Boris Hybner: "Jsem stále více bluesmanem"

Host (Boris Hybner): Dobrý den. Ještě bych dodal bluesman, prosím.

Moderátor (Naděžda Hávová): Tak to se omlouváme.

Host (Boris Hybner): Protože to jsem čím dál víc.

Moderátor (Vladimír Kroc): Boris Hybner se narodil 5. srpna 1941 ve Vyškově na Moravě. Po maturitě nastoupil do chemičky v Litvínově, pokračoval ve studiích na zemědělské škole, potom na pedagogickém institutu v tehdejším Gottwaldově. Tam založil kabaret Reflektor a tam to vlastně všechno začalo. Jako mim vystoupil poprvé na veřejnosti v divadle Na zábradlí v roce 1964. Dva roky na to v 25 založil s Bolkem Polívkou a dalšími přáteli pantomimu Alfréda Geryho. Kromě jiného byl členem pantomimy Ladislava Fialky, sólistou revue Alhambra, Laterny magiky, šest let vedl vlastní studio Gag. Šéfuje katedru pantomimy a komedie na pražské HAMU. To stále platí?

Host (Boris Hybner): Ano, platí.

Moderátor (Vladimír Kroc): Je autorem dvanácti celovečerních pantomim, čtyř hudebních show a čtyř televizních seriálů. Za seriál Gagman dostal bronzovou růži z Montro. Boris Hybner je potřetí ženatý, má syna Maxe a tři dcery Vandu, Lenku a roční Žofii.

Host (Boris Hybner): Ž, Ž ano.

Moderátor (Naděžda Hávová): Sám sebe charakterizujete jako bluesového klauna, už jste ten blues sám v úvodu zmínil. Můžete to ještě blíž vysvětlit?

Host (Boris Hybner): Mám mluvit o blues, nebo proč já jsem bluesman?

Moderátor (Naděžda Hávová): Proč vy jste bluesman.

Host (Boris Hybner): Já si myslím, že ten takový mírně skeptický a pochmurný postoj ke světu, zejména k tomuhle, ve kterým my tři žijeme a všichni další, je řekl bych takový nejupřímnější tím že je otevřený. To znamená, že do člověka vstupuje všechno dobré i všechno mizerné. A nějak se to v něm taví a ten výstup je potom tím poznamenaný. Ten výstup, rovná se moje malá kytara, kterou bohužel teď když máme dvě děti, tak nemůžu zapojovat. Ale neustále si prostě při televizi pořád si takhle jako brnkám a tady tohle to poslouchám svoje drahý bohy jako B.B. Kinga, Mady Waterse, Joe Cockera a taky Erika Claptona a tady tyhle ty hochy a koukám jim na prsty. Občas zajdu do Ungeltu se podívat na Andršta, teda poslechnout si Andršta. Myslím, že u nás se velmi dobrý blues hraje a nepřestalo se hrát a hraje se vlastně nepřetržitě. A teď bych teda z toho osobního trošku jako pro to blues něco dobrého řekl v tom širším slova smyslu. Myslím si totiž třeba, dopustím se myšlenky, že jednou bude bluesová dvanáctka, nebo jak se říká špinavý tucet, něco jako barokní kontrapunkt. Protože uvažte už na začátku století minulého, nebo dokonce na konci předminulého století, přišla do Spojených států a ze Spojených států prostě do celého světa a dala vzniknout nejprve jazové muzice a po padesáti letech stejná struktura hudební vlastně vyprovokovala jinak nazírající a jinak cítící generaci jako k rockové muzice. Já jsem přesvědčený, že dalších padesát let, jestli se objeví nějaký pozoruhodný hudební, zábavný styl, takže tam určitě bluesová dvanáctka bude přítomna.

Moderátor (Vladimír Kroc): Teď to vypadá, že jsme si pozvali hudebního odborníka. I když vy jste začínal v kapele, ale.

Host (Boris Hybner): Jo, jo.

Moderátor (Vladimír Kroc): Naďa se ptala na toho bluesového klauna a tam o tom klaunovi nezaznělo ani slovo. Já jsem pozorně poslouchal.

