Barbora Kodetová o životě, divadle i Poště pro tebe

Barbora Kodetová
Barbora Kodetová
Dobrý den a dobrý poslech Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu vám jedním dechem přejí Naděžda Hávová a Vladimír Kroc. Je tu další vydání pořadu Dva na jednoho a s ním herečka a nově také moderátorka, Barbora Kodetová. Hezký den i vám.

Host (Barbora Kodetová): Hezký den, vám taky všem posluchačům.

Vladimír Kroc: A jak věřím, uslyšíme, nejste tady sama, tak to radši prozradíme hned.

Host (Barbora Kodetová): No nejsem tady sama. Musela jsem dcerušku vzít s sebou, takže tentokrát tři na jednoho.

Vladimír Kroc: Konečně se mi splnil sen. Barbara nebo Barbora, jak je to správně?

Host (Barbora Kodetová): Barbora. Já jsem původně pojmenovaná Barbara, ale protože mě vždycky všichni psali jako Barboru a já jsem urputně trvala pořád na tý Barbaře, ale nějak to neprošlo.

Vladimír Kroc: Tak asi ta urputnost přešla.

Host (Barbora Kodetová): No přešlo mě to a hlavně jsem si nechala udělat numerologický výklad toho jména a zjistila jsem, že Barbara Kodetová v tý, jako dohromady s mým příjmením znamená přemáhání, překonávání překážek a Barbora Kodetová znamená neovlivnitelnost, individualita, umělecké sklony. Takže jsem si to nechala změnit na to pozitivnější.

Vladimír Kroc: Dobrá, tak tedy Barbora Kodetová se narodila 6. září 1970 v Praze. Vyrůstala v Těptíně u Velkých Popovic. Herectví studovala na Pražské konzervatoři, poprvé hrála ještě za studií v Činoherním klubu. No a potom ve Snu noci svatojánské na Pražském hradě. První velkou roli Poli dostala od Jiřího Mencla těsně po revoluci v Žebrácké opeře. Pět let do roku 1996 byla členkou souboru Národního divadla. Průběžně působila v divadelním spolku Kašpar, následovalo angažmá v divadle v Mladé Boleslavi a do Prahy se vrátila nejenom Na zábradlí, ale třeba do Švandova divadla, kde teď po prázdninách chystá premiéru monodramatu Ženy mezi nebem a zemí a v Činoherním klubu hru Rodinná slavnost. Tak to bylo v kostce aspoň to základní. Naďa bude ještě pokračovat.

Naděžda Hávová: Já ještě něco přidám. Barbora Kodetová hrála ve filmech mimo jiné Učitel tance, Revers of Babylon, v televizní inscenaci Útěky v první části seriálu redakce a v amerických scifi Duna a Děti Duny. Barbora Kodetová je rozvedená má čtyřletou dceru Lili Marii, která je tady s námi ve studiu. Jejím současným životním partnerem je houslista Pavel Šporcl. Barbora Kodetová má doma kočky Agátu a Sněhurku a psa jménem Rex.

Host (Barbora Kodetová): Agáta už není. To jsme si to. My už máme Matěje. Místo Agáty máme Matěje, kocoura úplně bílého, ale Sněhurka je pořád s náma.

Naděžda Hávová: Tak jsme upřesnili.

Vladimír Kroc: Ještě se zeptám. Lili, co to maluješ? My jsme jí řekli, že nemá mluvit, tak.

Host (Barbora Kodetová): Chudák nebude. Maluje maminku.

Vladimír Kroc: Tak drží slovo, dobrá.

Naděžda Hávová: Tak pojďme k tématům, o kterých jsme chtěli hovořit s maminkou Lili, Barborou Kodetovou. Ve čtvrtek večer má v České televizi premiéru nový týdeník Pošta pro tebe, který budete uvádět.

Vladimír Kroc: Vy jste si tak povzdechla. Vy se netěšíte?

Host (Barbora Kodetová): Těším, tak já mám za sebou první natáčení prvních čtyř dílů, tak jsem si tak spíš vydechla, že to mám za sebou.

Naděžda Hávová: Já si myslím ale, ten delší kus cesty je přece jenom ještě před vámi. Říkáte, máte natáčení čtyř dílů před sebou, to znamená, že to nebude živý pořad. Řekněte nám o něm něco blíž.

Host (Barbora Kodetová): Tak je to týdeník, jak jste říkala. Bude vysílán každý čtvrtek od osmi hodin na České televizi. Zatím máme natočené čtyři díly. Brzy budeme natáčet další čtyři díly až do prázdnin by se mělo vysílat. Pak by měla být pauza a od září bysme měli v natáčení a v tom pořadu pokračovat celý příští rok, dobře-li to dopadne.

