Bašta: V prvním kole bych mohl oslovit až 60 % voličů

Kandidátem hnutí SPD na příštího českého prezidenta je poslanec, někdejší ministr v Zemanově vládě a také bývalý velvyslanec v Rusku a na Ukrajině Jaroslav Bašta. Jak se staví k současnému konfliktu mezi oběma zeměmi? Co se skrývá za jeho volebním mottem „Ne válce“? A jak se může stranický kandidát proměnit v nadstranického prezidenta? Poslechněte si rozhovor Jana Pokorného, který vznikl v rámci projektu Den s kandidátem.

Nejnovější díl

Podcast Čekání na prezidenta

O tématech 2. kola voleb debatují ústavní právník Jan Kysela, filozofka Tereza Matějčková, komentátor Petr Nováček a moderátor Jan Pokorný.

Finalisté prezidentské volby Petr Pavel a Andrej Babiš
Přehrát

Vy jste byl kromě jiného velvyslancem v Moskvě. Velvyslanec Vítězslav Pivoňka by prý měl v dohledné době skončit v Rusku. Uvádí to server Seznam Zprávy. Měl by ho nahradit diplomat Jiří Čistecký, ne však jako velvyslanec. Soudíte jako zkušený diplomat z této zprávy, že to je diplomatický krok vůči Rusku?

Čtěte také

Je to snížení úrovně diplomatických vztahů, které se dělá vždy, když dojde mezi dvěma zeměmi k vážným problémům. Dalším krokem už může být jenom vypovězení těch vztahů.

Předpokládate, že by něco takového mohlo nastat?

Doufám, že to zůstane jenom na té úrovni, že tam nebude velvyslanec, pouze chargé d'affaires.

Když jste působil jako velvyslanec ČR v Moskvě, pokoušel jste se zprostředkovat návštěvu Vladimira Putina v ČR?

Jako jestli si návštěvu Vladimira Putina v ČR ne, ale zařizoval jsem tenkrát návštěvu premiéra Zemana Moskvě v roce 2002 těsně předtím, než skončil ve funkci před volbami.

Teď by měli nastoupit diplomati a mělo by se začít jednat o míru. Jedno z hesel, které používám, je, že i špatný mír je lepší než válka.
Jaroslav Bašta

Kdybyste mi měl pokud možno nediplomaticky říct, co vám blesklo hlavou, když jste se v únoru letošního roku dozvěděl, že ruská armáda podnikla agresi vůči Ukrajině? Co jste si řekl?

Skoro jsem si vzpomněl na 68. rok a na nápisy: „Lenine, probuď se, Brežněv se zbláznil.“ Do poslední chvíle jsem doufal, že k tomuto kroku nedojde. Bylo to ale dáno tím, že jsem měl málo informací, protože prostě některé informace nepronikly.

Kdybych býval věděl, že Vladimir Putin v té době, kdy byl skoro dva roky v covidové izolaci a držel si od lidí distanc minimálně 20 metrů, si sedl jako politik, původně právník, příslušník tajné služby, a začal psát historickou práci, ve které dokazoval, že vlastně Ukrajina byl omyl Vladimíra Lenina, že Ukrajinci jsou Malorusové, nikoliv samostatný národ.

To by ještě šlo. Ale když to všechno napsal, tak to i vytiskli a dostal to každý příslušník ozbrojených sil. Toto nám nikdo neřekl. Protože v okamžiku, kdy by toto bylo známo, tak by všichni věděli, že válka začne.

Kandidát na prezidenta Jaroslav Bašta tráví dnešní den v Poslanecké sněmovně

Řekl jste slovo válka. Vaším mottem v prezidentské kampani je „Ne válce“. V tomto duchu máte i slogan na billboardech. Kterou válku máte na mysli?

V tomto případě mám opravdu na mysli válku, která probíhá teď na Ukrajině. Protože jsme – je to týden nebo už to bude pomalu 14 dní – jsme zažili situaci, kdy stačilo málo a ta válka mohla přerůst ve velkou evropskou válku, která by měla opravdu velmi neblahé důsledky. Mimo jiné také proto, že na ně nejsme připraveni.

Nejsme na ně připraveni technicky, takticky, z hlediska ochrany obyvatel apod..

Nejenom to, ale méně není připravena ani naše armáda. Koneckonců náčelník generálního štábu to nedávno řekl velmi natvrdo a vysvětloval, co všechno se má dít do té doby.

Když říkáte „Ne válce“, podporujete vyzbrojování Ukrajiny a snahy států, zejména Severoatlantická aliance v čele se Spojenými státy americkými, vyzbrojovat i nadále ukrajinskou armádu a pomáhat jí v boji s nepřítelem.