Host (Boris Hybner): No máte pravdu.

Moderátor (Vladimír Kroc): A je to váš patent?

Host (Boris Hybner): Co?

Moderátor (Vladimír Kroc): Ten bluesový klaun?

Host (Boris Hybner): Já bych to tak jako nepatentoval. Já bych prostě jenom ho rád velmi toho bluesového klauna v černém kostýmu s černýma pačesy a s černým stratokastrem vypustil na scénu. Už se na to opravdu definitivně chystám, už jsem ukončil spolupráci se Snowshow, se kterým jsem 5 let jezdil a doufám, že na jaře v divadle Komedie vás oba pozvu na premiéru. Zatím tomu říkáme Max Brothers: Dark Times.

Moderátor (Vladimír Kroc): To to se budeme těšit, no.

Host (Boris Hybner): No.

Moderátor (Vladimír Kroc): Dobře. Vy jste o tom už někde mluvil a tvrdil jste, že to má být spojeno s velkým nářezem, jestli se nepletu.

Host (Boris Hybner): Jistě.

Moderátor (Vladimír Kroc): A to si právě pořád nedovedu představit to spojení pantomimy a.

Host (Boris Hybner): Víte, ta pantomima po půl století se strašně proměňovala. Vlastně Fialka přišel s takovou tou, čemu my tak jako pracovně říkáme bílou pantomimou. Takže to byla taková ta bílá maska, mim v černém trikotu s nějakýma jenom symbolickýma doplňky a hrál takový krátký skeče, čísla říkáme tomu etudy komické, poetické, filozofické, všelijaké. No a samozřejmě musela přijít další generace, tak jak to je ve všech oborech, která si řekla: A teď už toho máme dost tady týhle tý estetiky, tý stylizace. My bychom chtěli prostě na jeviště přinést i pohyby všelijaké, úplně které vidíme prostě na ulicích a tak dále. A proč jenom tak jako krásný, proč ne taky jako tam přivést starýho uchrchlaného člověka a tak dál, protože ten pohyb je daleko bohatší, daleko zajímavější, daleko nosnější, sugestivnější a já nevím co všecko. Takže my jsme byli takovou antitezí proti té tezi Fialky. A potom další a další přicházeli, třeba já nevím, Tomáš Vorel si tak maně vzpomínám. Ten teď jsem si nedávno vzpomněl na jeho krásnou pantomimu, Podívejte jak se kroutí. Tak to byla panková pantomima. No to bylo úžasný, jo. Jak se vlastně v tom zábavným umění prostě ty formy ovlivňujou, že jo a tak dále. Ten názor, to co bylo v pankové muzice ta strašná zoufalá agresivita, tak on dokázal prostě přetransponovat tady do tohohle.No a takže ta pantomima pořád nějakým způsobem pokračuje.

Moderátor (Naděžda Hávová): Mimochodem, rozlišujete mezi pantomimou a klaunerií?

Host (Boris Hybner): Samozřejmě.

Moderátor (Naděžda Hávová): V čem je rozdíl?

Host (Boris Hybner): To je, řekl bych jako rodina. Já bych to zkomplikoval vám ještě tím způsobem, že bych taky zmínil němou grotesku, čemu se říká teda jenom v Čechách, že jo. Jinak tomu říkají slep stik a tak dál. Takže ty do té rodiny taky patří. Je to prostě, řekl bych čistá akce kdy v podstatě Fialka inspirovaný Marsoem a ten byl vychovávaný ve třicátých letech Etienem de Kruem, vytvořili vlastně takovou tu moderní pantomimu, která navazovala na romantickou. My známe největšího z Pierotů, Jean Kaspar De Biro údajně Čecha, že jo. A takže tam se striktně nemluvilo, ale když uvážíte, že kořeny pantomimy jsou už v renesanci, spočívají že jo, v komedii De larte, kde se ale i mluvilo, zpívalo, křičelo, hulákalo, že jo a tak dále. Takže řekl bych, že je to styl kde pohyb a akce je dominantní, jo. A vlastně to slovo tam nemusí vadit, jo. Pořád je těžiště toho dojmu i toho stylu vlastně spočívá v pohybech, jo, v pohybech, mimice a tak dále.

