo chcete-li pagodou na vrcholu. Svatyní, která se stala symbolem celého Nepálu.

Jejich pohledu nic neunikne. Buddhovy oči namalované na vrcholku obří stúpy Swayambunath shlížejí na město i celé káthmándské údolí. Swayambunath je jednou z největších a nejvýznamnějších staveb buddhistického světa. Po umělé hoře, která se tyčí nad tibetskou Lhasou možná druhá nejdůležitější. Kopec, který se vynořuje z městského chaosu, korunuje sněhobílá kopule o průměru dvacet metrů, jež vypadá, jako by byla vyrobena z cukru. A nad ní už zmíněné Buddhovy oči.

"Lidé sem ráno přicházejí s obětinami, zapalují olejové lampičky. Buddhisté také věří, že když třikrát obejdou chrám, budou mít dobrý den. Když vám někdo provede něco špatného, můžete to takto vymazat," usmívá se Akka Lama, který v mládí strávil pár let v buddhistickém klášteře.

Na vrchol vede schodiště s 365 schody. Cestu lemují žebráci a poutníci jsou rovněž terčem útoku tlup divokých opic. Ne nadarmo se celému Swayambunathu také někdy říká opičí chrám. Opičí tlupy posedávají ve výklencích a ve větvích stromů číhají na svoji kořist. "Opice jsou nebezpečné. Lidí se nebojí, naopak na ně často útočí. Kdybys měl v ruce kus jídla, skočí na tebe a seberou ti je," upozorňuje Saput.

Nakonec i souboj s opičími gangy může být s trochou nadsázky součástí cesty k duchovní spáse, kterou právě stúpy reprezentují. První tyto stavby vyrostly nad ostatky samotného Buddhy. Podle legendy byl jeho popel rozdělen na 84 tisíc částí, které roznesli po celém tehdejším buddhistickém světě. Snad i Swayambunath skrývá ve svých základech schránku se špetkou popela Probuzeného.

StúpaBuddhistické sakrální stavby najdeme všude tam, ke jsou doma buddhisté: především na indickém subkontinentu, ale i v Thajsku nebo Barmě. Nejpilnějším stavitel stúp byl indický král Ašóka, který se zasloužil i o rozšíření buddhismu po celé Indii. Nejstarší známý typ stúpy stojí dnes v Sánčí. V Tibetu, kam, se stav stúp rozšířila z Indie se tyto stavby nazývají čhörteny. Pro Tibeťany představují symbol "probuzené mysli". Mimo indický subkontinent je nejznámější stúpou indonéský Borobudur nebo evropská Stúpa probuzení v jižním Španělsku.

I když první zmínky o existenci této obří pagody pochází až z 5. století našeho letopočtu, tedy z doby tisíc let po Buddhově smrti, historikové věří, že toto místo uctívali lidé už dávno před tím. Geologové zase mají zato, že celé káthmádské údolí bylo kdysi obří jezero, z jehož středu vystupoval ostrov: dnešní Swayambunath.

Na samém vrcholu pagody je celý den plno. Lidé zapalují olejové lampičky a roztáčejí modlitební mlýnky, které donekonečna odříkávají svoji magickou formuli "Óm, mani padmé, húm", tedy "Ó, klenote v lotosu", a přibližují tak věřící blíže k vytoužené nirváně. Čím více modliteb, tím lépe.

Swayambunath je k tomu jako stvořený. Jedno otočení modlitebním mlýnkem právě zde má totiž stejnou cenu jako jedenáct tisíc otočení kdekoli jinde. A to stojí za to. Na Swayambunath ale míří nejen buddhisté. Přímo na vrcholku stupy najdeme i chrám konkurenčních hinduistů.

"Sem chodí rodiče nemocných dětí, tady se modlí za jejich uzdravení a musím říci, že většinou se děti uzdraví," říká můj průvodce Saput, který je sám hinduista. V Nepálu se ale prý na náboženské dělení příliš nehledí. "Místní lidé vyznávají obě víry. Skoro bych řekl, že jsou napůl buddhisty a napůl hinduisty," usmívá se Akka Lama.

A tak buddhisté běžně uctívají hinduistická božstva a slaví hinduistické svátky, stejně tak jako hinduisté uctívají Buddhu. Možná proto, že před pohledem jeho očí na Swayambunathu nikdo a nic neunikne.