Čtěte také

V tomto případě ne, protože teď by měli nastoupit diplomati a mělo by se začít jednat o míru. Jedno z hesel, které používám, je, že i špatný mír je lepší než válka.

Špatný mír – to znamená v něčem ustoupit třeba územním nárokům Ruska?

Špatný mír byl třeba mír v Koreji, který vlastně ve své konečné fáze úplně mírem nebyl. Je to příměří, které ale trvá 70 let. A byl uzavřen za situace, kdy hrozilo, že ta válka přeroste v jaderný konflikt. A my jsme v podobné situaci.

Když někdo napadne svobodný demokratický stát, který nikoho vojensky neohrožuje, tak ten stát má asi nárok se bránit?

To je naprosto v pořádku. Je jenom třeba dodat, že tam osm let předtím probíhala občanská válka.

Jaroslav Bašta během rozhovoru s Janem Pokorným

Protože jak by hypoteticky skončila druhá světová válka, kdyby se všichni drželi toho principu nepomáhat zbraněmi těm napadeným?

Tak já bych to nepřirovnával ke druhé světové válce, tam bych to přirovnal ke španělské občanské válce, protože to je přesně tento model. A tam byl mimo jiné problém v tom, že nacisté a fašisté, tedy nacistické Německo a fašistická Itálie pomáhali Frankovi, zatímco demokratické státy nepomáhali republikánskému Španělsku.

Takže to je spíš ten odpovídající model toho, co bylo předtím. Teď je to konflikt, který je de facto zástupnou válkou západu proti Ruské federaci ukrajinskýma rukama, což trochu připomíná právě Španělsko.

V prvním kole se snažím oslovovat jednak všechny voliče a sympatizanty SPD a pak lidi, kteří jsou v opozici proti této vládě.

Zástupnou válkou Západu, kterou ale vyvolala agrese Ruska?

Jako… Ano. I když na druhou stranu já jsem teď vydával knihu svých komentářů a jeden komentář z února 2015 hovoří o tom, jak to bude pokračovat – a to tenkrát byla jenom opravdu občanská válka bez toho, že by do toho Rusko vstoupilo. A mimo jiné jsem tam předvídal, že dojde k tomu, že se do toho oficiálně zapojí.

Před chvílí jste použil další sousloví, a to občanská válka. Vy říkáte, že Česko je na hraně občanské války? Rozumím tomu dobře?

Jan Pokorný si s Jaroslavem Baštou povídal ve sněmovním studiu

Česko bylo naposled na hraně občanské války, co já pamatuji, někdy v srpnu 1969…

…když československé ozbrojené složky stály proti československým občanům?

Zažil jsem to, když barikády šly vlastně rozbíjet tanky, které přijely do Prahy. A byly to československé tanky, nikoliv tehdy už sovětské. Byly tam lidové milice a další.

Ale my dnes jsme v situaci, kdy je společnost rozdělená a probíhají demonstrace na náměstích. A je úplně jedno, jestli ten počet stoupá nebo klesá, ale ta atmosféra je vyhrocená. A co je na tom nejhorší, tak podle statistik jsme na tom z ekonomického hlediska, z hlediska cen energií, cen potravin a dalšího, nejhůř ze všech okolních zemí.

Čili potenciál k tomu, aby sociální problémy živily problémy politické, je příliš velký. Takže je třeba, aby se všichni zarazili a uvědomili si, že to může poměrně rychle skončit něčím, co nikdo nechce.

Jakou roli byste v tom mohl sehrát jako prezident republiky?

No uklidňovat a snažit se vysvětlovat oběma stranám, že násilí není řešení, že naopak je zapotřebí jednat, tak jako v každém konfliktu.

Na druhou stranu nejsme zatím svědky žádných násilných excesů na těch demonstracích. Řekněme, že je to součást demokratického života, součást svobodné výměny názorů, která se může odehrávat různými způsoby na sociálních sítích, v médiích, ale venkoncem i na náměstích…

Ano, i na náměstích. A je venkoncem dobře, že to probíhá takto. Ale já mám právě zkušenost z Ukrajiny. Protože třeba v roce 2004, když byla oranžová revoluce, tak ta vypadala podobně jako u nás sametová revoluce. Tam nedošlo k žádnému násilí. Ukrajina se oproti všem postsovětským státům vyznačovala tím, že se tak maximálně zfackovali v parlamentu, ale nikdy se tam nestřílelo. Nebylo něco jiného. A pak stačilo pár let k tomu, aby vypukla nesmírně krvavá občanská válka.

Když se budeme bavit o té fázi občanské války, tak tam bylo na obou stranách 14 tisíc mrtvých.