Moderátor (Naděžda Hávová): Říkáte, že slovo nemusí vadit. Já mám pocit, že dnešní doba.

Host (Boris Hybner): Vy to tak hezky umíte vždy vystihnout, kdy se člověk nadechne. Tak já přestanu dýchat.

Moderátor (Naděžda Hávová): Vezmu vám slovo. Dnešní doba je podle mě v uvozovkách dost ukecaná. Je vůbec o pantomimu ještě zájem ze strany diváků?

Host (Boris Hybner): Jak říkám, ona se proměňuje, takže teď takzvaná bílá pantomima, řekl bych, ustoupila někam jako ponorná řeka. Zmizela pod povrchem a ona se zase objeví jako se objevila po dvou tisíci letech, že jo a teď nastoupil vlastně, protože taky zestárla celá ta taková ta nejdůležitější generace a dostala se z věku mimů do věku klaunů, jo. A přichází takový zvláštní styl, který se jmenuje nový cirkus, který ten starý plátěný, strakatý cirkus, který byl, řekněme, stával někde vždycky na rynku nebo za městem a tak dále a měl zvířata, žongléry a všecko možný, taky klauny. Tak přehodnotila, protože žijeme v době velkých rockových koncertů a tak dále, tak přehodnotila to tím způsobem, že to co by, to co zůstalo zajímavé na klasickým cirkusu přetáhlo do těch velkých hal a do těch velkých vybavených rozveselovadel. A tam prostě zase ztratili se zvířata, ztratili se prostě všechny tady tyhle ty, řekl bych lidové záležitosti a ve spojení s tou technikou, kterou přináší rocková muzika, jo a takové ty diskotéky a všelijaký tady tyhle ty, protože lidové umění se nikdy neštítilo tady těhle těch efektů. Tak bohužel u nás jsme to ještě neměli možnost vidět, ale když byste si zajela, když byste třeba služebně se dostala do Las Vegas, tak bych vás poslal za kolegou Onofreem Koluči a ten by vás protáhl prostě tady těmahle.

Moderátor (Naděžda Hávová): Já zažádám u zaměstnavatele, aby mě tam služebně zaslal.

Host (Boris Hybner): Dobře, dobře tak nezapomeňte, pak vám dám telefon.

Moderátor (Naděžda Hávová): Určitě.

Moderátor (Vladimír Kroc): Vy jste to ale zažil, třeba v Chicagu jste vystupoval před čtyř tisícovým publikem.

Host (Boris Hybner): Ano.

Moderátor (Vladimír Kroc): Už jste se zmínil o tom, že jste opustil tedy po pěti letech snowshow. Vy jste to setkání s ruským mimem Slavou Poloninem označil za osudové. On vás přizval do takového klaunského oldstars týmu. Musela to být zajímavá zkušenost, ale vy jste to.

Host (Boris Hybner): Úžasná, ano.

Moderátor (Vladimír Kroc): Vlastně přirovnal k tomu, že to bylo podobné jako kdyby vás přijali do Rychlých šípů.

Host (Boris Hybner): No a pak jsem to ještě zdokonalil jako kdyby mě přijali do Rolling Stones. To je opravdu ještě, řekl bych, trefnější.

Moderátor (Vladimír Kroc): Načež spíš je s podivem, že opouštíte tu partu.