Naděžda Hávová: Je tonak nápaditý formát, že ho musela kupovat licence ze zahraničí, že se musela kupovat?

Host (Barbora Kodetová): No tak víte co, oni ty licence, si myslím, že když už jednou někdo něco zajímavého vymyslí, tak proč to vymýšlet znovu, když to funguje. A myslím si, že já teda proti tomu nic nemám. Běží to, je to koupený formát z Itálie, kde to stále běží už několik let a je to velmi úspěšný pořad v Itálii. Ve Španělsku též běží, v Německu, na Slovensku už běží rok a půl. Má velký ohlas.

Vladimír Kroc: Je to tedy sázka na jistotu, dalo by se říci, ze strany České televize. Lidé budou v tom vašem pořadu před zraky diváků řešit často velmi intimní problémy. Alespoň tedy tak chápu ten princip toho pořadu. Vy o sobě ráda tvrdíváte, že jste založením spíš introvert, byť herečka. Zdá se vám to přirozené? Šla byste do podobného pořadu jako aktér?

Host (Barbora Kodetová): Já bych nešla, ale já si myslím, já mám spoustu jiných šancí jak si ty své problémy vyřešit. Sice jakoby jsem introvert, no já myslím, že jsem spíš ten extrovert, ale to bych nemohla dělat to povolání. Nicméně jsem plachá.

Vladimír Kroc: Vy jste to na sebe ale někde řekla.

Host (Barbora Kodetová): No, já jsem.

Vladimír Kroc: Vy jste plachý extrovert.

Host (Barbora Kodetová): No, já jsem takovej jako jakmile přijdu mezi lidi, tak začnu vyvádět hrozný věci, ale jinak jsem poměrně ráda.

Vladimír Kroc: Nepovídejte, povídejte.

Host (Barbora Kodetová): No ne. Začnu se předvádět. Už odmalička jsem se vždycky předváděla. Máma se za mě styděla. Vždycky v autobuse jsem začala koketovat s každým na potkání a to jsem byla teda malinká ještě, ale takže já mám v sobě obě ty polohy. Nic méně jsem ráda na zahradě a v klidu a v tichu a docela je pro mě problém mezi lidi vyjít, ale jakmile mezi ně vyjdu, tak hnedka už.

Naděžda Hávová: Abychom neunikli od té otázky. Šla byste do podobného pořadu?

Host (Barbora Kodetová): Právě proto se chci se k tomu vrátit, co jsem říkala. Já mám prostě tím povoláním, které dělám, tak já si spoustu věcí, které mě trápí vlastně jakoby odventiluju v tom divadle. Takže mě by nenapadlo jít do takového podobného pořadu. Myslím, že ta otázka by měla směřovat k těm lidem než k nám hercům nebo někomu takovýmu, protože my jsme zvyklí na tu televizi a myslím, že by nás to nenapadlo.

Vladimír Kroc: Jakým způsobem se vyhledávali ti, kteří vlastně působí v tom pořadu.

Host (Barbora Kodetová): Ze začátku se použili. Bylo spoustu příběhů, které se nashromáždily na Slovensku a které byly třeba z Moravy a tak. Ale nakonec se přece jenom na tu upoutávku, kterou jsme měli a na ty inzeráty, myslím si, že Česká televize odvádí velmi dobrou práci ohledně propagace toho pořadu, ozvalo spoustu lidí. Takže celý dramaturgický tým, včetně v čele se Simonou Matáskouvou měli neuvěřitelně, odvedli úžasnou práci. Ve velmi krátké době zpracovali spoustu příběhů, ze kterých samozřejmě polovina odpadla, protože někdy se ti lidé, kteří se hledají, už dohledat nedají, že jo. Buď třeba se odstěhovali někam do ciziny. Už jsme měli i 2 případy, že už nebyli mezi námi, že už byli jako už jsme je nenašli a tak. Takže spoustu těch případů nebo příběhů odpadá. Nic méně na ty upoutávky se ozvalo spoustu lidí.

Vladimír Kroc: Poslední dobou jste poměrně často terčem bulváru. Proč myslíte, že čtenáře drby z takzvané vyšší společnosti tak fascinují? Já se na to ptám, protože si myslím, že ten princip je podobný, že i v tom vašem pořadu vlastně budou chtít lidé, diváci nahlédnout do soukromí. V tomto případě tedy ne V.I.P., né známých osob.

