Brazilské favely hledají cestu z drog a kriminality. Pomůže jim samba?
Chudinské čtvrti v Rio de Janeiru často po večerech rozezní hudba. A mnohdy to ani nejsou muzikanti přímo z dané komunity, ale takzvaně zvenčí. Samba ve favele Santa Marta slaví tento týden tři roky od chvíle, kdy do této čtvrti dorazila. Je pro radnici města ukázkou úspěšného řešení sociálních problémů. A to nejen proto, že zdejší hudební večery mají také nádech dobročinnosti.
Kabina lanovky právě opatrně slézá strmé kolejnice přilepené na kopci zvaném Dona Marta. U stanice už je fronta. Rošťárny zdejších dětí teď pozorují kromě místních také desítky lidí „zvenčí“, kteří také přešlapují ve frontě a chtějí nahoru.
Zdola si zatím prohlížejí barevné domečky, nalepené jeden na druhý jak kuličky vlaštovčího hnízda. Uprostřed kopce, mezi domky favely, je malé náměstíčko – na něm socha Michaela Jacksona, připomínající jeho návštěvu, a stůl, u kterého se pomalu scházejí muzikanti.
„Kdo máte hlad nebo žízeň, můžete si u nás koupit vývar nebo pivo. A my se pomalu zahřejeme,“ vyzívá přihlížející tanečníky dívka s mikrofonem v ruce.
Favela nemusí turisty jen odrazovat
Místní kluci okolo pouštějí draky. Schází se obecenstvo a vychutnává si neskutečný výhled – čtvrť Botafogo, Ipanema, moře v dálce, Cukrová homole – a z druhé strany se tyčí známá socha Krista.
„Vzniklo to z mé iniciativy,“ přiznává Roberto. Spolu s ním stáli u zrodu celé akce ještě další tři jeho kamarádi. „Nejdřív jsme jen chtěli udělat malé setkání muzikantů, kteří dělají sambu. Ale najednou se ukázalo, že z toho může být něco daleko většího.“
Když poslouchám a houpu se do rytmu, tak asi nejen já, ale i ostatní kolem vůbec nemyslíme na to, že jsme v jedné z favel. Tedy v jedné ze čtvrtí, o kterých se často mluví jako o nebezpečných místech plných zbraní, drog a nemocí.
Tanec za pytlíček fazolí
O Santa Martě to rozhodně neplatí. Tady si to všichni užívají. Třeba i starší Ivanilde a mladší Marianne. „Nejsem odsud. Moje děti bydlí tady v Riu, tak mě sem vzaly. Miluju sambu a báječně si to užívám. Je to tady velmi příjemné,“ rozplývá se Ivanilde.
A Marianne dodává: „Jsem tu poprvé, našla jsem to na internetu. Chtěli jsme s kamarády zkrátka zajít na sambu.“
V jedné z písní se zpívá – samba je to jediné, co ti mohu dát. Ale není to úplně tak. Samba dává favele Santa Marta víc než zábavu a rozptýlení, což mnozí příchozí ani netuší.
Organizátoři vyzývají návštěvníky zvenčí, aby přinesli třeba sáček fazolí, kilo rýže nebo i víc. Vše pak dostane místní školka, kde z toho vaří obědy.
Mario a jeho kamarádi právě přišli a vyndali z tašek na stůl mezi hudebníky svůj příspěvek: „Jsem tady už pošesté. Nikdy jsme ve favele neměli žádný problém, ani jen náznakem. Doporučuju to všem – nejen turistům, ale hlavně lidem z Ria. Už jen ten výhled je fantastický!“
Pro každého něco
„Je to příležitost poznat jiný druh hudby a taky jiné lidi – moc se mi to líbí,“ pochvaluje si Egilda, jedna z několika místních obyvatel, kteří se přišli podívat zblízka. Do rytmu se taky pohupují, ale s návštěvníky, o poznání jinak oblečenými, se moc nemísí.
Neberou tuhle akci jako „invazi“ cizáků? „Ne, vůbec ne! Je to dobré!“ říká rozhodně a ostatní jí přikyvují. Školka dostane trochu jídla darem, místní malinkaté bary a obchůdky si trochu přilepší. A vydělají třeba i prodejci triček, údajně malovaných místními dětmi, kteří se tu ukázali.
Tahle akce ale hlavně spojuje dva světy – lidi z bohatších údolí a ty z chudých kopců.