Host (Boris Hybner): Jednak mám dvě krásný, zlatý dětičky a myslím si, že za těch 5 let už jsem všechno pochopil. A protože on tu svojí partu založil sám pro sebe, tak já se tam autorsky nemám možnost. No a taky právě proto, že to show je tak drahý, že se v Čechách nemůže hrát, že jo. Tak jsem si řekl a po dohodě s ním, že budeme šířit tady to náboženství toho nového klauna jak budeme moct. Tak bych ho chtěl uvést v Čechách prostě už bez tady těhle těch berliček, nebo toho backroundu té slavné anglicko-australské showbyznysové agentury Gloria Enterprices. Ale jak to tak vypadá, jak jsem se začal rozhlížet, tak budeme muset začínat úplně od začátku, protože ty modely a ty standardy zábavy, o který mají manažeři zájem a sponzoři, ty mají šanci získat podporu, zatím co ty nestandardní, nový nikdo nechce riskovat. Nikdo neví s čím to má srovnat, nikdo neví jestli těch sto tisíc, nebo těch dvě stě tisíc jestli to nejsou zahozený peníze a tak dále. Ale to se nedá nic dělat. Já už jsem řekl, bych otužilý za celou tu dobu a myslím si, že ta naše branže není to jenom můj případ, ale je to opravdu jako Lochneska, že jo. To vám potvrdí každý mim, každý klaun český, jo že to prostě musíme vždycky od začátku.

Moderátor (Vladimír Kroc): Vy jste řekl lano od Rolling Stones, tak si aspoň teď můžeme pustit.

Moderátor (Naděžda Hávová): Posloucháte Český rozhlas 1-Radiožurnál. Pořad Dva na jednoho. Naším hostem je dnes mim, básník, režisér, herec, docent na HAMU a především bluesman Boris Hybner. Vy se teď na mě tak díváte, gestikulujete.

Host (Boris Hybner): Ano.

Moderátor (Naděžda Hávová): Co jste chtěl doplnit?

Moderátor (Vladimír Kroc): No tak u mima bych to předpokládal, že bude gestikulovat.

Moderátor (Naděžda Hávová): Škoda, že posluchači bohužel nemohou vidět.

Host (Boris Hybner): V tom výčtu jsem právě se jenom bál, že se zase na to bluesmana zapomenete.

Moderátor (Naděžda Hávová): Toho jsem si nechala nakonec jako třešničku.

Host (Boris Hybner): Výborně.

Moderátor (Vladimír Kroc): Vaše dcera herečka Vanda Hybnerová prohlásila, že po vás zdědila nesnesitelný smysl pro humor. Nevíte jak to myslela?

Host (Boris Hybner): Vím. A buďte rád, že vám ho tady nepředvedu. Ne, to je prostě takový neurotický humor. Někdy se tomu dá říct takový náhradní humor. To je takové vtipkování za každou cenu, je to takový předhumor, jo. Když není po ruce kvalitní humor, tak se aspoň vtipkuje tak jak to jde. A v toku rodinného života a vůbec zejména v takových, řekněme dramatických nebo neurotických situacích začít vtipkovat, tak jak to třeba skvěle umí Britové, jo, tak to já obdivuji a to se u nás prostě moc nenosí. A jak vidíte, dcera si na to nezvykla za celých, já nevím, pět a třicet let? A to mě právě jako inspiruje k tomu nenechat toho, no.

Moderátor (Naděžda Hávová): O Vandě jste řekl, že je bytostná mimka.

Host (Boris Hybner): Je.

Moderátor (Naděžda Hávová): Zahráli jste si spolu?

Host (Boris Hybner): Zahráli jsme si právě v tom dnes již zaniklém studiu Geg. Hráli jsme spolu celou tu dobu. Bylo to nádherný. Nikdy nezapomenu na ten moment, opravdu, kdy spolu stojíme na jevišti, spolu hrajeme. Jsme nahastrošený, máme masky všelijaký a teď já vidím prostě v těch očičkách, jednak vidím tu malinkou a tu větší a tady tohle to a vidím všechny ty její, tu směs těch antipatií, výhrad. Takových těch protiautoritativních a takových jako proč to ten táta dělá takhle a proč to nedělá takhle a proč on tam tenkrát a tohle to to všechno. Jak to tam doutná a jak to vlastně v té akci je znát, ale jenom pro mě. A byla to velikánská radost, no. Teď jsem to skončil jako dopovídává vždycky své myšlenky náš prezident Václav Klaus, tak jako měkce, hezky. Ten to umí strašně krásně.

Moderátor (Vladimír Kroc): Chtěl jsem se zeptat na to, když ještě zůstaneme chviličku u vaší rodiny, která je poměrně rozvětvená. Jak se cítíte jako člen elitního klubu zralých otců?