Host (Barbora Kodetová): Ale obyčejných prostých lidí se svými. Já si myslím, že to podobné není. Myslím si, že pro spoustu lidí ten pořad bude taková jako poslední šance. Už se ukázalo i u těch příběhů, které jsme dělali, že tam byli opravdu zoufalí lidé, kteří nevěděli jakým způsobem oslovit toho člověka. Mluvit s tím člověkem.

Vladimír Kroc: Jistě, ale ten divák bude muset mít důvod se na to dívat, na ten příběh někoho jiného.

Host (Barbora Kodetová): Myslím si, že ten důvod. Asi ano, samozřejmě, že to jsme voyeři tak trošku, že jo. Dá se to tak říct, ale. S bulvárem já nevím, já s bulvárem nemám moc dobrý zkušenosti, myslím si, že nikdo z mé branže samozřejmě ne. Je to velmi nepříjemné. Nemůžeme v podstatě nikam vyjít aniž bychom nebyli sledováni, ale.

Vladimír Kroc: Vaše dcera Lili teď naznačila velkým zívnutím, že bychom měli zkusit nějakou zajímavější otázku.

Host (Barbora Kodetová): Děkuju.

Naděžda Hávová: Kdesi psali, že se svým novým přítelem Pavlem Šporclem příliš často nevyhledáváte večírky, spíš procházky do přírody nebo dobrou knížku. Co zrovna čtete?

Host (Barbora Kodetová): To my jsme nikdy neřekli, ale ke knížce se vrátím. My zrovna máme doma Kolněho knížku Zafira, jeho poslední knížku.

Vladimír Kroc: Já taky nevím, jak bych to skloňoval, Palo Kolio. On tady nedávno byl.

Host (Barbora Kodetová): Kolio. Byl, já vím, no.

Naděžda Hávová: Setkala jste se s ním?

Host (Barbora Kodetová): Ne.

Vladimír Kroc: Neměla jste tu touhu?

Host (Barbora Kodetová): Měla jsem tu touhu. Tu touhu jsem měla velikou, ale bohužel ne tu příležitost.

Vladimír Kroc: Ne tu příležitost.

Naděžda Hávová: Vy jste ve Viole ztvárnila hlavní postavu jeho románu U řeky Piedra jsem usedla a plakala. Už je to pár pátků zpátky. Předpokládám, že znáte i další romány tohoto nejslavnějšího brazilského spisovatele. To jsem se právě chtěla zeptat. Jestli když vás knížka chytne, jestli se toužíte s autorem setkat a poznat ho blíž a možná s ním konzultovat postavu, kterou pak ztvárníte.

Host (Barbora Kodetová): Určitě. My jsme dokonce o tom uvažovali, když jsme dělali ve Viole s Tomášem Vondrovicem, U řeky Piedra jsem usedla a plakala, tak jsme samozřejmě bychom byli velice rádi, kdyby nás, kdyby jako jsme měli to štěstí se s ním setkat. Vůbec, pro mě je to autor, který pro mě hodně znamená, alchymista a vlastně veškeré jeho knížky jsem četla a to víte, že jo. S každým autorem, který je zajímavý by se člověk rád sešel.

Naděžda Hávová: Možná se najde příležitost ještě příště. Já myslím, že tady nebyl naposled.

Vladimír Kroc: S Pavlem Šporclem máte kromě jiného, kromě, myslím, mnoha jiných věcí společné i to, že jste oba interpreti. Jenom se lišíte druhem nástrojů. Neláká vás tvorba, něco aktivně vytvářet?

Host (Barbora Kodetová): Jak to myslíte přesně? Já mám pocit, že aktivně vytvářím a tvořím neustále. Jak to myslíte?

Vladimír Kroc: No, když jako herečka vstoupíte na divadelní prkna, nebo před kameru, tak interpretujete nějaký text, který obvykle napíše autor. Jako moderátorka, tam jste možná víc za sebe, ale pořád jste jenom prostředníkem. Nejste ten autor tipu Paula Koelia, který vymyslí příběh.

Host (Barbora Kodetová): Já jsem ale ráda interpretem. Já jsem, mě to baví a myslím si, že i v té interpretaci těch daných věcí, které jsou a někdo je napsal, tak se může spoustu věcí jakoby člověk udělat sám a přidat k tomu část sebe a tím pádem se z interpreta stát i samostatnou, tvořící jako bytostí.

Vladimír Kroc: A nacházíte na vaší práci nějaké další paralely ve vší úctě k herectví. Mám dojem, že houslový virtuóz musí nesrovnatelně víc dřít.

