Bolek Polívka: Po Kurvahošigutntág jsem si připadal jako rytíř

60 let mi trvalo, než jsem pochopil, že o sobě nemám pochybovat. I to, volně parafrázováno, říká Bolek Polívka, když se ohlíží za uplynulými dekádami svého života. „Dnes už vím, že až se na sebe jednou budu dívat zpětně, řeknu si: Sakra, tos byl sympatický chlapík!“ směje se.

V rozhovoru Lucie Výborné s Bolkem Polívkou se tedy na Štědrý den v prvé řadě vzpomínalo. Pojďme tedy nyní společně zavzpomínat i my! Je přelom 70. a 80. let a Polívka, to je mim, klaun a nonkonformní člověk, který na divadle předvádí to, co předtím rozhodně nebylo zvykem. A pak přichází Dědictví aneb Kurvahošigutntág.

Snímek, který dnes lidé oceňují jako báječnou komedii, se na počátku 90. let dostal na pomyslný černý seznam českých filmových kritiků. „Stalo se mi to tenkrát poprvé,“ vzpomíná Bolek Polívka na to, jak tehdejší recenzenti snímek o rázovitém vesnickém Bohušovi, který zničehonic zdědí velký majetek, strhali.

„Připadal jsem si tenkrát jako rytíř,“ vybavuje si herec. „Měl jsem totiž pocit, že musím Věru Chytilovou, režisérku filmu, před všemi špatnými ohlasy ochraňovat. Skákal jsem do střel a nechal se přejíždět tanky – protože ona to tehdy brala také hodně těžce.“

Jaké pocity zažívá klaun, pod nímž se zničehonic bortí piedestal? I na to se Lucie Výborná svého hosta zeptala. Padly však i další dotazy. Zahraje si Dagmar Havlová v pokračování Kurvahošigutntág? A proč si Bolek Polívka myslí, že každý herec potřebuje čas od času „pořádnou sprchu“?

Záznam celého rozhovoru s Bolkem Polívkou a dalšími Hosty Radiožurnálu si můžete poslechnout v iRadiu.