Host (Boris Hybner): Nemám rád slovo elitní.

Moderátor (Vladimír Kroc): Dobrý, tak klubu zralých otců.

Host (Boris Hybner): Já nevím, kdo si to vymyslel.

Moderátor (Vladimír Kroc): Ale vy jste k tomu hlásil, nebo ne?

Host (Boris Hybner): Hlásil, tak nemůžu to popřít, především že.

Moderátor (Vladimír Kroc): A koho podezíráte Bolka Polívku?

Host (Boris Hybner): Bolka. Bolek je takový hravoun nesnesitelný, že ze všeho vytvoří jako nějakou takovou čtveráckou veleakci. Ale Marcela, jeho partnerka přišla s hezkou věcí, že obtelefonovala tady tyhle ty lidi z téhle té podezřelé elity, aby napsali dopis svým potomkům. Takový protože, když už jsou to zralí lidi, jo takže takový krédo. Řeknu vám, to je takový masakr, vždycky večer když už to konečně všechno spí, se o to snažím. Nejde to, protože to je jako kdybyste měl si opravdu vytesat náhrobek. To nejde, jo. A ještě navíc si vymyslel, že každý má vymyslet ještě pohádku.

Moderátor (Naděžda Hávová): A jak to jde Bolkovi Polívkovi, když si to tak všechno vymyslel? Stejně těžko jako vám?

Host (Boris Hybner): Já si myslím, že ten to bude dodávat až do rotačky. Ale je to prosím pěkně, pane Kroci, úžasná věc. Opravdu po tý šedesátce si na mě vzpomeňte. Jděte do toho, jo a uvidíte. Protože víte jak se říká.

Moderátor (Vladimír Kroc): Já jenom tedy kdybychom se mohli dohodnout, mojí současný manželce to zatím nebudeme říkat.

Host (Boris Hybner): Tak jí musíte zamlčet, aby tenhle ten skvělý rozhovor prostě neslyšela.

Moderátor (Naděžda Hávová): Já jí to prozradím.

Host (Boris Hybner): Heleďte, protože se říká, že člověk když přestoupí tu padesáté Abrahámoviny, že jo šedesátka tohle, že začíná dětinštět, jo. Někde jsem slyšel, že je to druhé dětství, jo. Proto ty dědečkové a babičky jsou tak fajnoví k těm vnoučkům a vnučkám, protože jsou už klidný, vědí svý. Ty fotříci, který mají tu kariéru, jo a ty starosti o ty prachy.

Moderátor (Naděžda Hávová): Víte co, já nechci být hnusná, ale moje babička byla hrozně fajn, byla klidná, ale pak už na mě moc nestačila a taky byla trošku senilní.

Host (Boris Hybner): Ale já jsem očekával.

Moderátor (Vladimír Kroc): Co jsi řekla, že nechceš být?

Host (Boris Hybner): Já jsem očekával, že něco takového vytáhnete. Dobře, s tím se asi nedá moc dělat. Já ale ovšem dělám všechno pro to, abych se aspoň psychicky udržel na takové úrovni, abych mu mohl být kamarádem. Fyzicky s tím se asi moc nedá dělat, ale já si myslím, že toho zas tak moc.

Moderátor (Naděžda Hávová): Doufám, že jsem se vás nedotkla.

Host (Boris Hybner): Dotkla samozřejmě.

Moderátor (Naděžda Hávová): Neplačte. Vaše třetí manželka Lucie je tuším mladší než vaše nejstarší dcera. Je genetička.

Host (Boris Hybner): Správně tušíte.

Moderátor (Naděžda Hávová): Jak jste se vůbec poznali?

Host (Boris Hybner): Ona měla žluté spartakiádní tričko a takové tepláky s takovým vysezeným pozadím. My tomu říkáme slonice. Víte jak mají sloni pozadí, takový tak. A se smetákem zametala foyer divadla Gag. Byla tam na brigádě studentka přírodních věd. Nosila v té době ještě brýle a já jsem tak jako veledůležitý pan ředitel divadla šel kolem ní. A takovým dabl tejkem jsem si uvědomil, že máme tam novou brigádnici a bylo to.