Host (Barbora Kodetová): To já nevím, ale určitě ano. No já si to vůbec neodvažuju srovnávat. Já Pavla velice obdivuju a každého, kdo dokáže hrát na nějaký hudební nástroj. Ne, srovnávat bych to nesrovnávala.

Naděžda Hávová: Já myslím, že je čas na písničku. Lili tady olizuje papíry, tak si budeš mít teďka, teď budeš mít možnost Lili si s maminkou chvilku popovídat.

Vladimír Kroc: No a my potom samozřejmě v pořadu Dva na jednoho v Českém rozhlase 1 - Radiožurnálu, budeme pokračovat. Připomenu, že naším dnešním hostem je herečka, moderátorka Barbora Kodetová s doprovodem.

Naděžda Hávová: Český rozhlas 1 - Radiožurnál, pořad Dva na jednoho. Obvykle ve studiu býváme tři, dneska jsme výjimečně čtyři. Barbora Kodetová herečka, její dcera Lili Marie, Vladimír Kroc a Naděžda Hávová.

Vladimír Kroc: Dobrý den.

Host (Barbora Kodetová): Dobrý den.

Vladimír Kroc: Mě to přišlo takový oficiální, že zase znovu začínáme, tak pro jistotu, abych pozdravil.

Naděžda Hávová: Barboro, teď jste se porůznu hodně objevovala v médiích. Nikde neopomněli zdůraznit předlouhou hereckou a uměleckou tradici vaší rodiny. Upřímně, bylo vám to ve vaší kariéře někdy k něčemu?

Host (Barbora Kodetová): Já si moc nemyslím, že by to bylo k něčemu. Myslím si, že u nás se tyhle ty tradice moc nectí. Mě bylo k něčemu to, že jsem vyrůstala ve společnosti a mezi kolegy mého otce a režiséry a to, třeba pan Kačer mě znal opravdu ještě mladší, no úplně od miminka a sledoval mě. Vlastně když jsem potom byla na konzervatoři a studovala tam, tak se chodil na mě dívat a sledoval vlastně můj vývoj. A díky němu jsem já měla to štěstí, že jsem se dostala vlastně do spolku Bouře, která byla ještě před revolucí, kde se dělaly moc hezký věci, hlavně Shakespeare a my jsme tam s Jaroslavou Šiptancovou, se kterou já do teďka spolupracuju s režisérkou, začínaly společně. Ona po dlouhé době, kdy nemohla dělat a já jako poprvé Julii v Romeu a Julii, ale bohužel se to nedozkoušelo to představení, protože Honzík Potměšil měl havárii a přišla revoluce.

Naděžda Hávová: Lili jsou čtyři roky. Dá se už teď vypozorovat nějaký herecký talent, nějaké herecké vlohy, že by měla? Že by k tomu tíhla?

Host (Barbora Kodetová): Vůbec netuším. Já si myslím, že se to takhle brzo nedá určit. Je spoustu dětí, které vypadají, že mají komediální talent a nakonec z nich nic nebude. Já jsem třeba ještě na škole v osmé třídě, já jsem nikdy nevyhrála třeba žádný pražský vajíčko, že jo. A mě říkali, že nemůžu být herečka, že jsem nevyhrála pražský vajíčko, že jo, na škole. Moje češtinářka a vůbec jako, na škole jsem byla prostě vedená jako že mě. No jako ta protekční holčička prostě z My všichni školou povinní, že jo, jestli si vzpomínáte na ten seriál. No a spoustu mých spolužaček prostě vyhrálo pražský vajíčko, ale nedělají divadlo, že jo. A při tom by jako by měli pro spoustu lidí víc předpokladů. To se nedá takhle určit.

Vladimír Kroc: Vy často s obdivem mluvíte o svém otci, herci Jiřím Kodetovi. O mamince Soně bych řekl, že skoro vůbec, nevím, možná je to jenom můj pocit. Přečetl jsem pár rozhovorů. Proč se o ní tak málo zmiňujete?

Host (Barbora Kodetová): Protože se všichni ptají na tátu, samozřejmě.

Vladimír Kroc: Pojďme se bavit o vaší mamince.

Host (Barbora Kodetová): Já budu jenom ráda.

Vladimír Kroc: Pomáhá vám nějak teď třeba ve vaší práci?

Host (Barbora Kodetová): No teď konkrétně samozřejmě absolutně, protože za prvé kromě toho, že hlídá, tak je velký bojovník. Vlastně tím, že táta teď nemůže pracovat, tak ona tu agendu a všecky ty věci a takový to hlídá, co mám dělat, nemám dělat. Teda samozřejmě já si to rozhodnu sama potom, ale pomáhá mi v tom rozhodování a sleduje všechno a stala se velmi frekventovaným, internetovým návštěvníkem, protože sleduje všechny diskusní kluby kolem mého jména a hlásí mi, co kde přibylo, nepřibylo. Tak jako no máma je bezvadná.

