Barokní kamna by se do paneláku nevešla
Renesanční zámek pokrytý sgrafity je chloubou východočeských Doudleb nad Orlicí. Kromě unikátního exteriéru vás však ohromí i ledasčím ze svých útrob. Třeba právě jedinečnými barokními kamny, která se pyšní jen těžko představitelnými rozměry.
„Stojíme u barokních kamen, která jsou druhá největší v našem státě. První najdete v pražském Klementinu, ale ta jsou o 50 let mladší,“ zdůrazňuje Petr Dujka, syn současné majitelky doudlebského zámku Eleonory rozené Bubna-Litic, tedy muž v jehož žilách koluje krev jednoho z nejstarších českých šlechtických rodů.
Společně stojíme u obřích kamen velikosti panelákového pokoje, která zdobí erby rodu Bubnů z Litic, a já marně hledám vývod do komína. „Tato kamna nemají odkouření nahoře, protože se v nich topilo takzvaným žhnutím,“ vysvětluje můj hostitel. „Někdo do nich musel vlézt a postavit v nich milíř ze tří kubických metrů bukového dříví. Teprve pak se vše podpálilo.“
V kamnech tedy neplápolal otevřený oheň, ale dřevo v nich takzvaně žhnulo. Tehdejší kamnáři toho docílili jednoduchým trikem – zamezili příchodu vzduchu do kamen. A to se psal rok 1690.
Na zámku je k vidění i mnoho dalších historických zajímavostí a unikátů. Provádí se po celém prvním patře, tedy patnácti pokoji vybavenými uměleckými díly jednak z majetku rodiny Bubna-Litic, jednak zapůjčenými z Uměleckoprůmyslového muzea v Praze. Během prohlídky čeká návštěvníka cesta od renesance přes baroko a empír až po historizující slohy 19. století.
Občas stojí za to pohlédnout také na strop, kde jsou cenné barokní štuky a malby s mytologickými a náboženskými náměty. A pak tu jsou tři pokoje s malbami opravdu výjimečnými. Jde o emblematické malby, které v našem státě nikde jinde neuvidíte. „Pocházejí ze Španělska, odkud je sem přivezl pravděpodobně jeden z našich předků, který si vzal španělskou šlechtičnu,“ vysvětluje Petr Dujka.
Jedná se vesměs o obrazové hádanky inspirované knihou španělského spisovatele Miguela Cervantese de Saavedry. Hádanky skrývají určitou radu nebo poučení. Jejich luštění totiž bývalo oblíbenou zábavou tehdejší vyšší společnosti.
Na jednom z emblémů je například vyobrazena mušle s perlou uvnitř a u ní je nápis „skryto uvnitř“, který obrazovou metaforu ozřejmuje. Odkazuje ke skryté perle v každém člověku – k jeho skutečné povaze, kterou nemůžeme odhalit na první pohled.
Prohlížíme si jídelnu, slavnostní, taneční i zrcadlový sál, dámský pokoj i chodbu se třemi sty trofejemi. Nakonec se zastavujeme v zámecké kapli, kde se nachází další unikum doudlebského zámku – sbírka madonek z celé Evropy.
„Kaple je zasvěcena svaté rodině a poslední mše se tu konala, když jsem zde křtil svá vnoučata,“ dodává Petr Dujka. A že má zámecká kaple pro rodinu Bubnů zvláštní význam, potvrzuje i fakt, že v ní rodina oslavovala také nedávné osmdesáté narozeniny majitelky zámku, paní Eleonory.