Jak by mohl tu smiřovací roli sehrát prezident, který je nominován jenom jednou politickou stranou? Vy máte 20 poslanců SPD a 20 poslanců – včetně vás –, kteří podepsali vaši nominaci. Jak byste to chtěl udělat, abyste byl prezidentem všech?

No, to je poměrně jednoduchá otázka strategie ve volbách. V první fázi, to znamená v prvním kole, se snažím oslovovat jednak všechny voliče a sympatizanty SPD a pak lidi, kteří jsou v opozici proti této vládě. A kolik jich je, to je otázka, protože statistiky se v tomto různí. Může jich být 50, 60 %, možná i víc. A v takovém případě při tom postupu do druhého kola pak je naprosto jasné, že bych byl prezidentem de facto všech.

Vždycky trval na tom, abychom se řídili jediným závazným článkem Severoatlantické smlouvy, což je článek jedna. Nikoliv článek pět.

Teď tomu nerozumím. Vy byste oslovoval tu část veřejnosti, která není nakloněna nynější vládě…

Ano a v tom druhém kole by ten program a to, co budu říkat, a to proti komu budu, tak by z toho mělo být jasné, že jsem člověk, který není konfliktní, ale konsenzuální.

Takže první kolo by znamenalo vlastně svým způsobem, teď to nemyslím nějak hanlivě, obrácení Jaroslava Bašty?

Čtěte také

Obrácení? Nevím, co tím myslíte.

No, že v to prvním kolem byste sbíral hlasy nespokojených, protivládních voličů, ale před tím druhým kolem…

V tom druhém kole bych se opřel o tyto hlasy a dával najevo, že budu prezidentem, který se společnost bude snažit spojovat, nikoliv rozdělovat.

Takže byste před druhým kolem chtěl oslovit i ten druhý tábor – ten, který je proti tomu prvnímu táborů?

Ano. A vysvětlit jim, že pokud půjdou proti sobě, tak se z té krize nevyhrabeme.

To znamená, jestli tomu dobře rozumím, jestliže míříte na voliče, kteří jsou v opozici proti nynější vládě, tak jsou to třeba i voliči hnutí ANO, které taky postavilo svého kandidáta Andreje Babiše…

Tam bude pak otázka toho, kdo je přesvědčí. A já bych se v tomto případě opíral o to, co se málo říká, že z těch devíti kandidátů jsem vlastně podle té definice jediný vlastenecký kandidát.

Míra svobody je v Rusku o něco vyšší, než se tady traduje.

To soudíte z čeho?

To soudím třeba z programu našeho politického hnutí. Z toho, o čem se mluví právě na sociálních sítích a podobně.

Takže ve vaší osobě by program SPD měl být programem pro celou Českou republiku?

Nejenom program SPD, ale ten základ – to, že Česká republika je na prvním místě. Ano.

Česká republika na prvním místě. To vám asi řekne i kterýkoliv váš oponent v kandidátském pelotonu…

Tak neřekne.

Tak Pavel Fischer to třeba říká…

A Pavel Fischer zároveň vysvětluje, že má telefony na kdekoho v Evropské unii nebo ve Spojených státech, čímž devalvuje to Česká republika na prvním místě.

Počkejte, mít na někoho telefon zase neznamená, že ten člověk nemůže mít rád Českou republiku. Andrej Babiš má prý taky telefony na leckoho.

On tak vysvětluje, že kdyby cokoliv bylo, že ano… Já prostě tyto termíny a povídání o tom, komu by zavolal a tak, považuji za to, že má pocit, že do toho má vstupovat někdo zvenku, což já si nemyslím.

Takže vy byste nikomu nevolal?

Tak já bych volal až po tom zvolení. Ale ne někomu, kdo by tady měl něco pro nás zařizovat.

Jakým způsobem – pokud vůbec – byste se v případě zvolení prezidentem emancipoval vůči straně nebo vůči hnutí, které vás navrhuje?

Prezidentská funkce de facto nepřipouští to, aby se tam prosazovaly stranické zájmy. To vyplývá z ústavy docela jednoznačně.

A ví toto dobře předseda hnutí Tomio Okamura, že by tam potom neměl tedy úplně svého člověka?

Nemyslím si, že by měl pocit, že by tam měl být člověk, který bude chodit s odznakem SPD na klopě. Prezident je nadstranický.

Dobře, ale byl by to ve vaší osobě prezident, který by třeba vedl kroky nebo mluvil o tom, že by bylo dobré vystoupit z NATO nebo z EU?

Tak pokud jde třeba o NATO, tak já bych vždycky trval na tom, abychom se řídili jediným závazným článkem Severoatlantické smlouvy, což je článek jedna. Nikoliv, jak zdůrazňují média, článek pět.

