Bavič a zpěvák Vladimír Hron

Host (Vladimír Hron): Dobrý den.

Moderátor (Naděžda Hávová): Dobrý den. Už za sebou dneska máte nějaký fórek?

Host (Vladimír Hron): Já si myslím, že dostatečný fórek je, když ráno vstanu a přijdu k zrcadlu, to mi stačí pro to, abych se pobavil. Někdy mi to stačí na celý den.

Moderátor (Vladimír Kroc): Jak se sám sebe oslovíte?

Host (Vladimír Hron): Různě, podle toho, jak vypadám. Zrovna dneska jsem se oslovil dost nevábně, takže nerad bych, abych kazil takhle oběd posluchačům.

Moderátor (Naděžda Hávová): My o vás řekneme něco hezkého. Vladimír Hron se narodil v Mostě 25. června 1966. Po gymnáziu studoval pedagogickou fakultu, ale nakonec ji nedokončil. Postupně byl učitelem, hudebníkem, diskžokejem, loutkohercem, rozhlasovým moderátorem i ředitelem. Od roku 1998 je na volné noze. V červnu 2000 poprvé vystoupil v České televizi v pořadu Šance. Má vlastní televizní pořad: Jsou hvězdy, které nehasnou. Letos získal cenu Týtý v kategorii nejlepší moderátor zábavních programů. Vydal cédéčko a chystá film. Vladimír Hron je ženatý a má 2 děti.

Moderátor (Vladimír Kroc) Sice opožděně, ale přece jenom gratulujeme k získání ceny Týtý. Máte pocit, že to je vrchol vaší kariéry?

Host (Vladimír Hron): Ne, mám pocit, že to je spíš, já jsem už v tu chvíli řekl, že je to spíš zavazující, je to jako když vám někdo řekne: Tak a teď se ukaž. Takže já si myslím, že to je začátek, že to není vrchol, ale začátek toho, co mě teď čeká. Beru to jako vyznamenání od diváků. Je to v podstatě vlastně opravdu takový nějaký mandát, který vám ti lidé dají k tomu, abyste to dělali dál, protože je to, ať si to bere každý jak chce, v tu chvíli už hlavně ten pocit jít nahoru je strašlivě úžasný a musím říct, že vždycky když si to vybavuji, vzpomínám na to sem tam, tak jsem se klepal jako ratlík a v tu chvíli přemýšlíte o strašlivé spoustě věcí. Říkáte si, je to konec? Dali ti to do důchodu a teď půjdeš a budeš jenom vyprávět: Tehdy jsem dostal Týtý a tedy jako bylo to úžasný a oni jako tleskali a už ani nevím, za co jsem to dostal, ale je to moc pěkný, mám to doma, je to rezavý jako prase, ale je to hezký.

Moderátor (Vladimír Kroc): Co se týče toho startu, tak ten by se dal označit jako raketový, jak řekla Naďa, v červnu 2000 jste poprvé vystoupil v České televizi. Teď už máte cenu Týtý. Kdyby to mělo takhle strmě pokračovat dál, máte pocit, že dohlédnete na ten vrchol?

Host (Vladimír Hron): Já jsem vždycky říkal, že mám mít velké plány, a když jsem z legrace někdy v osmé třídě prohlásil před svými spolužáky v pondělí po sobotním sledování pořadu Možná přijde i kouzelník: V tomhle pořadu jednou budu vystupovat a budu zpívat s Gottem. Tak se mi všichni strašně smáli a když jsem vlastně v roce 2000 po Šanci natáčel silvestrovský návrat ke kouzelníkovi, tak jsem si říkal: Člověče, řekni ještě něco. A ten rok jsem řekl: A dostanu Týtý. A dostal jsem ho. Tak jsem hned přidal, že ještě dostanu Oskara a Nobelovu cenu. To už je hodně velká nadsázka, ale je pravda, že film připravuji a vůbec bych se nezlobil, kdyby získal nějakou cenu, ať už se bude jmenovat jakkoliv, ale není to o tom, že bych chtěl prostě dostávat ceny, je to o tom, že chci, aby lidi, ten konečný konzument, vlastně ten divák byl spokojený s tím, co dělám. Čili je mi úplně jedno, jestli budu příští rok první nebo pátý, ale nejdůležitější pro mě je, aby se na to lidi dívali a aby chodili do divadla, aby prostě zůstali věrni.

Moderátor (Vladimír Kroc): Řekl jste film. Na co se konečný konzument může těšit?

