Britský novinář ve své knize Čechy nešetří
Nedávno jsem dostal darem knížku Bus to Bohemia, tedy Autobusem do Česka. Poslal mi ji autor, kolega novinář Posh Parker. Knížka se mi zalíbila, a tak jsem si o ní v jedné londýnské kavárně s panem Parkerem pohovořil. A jelikož jsem kavárenský typ, v jiné kavárně přímo na autobusovém nádraží Victoria jsem položil několik otázek také řediteli firmy, která z Londýna autobusy na 16hodinovou cestu do Česka vypravuje.
S Tonym Duartem, ředitelem londýnské kanceláře Student Agency, jsem se sešel v kavárně na nádraží Victoria. Svěřil se mi s celou řadou zajímavých informací. Třeba o komfortu, na který je zákazník v luxusních autokarech zvyklý.
Ovšem zajímaly mě také problémy, které dopravci mohou cestující způsobit. Stává se, že někteří jsou natolik nevycválaní, že je nutné je vysadit? „Někdy ano. Třeba když během prohlídky neměl cestující v pořádku dokumenty nebo něco převážel nelegálně, pak orgány zasáhnou,“ říká ředitel londýnské kanceláře známé přepravní společnosti.
Dříve se také často stávalo, že lidé do Británie mířili za příslibem práce, která tu na ně ovšem nečekala. „Dnes už se to nestává tak často,“ říká Tony Duarte, „ale jsou stále případy, kdy lidé přijedou do Británie – mají přitom kolikrát jen jednosměrné jízdenky – zaplatí zálohu třeba i 200 liber nebo ještě víc a ten, kdo na ně čeká, si od nich peníze vezme a už ho nikdy neuvidí.“
Takto postižení lidé by měli kontaktovat českou nebo slovenskou ambasádu a samozřejmě nahlásit policii, co se jim stalo. „My jsme pouze přepravci a nemůžeme zasahovat do žádných právních záležitostí,“ upozorňuje Tony Duarte.
Na svou firmu je hrdý a nechal se dokonce vyfotit s knížkou Bus to Bohemia novináře Poshe Parkera. S tím jsme zasedli k anglickému čaji v jedné kavárně nedaleko polského klubu. Svou knížku Bus to Bohemia věnoval Honzovi, Lence a Ivovi. Kdo tito lidé jsou?
„Honza je obyčejný chlapík, kterého můžete potkat na ulici a v hospodě, Lenka je příjemná dívka a doktor Ivo Hodek byl světoznámý entomolog,“ vysvětluje Posh Parker. V pražském bytě doktora Hodka, specialisty na slunéčka sedmitečná, Parker kdysi bydlel a pasáže o něm v jeho knize svědčí o tom, jak má Čechy rád.
Co přesně ho k napsání knihy inspirovalo, však říct neumí. „Prostě to ze mě vyšlo. Kniha je o období, o němž nebylo mnoho napsáno. Zvláště na začátku 90. let to bylo fenomenální,“ říká. „Chtěl jsem to dát na papír a najednou z toho byla kniha.“
Styl je prý jeho vlastní, i když přiznává, že byl při psaní ovlivněn mimo jiné i Bohumilem Hrabalem. „Miluju také Marka Twaina, Billa Brysona, amerického autora cestopisů, nebo Paula Theroux. Ti všichni mě pravděpodobně ovlivnili,“ dodává Posh Parker. Kniha je prošpikována narážkami na nešvary Čechů, stejně jako Britů.
Parkerův humor je neúprosný podobně jako jeho politické sympatie. Bez váhání dává přednost Václavu Havlovi před Václavem Klausem. „Český prezident podle mě nemá velkou moc, což zpočátku udržovalo Havla pod kontrolou. Ústava z roku 1993, kterou prosadila ODS, omezila prezidentské pravomoci. Myslím, že to byl záměr, protože Klaus věděl, že Havel je oblíbený,“ říká k tomu britský novinář.
„Více než 90procentní popularitu je možné jen stěží navýšit a řekl bych, že právě tehdy se Klaus pokusil Havla podseknout. Pokračoval v útocích na něj a jen kultivoval chamtivost v zemi,“ myslí si Posh Parker, jehož kniha je překládána do češtiny. Netvrdím, že se bude líbit všem.
Zvětšit mapu: zastávka dálkových autobusů u nádraží Victoria Station v Londýně