Moderátor (Vladimír Kroc): Tak aby to nevypadalo, že jsme si vás sem pozvali pod záminkou, že si budeme povídat o pantomimě a o blues a potom z vás budeme tahat intimní věci.

Host (Boris Hybner): Jen tahejte.

Moderátor (Vladimír Kroc): Tak bych se vrátil na závěr našeho povídání k tomu, že příští rok už to bude 50 let české pantomimy. Jak se to počítá?

Host (Boris Hybner): Počítá se to prostince. Prvního srpna 1955 v Klementinu hrál ročník taneční konzervatoře, nebo absolvoval ročník Ladislava Fialky s večerem tří pantomim a tím vlastně netušil, že tím nejenom že velmi efektně zakončil studia, ale že vlastně odstartovává jakousi lavinu. Protože tady v tomhle tom magickém městě se magickému umění pantomimy daří a bude dařit, tomu pevně věřím. No a my z piety, protože nebýt jeho a nebýt té jeho odvahy jako a zamilovanosti tady do tohodlec toho druhu pohybového umění, tak by nebylo nás, neseděli bysme tady. Vy byste dneska prakticky neměli co vysílat, že jo. No a tak bychom chtěli vlastně celou tu strašnou spoustu lidí, který pantomimou prošli, kterým vstoupila do života jako takový krásný přízrak a který vlastně šířili přes svoje publikum a tak dál. Ne, ta pantomima uvažte, přece ovlivnila i animovaný film, vstoupila do Laterny magiky v těch všech černých divadlech, bez pantomimy není myslitelné. Ale když se podíváte na tu alternativu, tak ta používá spoustu postupů a výrazových prostředků z pantomimy a tak dále. I kdyby se proměnila v něco, co by se úplně jinak jmenovalo, jako třeba teď nový cirkus a nová klaunerie, tak to pořád zůstává něco, za co vděčíme tomu Ladislavu Fialkovi. Takže bychom chtěli, aby televize prostě sáhla do svých archivů. Já myslím, že se nebude příliš zdráhat, že to nebude muset nic vyrábět a udělat spoustu přednášek, vydat nějaký knížky. Například obraz české pantomimy v zahraničním tisku, protože za socialismu to nikoho nezajímalo a možná, že by teatrologové v divadelním ústavu. Aspoň ti konečně uvážili, že česká pantomima byla kvalita, která na všech pěti kontinentech něco o Češích říkala a tak dále. Mluvilo se dokonce o české škole.

Moderátor (Naděžda Hávová): To je téma na diplomovou práci tohle.

Host (Boris Hybner): Je, no jo, vidíte. Ano. No takže spoustu takových festivaly budou a tak dále neslyšících, v Kolíně, tady na Letné, po ulicích, protože zapomněli jsme taky na pouliční pantomimu, streetteatr. To je taky jako, my totiž v některých oborech skutečně spinkáme. My jsme dost xenofobní v tomhle tom smyslu. Nemyslím si, že by lidi se měli tak strašně zabývat politikou. Myslím si, že užívat života jako prostě s tím, že se vrátíme do divadel a že budeme podporovat svoje neposedy a tak dále, že jim to přinese daleko víc potěšení. Víte, já si myslím, že budeme úplně v pořádku až bude v pořádku celá naše kultura. Až budeme mít zase úplně normální vztah ke knihám, obrazům a ke koncertům a k blues a ke klaunům a tak dále. Takže bude náš život kompletní. Teď je takový trošku šišatý.

Moderátor (Naděžda Hávová): Říká host pořadu Dva na jednoho, bluesový klaun Boris Hybner. Jsme rádi, že jste přišel. Děkujeme na shledanou.

Host (Boris Hybner): Ale opravdu na shledanou.

Moderátor (Vladimír Kroc): Budeme se těšit. Příjemný poslech následujících pořadů Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu přejí Naděžda Hávová a Vladimír Kroc.

Autorizovaným pořizovatelem elektronického přepisu pořadů Českého rozhlasu je ANOPRESS IT, a.s. Texty neprocházejí korekturou.