Host (Vladimír Hron): Před chvíli jsem řekl, že na to je ještě zatím docela velký informační embargo, ale musím něco vyzradit. Vím, že posluchač je zvědavý jako každý. Bude to film veselý, bude to komedie, ještě řeknu, že parodie, také vyzradím, že tam budu hrát nešiku, který ke štěstí přišel. Sám si píšu scénář, sám si tam budu hrát, nebudu si to sám režírovat, na to se ptá nejvíc lidí, ale takový blázen už nejsem. Myslím si, že člověk se má soustředit při tom hraní na to hraní natolik, aby nebyl rozptylován ještě tím, že bude hlídat všechny ostatní.

Moderátor (Vladimír Kroc): Sám si seženete i peníze?

Host (Vladimír Hron): Peníze sehnal někdo jiný, už je to po kupě. Takže teď už skutečně posledním problémem je jenom to rychle to dopsat a musím říct, že teď se mi vaří mozek, jak píšu. Pokud všechno půjde tak, jak já si představuji, což je velmi náročné, protože já mám opravdu někdy velmi vysoké nároky, tak by se mělo začít točit už v srpnu.

Moderátor (Vladimír Kroc): Copak vy máte čas psát scénáře, když de facto každý den někde vystupujete?

Host (Vladimír Hron): Tak v podstatě čas má každý na všechno. Záleží jenom na tom, jak si udělá nějaký rozvrh, a jestliže ráno od jedenácti do dvou jste třeba zavřeni ve studiu, potom víte, že v 7 hodin vystupujete, takže víte, že mezi tím je nějaký čas, už je to jenom na tom, jestli ho utratíte jídlem nebo zevlováním po městě a nebo tím, že si sednete a budete psát. Někdy tedy opravdu trpí třeba i to jídlo nebo ten spánek, ale pak zase o to krásnější je, když máte hotovo a můžete si chvilku odpočinout.

Moderátor (Naděžda Hávová): Vladimíre Hrone, jak se dělá kariéra? Co musí muž, který dostane cenu za nejlepšího moderátora zábavních pořadů, vlastně zvládnout?

Host (Vladimír Hron): Tak já v první řadě nechci říct, že mi vadí, ale nemám moc rád slovo kariéra, protože myslím si, že člověk se snaží, aby v podstatě, já si myslím, že lidi, kteří mě znají od doby, kdy jsem začal existovat, třeba mezi spolužáky a známými, takže jsem vždycky dělal všechno pro to, aby se bavilo moje okolí. Je to, nevím jestli prokletí nebo dar, ale každopádně je to můj životní cíl. Snažím se dělat všechno pro to, aby se bavilo moje okolí. A jestli to dělám na úrovni městské, okresní, celostátní nebo celosvětové, je mi úplně jedno.

Moderátor (Naděžda Hávová): Mimochodem baví se u toho i sám Vladimír Hron?

Host (Vladimír Hron): Úžasně. Já jdu na pódium vždycky s tím, že když se mi nebude líbit představení, tak je něco špatně. takže vždycky se snažím prostě pobavit sám sebe také na závěr často říkám divákům, že jsem se báječně bavil a doufám, že i oni.

Moderátor (Vladimír Kroc): Vy umíte věrně napodobit více než stovku hlasů známých osobností. Jak je studujete nebo to přijde samo, že si poslechnete někoho a hned chytnete to, co je pro něj typické, specifické?

Host (Vladimír Hron): Někdy samo, někdy studuji, někdy to prostě třeba i vzdám a druhý den se ráno probudím a je tam, takže je to strašně těžké tohle popisovat.

Moderátor (Vladimír Kroc): S kým jste se trápil třeba?

Host (Vladimír Hron): S Armstrongem strašně moc. To byl snad rok práce, ale opravdu, protože to jsem si vždycky tak říkal, že by bylo krásné zazpívat jako Armstrong. Strašně moc se mi líbil jeho projev. Vždycky když jsem zkoušel Armstronga, tak mi z toho vyšla taková špatná angína. Tak jsem si říkal: To není on, on sípá, on nechraptí. Viděl jsem spoustu lidí, kteří se snažili napodobovat Armstronga a chraptili. Já jsem říkal, že to je špatně. To musí jít opravdu odněkud z plic už, to není možné dělat v krku. A pak prostě jednoho dne najednou jsem začal zpívat a nějak se to tam začalo objevovat, já nevím, čím to je, ale člověk někdy vzdá boj a ono se to pak samo...

Moderátor (Naděžda Hávová): Já si myslím, že určitě každý ocení to, jak skvěle zpíváte. Máte nějakého profesionálního učitele zpěvu nebo prostě toho Armstronga posloucháte do omrzení?