A pak je tam ještě článek čtyři, mimo jiné…

To je o těch konzultacích. Ale závazný a taky první a naprosto jasný je článek jedna, který hovoří o tom, že se všechny problémy mají řešit mírovou cestou. Že je třeba vyhnout se násilí, a dokonce i hrozbě násilí a dodržovat Chartu OSN.

To je Severoatlantická smlouva. V podobném duchu se hovoří i v takzvaných Budapešťských dohodách, abychom se vrátili k tomu, co se týká Ukrajiny. Ale ty se podle mého názoru nebo podle toho, co vidíme, taky ne příliš dodržují…

No tak tam bude samozřejmě spor, když se o tom bude hovořit, mimo jiné o tom, že budapešťské dohody předpokládaly vně-blokový statut Ukrajiny. To je v nich.

Občas říkám, že dezinformace je pravda, kterou někdo řekl dřív než včas.

Ale signatáři se zavázali mimo jiné respektovat ukrajinskou nezávislost, suverenitu v rozmezí tehdy platných státních hranic a zdržet se hrozby silou nebo použití síly proti Ukrajině, zdržet se použití ekonomického nátlaku na Ukrajinu a podobně.

Ano. A Ruská federace to porušila. To já nepopírám.

Je podle vás Rusko svobodná země?

Tak záleží na tom, s čím nebo s kterou zemí ji budete srovnávat. Ale ta míra svobody je tam o něco vyšší, než se tady traduje.

Když se podíváme ještě k některým vašim výrokům, které souvisejí i s vaší kandidaturou na prezidenta: Vy říkáte, že by bylo dobré přímo voleného prezidenta posílit širšími pravomocemi…

Ano.

Jakými například?

Mě napadá právě na základě těch posledních zkušenosti tady ze sněmovny ta první, a to je zvýšit kvórum, které je nutné na přehlasování veta prezidenta. Mělo by to být nikoliv 101, ale 121 hlasů.

Takže ústavní většina. Říkáte kromě jiného, že u nás nastupuje cenzura a omezuje se svoboda slova, myšlení a vyjadřování. Na čem byste mi to chtěl doložit?

Například na dvaceti zablokovaných webech. Na tom, že se hovoří o boji proti dezinformacím, aniž existuje jakákoliv právní definice dezinformace. Za dezinformaci se označuje každý názor, který neodpovídá vládní propagandě.

Vládní propagandě, nebo každý názor, který není postavený na pravdivém základě?

V tomto případě nikdo většinou, když hovoří o tom, že něco je dezinformace, tak si nedává práci s tím, aby dokazoval, že to není pravda.

Když si vzpomenete na záležitosti, které se týkaly covidu, a když někdo řekl o tom, jak budou diskriminováni neočkovaní, že budou mít zakázaný přístup někam a tak. Tak když se to řeklo někdy ke konci roku 2020, tak to byla dezinformace a ti lidé byli málem odsuzováni, a pak se to ukázalo jako pravda.

Takže já občas říkám, že dezinformace je pravda, kterou někdo řekl dřív než včas.

Ale nemusí nutně znamenat, že je to dezinformace, která se nějakým způsobem vztahuje k momentálně vládnoucímu kabinetu. Když vám někdo řekne, že Země je placatá, tak to vám řekne, ať už je u vlády ten nebo onen.

Ale tady je problém v tom, že se za dezinformaci označují právě ty informace nebo výroky, které odporují tomu, co říká vláda. A když už jsme u toho – tak když se podíváte na ten poslední incident v Polsku, tak to vysvětlování bylo takové, že o tom Jarek Nohavica musel napsat báječný popěvek, že?

Vám se líbí?

Má něco do sebe.

autoři: Jan Pokorný , and | zdroj: Český rozhlas

Čekání na prezidenta

Více o tématu

E-shop Českého rozhlasu

Historická detektivka z doby, kdy byl hrad Zlenice novostavbou. Radovan Šimáček jako průkopník žánru časově předběhl i Agathu Christie!

Vladimír Kroc, moderátor

Zločin na Zlenicích hradě

Zločin na Zlenicích hradě

Koupit

Šlechtici, kteří se sešli na Zlenicích, aby urovnali spory vzniklé za vlády Jana Lucemburského, se nepohodnou. Poté, co je jejich hostitel, pan Oldřich ze Zlenic, rafinovaně zavražděn, tudíž padá podezření na každého z nich. Neunikne mu ani syn zlenického pána Jan, jemuž nezbývá než doufat, že jeho přítel Petr Ptáček celou záhadu rozluští...