Boulařka Sudová to nechce s modelingem přehánět
Žádný sníh, žádné přeskáče, lyže ani hůlky. Výjimečně nepotřebovala boulařka Nikola Sudová ani sportovní boty a vůbec se nezadýchala. Jak je to možné v době přípravy na olympiádu? Strávila celý den ve fotoateliérech.
Výjimečně člověk ani nemusel být na minutu přesný. Než se Nikola Sudová postavila před objektiv fotoaparátu, aniž by přitom závodila na boulovatém svahu, musela si sednout před zrcadlo a nechat se upravit. "Moc se nelíčím. Ale když to někdo umí, tak je to docela příjemné. Když jsem šla poprvé na líčení a chtěli mi namalovat řasy, bylo to trochu horší, když ti někdo jiný sahá do očí. Zkus si to," řekla s úsměvem Nikola Sudová.
Poděkoval jsem Nikole Sudové za nabídku a raději se vizážistky Michaely Ohemové úplně laicky zeptal, jestli je nějaký rozdíl mezi líčením modelky a sportovkyně. "Je to jiná práce. Musí to být hlavně přirozené a neviditelné. Jenom se podtrhnou věci, které se mají podtrhnout. Nesmí to být vidět," vysvětlila.
Inu dobrá. Tu a tam sáhla vizážistka po nějakém štětečku, tužce nebo tyčince, co já vím, a to pak skončilo na obličeji Nikoly Sudové. Až přišla asistentka, že i partner boulařky pro olympijskou fotku už dorazil.
A kdo byl ten nově příchozí? Aleš Valenta. Chvilku nato postavil fotograf Nikolu Sudovou na schůdek vedle něj, aby měl jejich hlavy se stejné výšce, a zkusil záběr. Ne, nebyla to jediná první a dobrá. Přišlo se třeba na to, že kapuca zimní bundy Aleše Valenty takhle prostě vypadat nemůže. A tak si vzal jiné oblečení.
V minipřestávce jsem se Nikoly Sudové zeptal, jaké byly zatím její nejkurióznější záběry z nějaké fotosession. "Nejzajímavější asi bylo skákání v sukni na trampolíně. To byly také zajímavé fotky. Říkala jsem pak, že to byl fakt inteligentní nápad. Myslím, že to nemusím dál komentovat," vzpomněla s mírným sarkasmem v hlase.
Asi se to málem dalo nazvat kolekcí spodního prádla. Ale nemohu sloužit, fota jsem neviděl. Pojďme raději zpátky na plac. Práce vesele ubíhala, možná až nečekaně rychle. Aspoň jak tvrdí fotograf Věroslav Sixt. Kolik záběrů bylo potřeba, než byl s výsledkem spokojený? "Zhruba nějaká stovka, přes sto. Oba mě velmi mile překvapili. To, co od nich bylo požadováno, splnili okamžitě na výbornou," pochvaloval si práci fotograf.
Zato když se nevydaří den s modelkou, padne i 200-300 fotek. V součtu možná ještě více jich za ten den napočítala i Nikola Sudová. Měla totiž další dvě fotozastávky. Ve spolupráci s manažerem zhustila program, co to šlo. "Akcí je trochu víc, takže se musí trochu hlídat, aby nepřevyšovaly nad tréninkem, protože ten je samozřejmě nejdůležitější," vysvětlila sportovkyně.
"Plánovalo se to měsíc dopředu. Dávalo se to dohromady po dobu, kterou jsme byli v Austrálii. Všechno se dá do jednoho dne, abychom mohli trénovat," doplnil Nikolu Sudovou trenér Radek Herot.