Host (Vladimír Hron): Já jsem samorost ve všem všudy, vlastně i divadla jsem začal hrát bez škol, prostě jsem přišel do divadla a řekl jsem: Já chci hrát divadlo.

Moderátor (Naděžda Hávová): Co oni na to?

Host (Vladimír Hron): No že to zkusí. Většinou to v divadle zkusí. Vezmou člověka jako eléva, dají mu úžasný plat, asi 700 korun jsem tehdy bral, a byl to krásný život. Já prostě jsem všechno tohleto bral, jak přicházelo, protože vždycky jsem si říkal: všechno, co ti život dá, tě musí obohatit. Pakliže to nefunguje, něco je špatně. Čili snažil jsem se všechno, co dělám, a doposud to tak je, dělat tak, abych cítil, že mě to posouvá dál. Doufám, že i věci, které se teď budou dál dít v mém životě, ať už to bude film nebo deska, kterou teď píšu, takže to všechno prostě nějakým způsobem mě obohatí a bude posouvat dál, dál, dál.

Moderátor (Naděžda Hávová): Ještě mi povězte, co jste musel show byznysu a popularitě obětovat?

Host (Vladimír Hron): Soukromí, jinak nic. A nevadí mi to.

Moderátor (Naděžda Hávová): Vždyť mi o vás skoro nic nevíme.

Host (Vladimír Hron): Já se snažím také soukromí dost pečlivě a bedlivě střežit, ale nemyslím teď to soukromí rodinné, ale myslím soukromí všeobecné. To je takové to soukromí osobní, když jste prostě kdekoliv v zemi a jste v restauraci, tak takový to: Hele, to je on. Kdo? No Hron, ne?

Moderátor (Vladimír Kroc): Jak na to reagujete?

Host (Vladimír Hron): Já musím říct, že nijak podrážděně nebo špatně, spíš to beru jako pozitivní, protože to mi dává vlastně důkazy, že se ti lidé na to dívají, že vědí, kdo jsem. Je mi ve skrze příjemné a milé, když někdo přijde a chce podpis. Teď se mi to stalo naposledy asi před 10 minutami dole ve vrátnici tady v rádiu a je to hrozně hezký. Mě to opravdu neobtěžuje, je mi to příjemné a beru to jako součást té práce.

Moderátor (Vladimír Kroc): Proto jste ale začínal, ne? Po tom jste toužil?

Host (Vladimír Hron): Já jsem začínal ještě z trochu jiných pohnutek. Já jsem začínal proto, že se mi strašně líbily holky s dlouhými vlasy. Jedna bydlela naproti v baráku.

Moderátor (Naděžda Hávová): Sbalil jste na svoje šoumenství a zpěvácké umění také svou ženu?

Host (Vladimír Hron): No coment, ano.

Moderátor (Vladimír Kroc): Pojďme se vrátit k té poznámce, která tady jenom tak prošuměla, že chystáte desku. Jestli jsem to dobře pochopil, tak tentokrát už to nebudou imitace, ale skutečně původní písničky a Vladimír Hron tam bude sám za sebe?

Host (Vladimír Hron): Tentokrát to budu sám já.

Moderátor (Vladimír Kroc): Jde vám to vůbec ještě tvořit tak, aby vám tam nenaskakovaly právě různě fragmenty něčeho, co znáte?

Host (Vladimír Hron): Když to je právě to zásadní, co vždycky se snažím každému novináři každému, kdo se mě na něco ptá, vysvětlit. Nejsem imitátor, takový ten klasický imitátor, který se od dětství věnuje imitování a zasvětil svůj život imitování. Prošel jsem vlastně divadlem, zpíval jsem v několika různých hudebných tělesech od různých takových těch narychlo založených bigbeatových kapel, který se za týden zase rozpadly, až po taneční orchestr. Byl jsem tedy vlastně v tom show byznysu už kromě asi tří odvětví snad vším, i mimem dokonce.

Moderátor (Vladimír Kroc): Čím jste nebyl, aby to bylo kratší?

Host (Vladimír Hron): To nebudu říkat, třeba to dojde. Myslím si, že člověk v podstatě si vybere potom to nejlepší z toho všeho, a proto jsem zvolil tu nálepku Enterteiner, kterou používám vlastně jako označení toho, co dělám, protože to je nejbližší tomu, co se snažím dělat, bavit lidi. Přijďte se někdy podívat na představení do divadla a pochopíte, že to není jenom o imitování. Je to prostě o zábavě, proto mi nebude dělat problém zpívat svým vlastním hlasem, protože teď už i v televizi, vlastně v pořadu Jsou hvězdy, které nehasnou, často zpívávám svým hlasem a myslím si, že ztráta identity mi nehrozí v žádném případě.

Moderátor (Naděžda Hávová): Duet Vladimír Hron a Zuzana Styrská. S vámi pěkně čerti šijou, když jste to tak poslouchal.

Host (Vladimír Hron): Tak já nevím, jestli čerti, ale šije to se mnou od rána do večera, to je pravda. Hudba je moje prokletí. Já jsem na muzice závislý strašně moc.

Moderátor (Naděžda Hávová): Před chvilkou, už jsem to říkali, se svou show Abeceda hvězd vystupujete po celé republice. Každý den jste takřka na jiném konci země. To musí být asi dost vyčerpávající. Má to muž, který televizi drží sledovanost televizní tak nad vodou jako vy, vůbec zapotřebí takhle pendlovat?

Host (Vladimír Hron): Já to beru spíš obráceně. Já vždycky říkám, že televizní pořad je jenom reklamou na to, abych mohl po těch divadlech jezdit. Je to asi trochu přitažené za vlasy tahle interpretace, ale ve své podstatě to tak je. Já jsem závislý na dvou věcech. Tou jednou je hudba a tou druhou je publikum. Nedokázal bych bez kontaktu s publikem asi existovat. Je to vlastně můj jediný zdroj energie, nebudu-li hovořit o dalším, o kterém jsem řekl, že nehovořím rád, tak to je samozřejmě moje rodina, moje soukromí, ale jak jsem říkal, o tom nehovořím veřejně příliš řád. Z takových těch vlastně zdrojů od dětství, ze kterých čerpám, tak to je skutečně asi to publikum a to, že jsem vždycky, když jsem stoupnul před publikum, já jsem hrozný trémista, tomu nikdo nevěří. Vždycky říkají: Prosím tě, prostě to tam předveď a jeď. Já vždycky říkám: Neblbněte, já prostě se musím soustředit nejdřív, já mám strašný strach, jak ti lidé budou reagovat a do dnes se mě to drží a říkám si, že dokud tu trému budu mít a dokud budu cítit takovou tu posvátnou hrůzu předtím, než na to pódium vlezu, tak to dělat budu. Až to ztratím, tak budu mít pocit, že ty lidi šidím něčím a asi to přestanu dělat.

Moderátor (Vladimír Kroc): Je totožná trochu podobné jako, jak jste se nám přiznal, že máte strach z výšek a skáčete na padáku.

Host (Vladimír Hron): Já jsem si vždycky říkal: Bojuj se svými démony. Porážej je a nebo jim ukaž, že se jich nebojíš. A to je jedna ze součástí mého života. Je pravda, že kvůli svému vrozenému strachu z výšek skáču s padákem, čili asi to má hodně do sebe.

Moderátor (Vladimír Kroc): Bude vám 38, je to tak, že teď si plníte různé sny z dětství? Teď mám na mysli i ten padák i to publikum a užíváte si slávy?

Host (Vladimír Hron): Sny jsou od toho, aby se plnily, a říkám to každému, koho potkám, ať už dělá v jakémkoliv odvětví. Nemusí to být showbyznys. Tak vždycky když se mě ptají, jak cítím současný stav, to, že prostě to jde nahoru a tak dále, tak vždycky říkám: Ale plňte si i vy svoje sny. Třeba sníte o tom, že strávíte nádhernou dovolenou s nějakou nádhernou ženskou na Havaji, tak prostě se do toho vrhněte, zavřete oči, zatněte a splňte si to. Je to jenom otázka času. Já si myslím, že člověk když se opravdu soustředí na ten svůj sen, takže si ho dokáže splnit.

Moderátor (Naděžda Hávová): Vy jste nám prozradil ještě před vysíláním, že i vy sám máte už svého imitátora. Je to mladý německý chlapec 14letý. Máte zahraniční publikum kromě toho českého, jak se vám daří tam? Mimochodem které publikum je třeba upřímnější, Češi nebo Němci, Italové?

Host (Vladimír Hron): Já jsem vystupoval před publikem snad už ze všech koutů světa včetně Japonců a Američanů a Australanů.

Moderátor (Naděžda Hávová): Mluvíte japonsky?

Host (Vladimír Hron): Japonsky nemluvím samozřejmě nějak, že bych mluvil japonsky. Jenom že jsem se naučil pár frází. Protože já vždycky si říkám, když prostě pracujete pro někoho, tak byste mu měl udělat radost. A když přijde Japonec a vy prostě si před něho stoupnete japonsky pozdravíte, tak se rozzáří. To je nádherný prostě. Takže já ty jazyky beru tak, že troufnu si říci, že se dohovořím celkem obstojně italsky, německy, angličtina je takový můj druhý rodný jazyk, takže samozřejmě mluvím slovensky.

Moderátor (Vladimír Kroc): Co dělá radost vám nebo kdo vás potěší?

Host (Vladimír Hron): Mě potěší a udělá mi obrovskou radost, když si seženu nějakou muziku, kterou právě od mládí sháním. Takže já teď prolézám neustále všechny možné shopy, ať už je to tady nebo v zahraničí, s cédéčky, s dývídýčky a sháním prostě starou muziku, kterou jsem měl rád, kterou jsem zbožňoval a kterou třeba nemohu sehnat.

Moderátor (Vladimír Kroc): Takhle to zní jako že jste staromilec. Já předpokládám, že to, co předvádíte na obrazovce, že to není zrovna repertoár, který doma posloucháte. Co je vaše muzika?

Host (Vladimír Hron): Poslouchám všechno. Já tvrdím vždycky, že moje muzika je muzika, která se mi líbí, a je mi úplně jedno, jestli je to Crage David, Sting, Frank Sinatra nebo Abba. Čili je to skutečně otázka toho, co člověk v tu danou chvíli cítí jako pozitivní pro sebe a v současné době jsem objevil několik zajímavých interpretů nových, třeba Tiziano Fero, Ital, který v současné době boduje v hitparádách s písní Seré Neré, Noci černé. Vydal úžasnou desku, už před tím, než vydal tuhletu, tak vydal desku první, ta se jmenuje Rosso Relativo nebo tak nějak, teď si nevzpomenu přesně. A to je podle mě úžasná deska, strašně přelomová pro italskou pop music. Myslím si, že pro evropskou všeobecně. Hledám takovéhle věci, věci, které mě zase posunou, a v Itálii vždycky najdu něco, co mě strašným způsobem povzbudí a udělá mi velikou radost, protože italská muzika má na rozdíl od muziky z ostatních koutů Evropy jednu obrovskou výhodu, a to je ta vlastně tisíciletá tradice té kantilény, toho, že ta melodie tam vždycky zvítězí nad vším. Mně se to hrozně líbí. Možná si lidi řeknou, že rytmus je důležitější, ale já si myslím, že pro hudbu je vždycky nejdůležitější to, abychom byli schopni si ji zapískat v autě nebo na ulici. Zkuste si zapískat nějako rapovou vypalovačku.

Moderátor (Naděžda Hávová): Co si nejraději Vladimír Hron píská po ránu třeba v koupelně?

Host (Vladimír Hron): To je velmi různé, nesmrtelné písně. Neříkám, že neposluchám moderní muziku, samozřejmě poslouchám i styly, který se pískat nedají, ale vždycky to, co zůstane, to, co prostě si za 3, za 4, za 5 let pustím, tak to musí mít takovouhle nějakou trvalejší hudební hodnotu.

Moderátor (Vladimír Kroc): My si za chviličku pustíme jednu z dalších písniček, je to vlastně ukázka z toho již existujícího cédéčka. Co to bude?

Host (Vladimír Hron): Jestli jsme vybrali píseň No Names, tak je to písnička, která mimochodem pochází, je to stará italská písnička Nonamare mi, Nemiluj mě, kterou upravili do takového portorikánského songu Jenifer Lopez a společně s ní Mark Antony. Já jsem ji právě natočil do svého pořadu s Lucií Černíkovou a je to úžasná písnička o umírajícím chlapci, kterého nechce opustit dívka. On ji vyhání a říká: Nemiluj mě, nemiluj mě. A ona říká: Já budu, já budu. Je to hezký.

Moderátor (Vladimír Kroc): Tím se rozloučíme, budeme se těšit na to chystané cédéčko i na avizovaný film. Našim dnešním hostem v pořadu Dva na jednoho byl zpěvák, imitátor a bavič Vladimír Hron. Na shledanou.

Host (Vladimír Hron): Na shledanou.

Moderátor (Naděžda Hávová): Na hledanou se i s vámi příští týden těší Vladimír Kroc a Naděžda Hávová.

Autorizovaným pořizovatelem elektronického přepisu pořadů Českého rozhlasu je ANOPRESS IT, a.s. Texty neprocházejí korekturou.