Naděžda Hávová: S Danielou Kolářovou hrajete ve Švandově divadle v Podzimní sonátě. Sama jste to označila za Bergmanovu psychoterapii.

Host (Barbora Kodetová): No to jsme zase u tý maminky, že jo.

Naděžda Hávová: I vy jste jí potřebovala? Já jsem se právě chtěla zeptat, jestli jste si musela nějak urovnávat vztah k rodičům, konkrétně k matce.

Host (Barbora Kodetová): Určitě jo. Já si myslím, že ten vztah matky a dcery je vždycky komplikovaný, nebo pro spoustu lidí komplikovaný. Tam je spousta věcí, které se asi nedají přesně popsat proč to tak je nebo není, ale vím i ze svého okolí, že prostě ty vztahy někdy bývají komplikované. My jsme to s mámou měly taky složitý jednu dobu, kolem dospívání, kdy se člověk, asi je to tím, jak se chce osamostatnit a ta máma má neustále pocit, že jako. No nechci to jako rozebírat. Nebylo to nějak dramatický, nicméně mi pomohlo, ta Bergmanova Podzimní sonáta mi pomohla vyčistit si takový ty nesmyslný traumata z dětství, který jako člověk občas má. Jako že, teď dám příklad toho, co tam je, že ty jsi mi prostě. Horší bylo, že jsi mi dala, že si usoudila, že mám křivé zuby a nechala si mi dát rovnátka, jo. To má člověk jako mindrák, že jo. No nesmysl, no tak tyhle ty všecky věci se musejí nějak jako odplavit a vyříkat si je, vykřičet na sebe a pak může člověk opravdu tak, jak to je v té Bergmanově Podzimní sonátě na konci, kdy tam je ten dopis tý dcery, která vlastně říká. Vždyť je to všecko nesmysl. Usoudila jsem, že všecky tyhle ty věci pojďme na ně zapomenout a teď už jsem tu jenom pro tebe, ty jsi pro mě.

Vladimír Kroc: V dřívějším rozhovoru pro Reflex jste se zmínila o hlubinné abraktivní terapii, jestli to říkám správně. Co to je a ještě jí podstupujete?

Host (Barbora Kodetová): Ne, nemusím. Je to výborná věc. Můžu to každému doporučit. Právě tyhle ty nánosy, které máme. Lilinko, sedni si tady a buď ještě chvilku vydrž.

Vladimír Kroc: Lili začala cvičit. Za chviličku to skončí, tak ještě chvilku.

Host (Barbora Kodetová): Který v sobě máme z dětství.

Vladimír Kroc: Taky jste byla takhle živé dítě? Asi ano.

Host (Barbora Kodetová): Já jsem byla ještě živější dítě. Tak jsou nashromážděné, prostě každá ta bolest tam někde je schovaná a ta abreaktivní terapie, ono to může být cokoliv jiného, třeba kineziologie. Na každého platí něco jiného, ale nicméně prožijete si ten zážitek, který vás trápí, dojdete k němu, pojmenujete si ho a prožijete si ho znova zpátky. Není to hypnóza, ale dostanete se do takového stavu alfa, já nevím jak se to pojmenovává. Prostě do takovýho stavu, kde si ten, tu bolest nebo ten konkrétní zážitek dovede představit a prožijete si ho ještě znovu s tím pocitem, který jste měli tenkrát a pak si ho projdete s tím terapeutem ještě znovu a ještě dál, po třetí třeba, po čtvrtý, po pátý, až zjistíte, že to je nesmysl. Odpustíte těm lidem, který vám to třeba způsobili. Vy sama se na to podíváte jakoby z vrchu, no a zjistíte, že ten problém je pryč a tím pádem si odblokujete něco v sobě, co třeba, já nevím, jste se choval neadekvátně v určitých situacích a bylo to právě z tohohle banálního problému. Nebo i z vážného problému, který někde máte a ten prostě odblokujete a je to pryč.

Vladimír Kroc: Zní to jednoduše.

Host (Barbora Kodetová): No jednoduché to není, je to velmi náročné. Samozřejmě člověk musí mít odvahu, zase to souvisí třeba s poštou pro tebe. Myslím si, protože i tam by se daly jakoby některé věci odblokovat.

Naděžda Hávová: V divadle v Celetné jste dostala od režisérky, o které už jsme hovořili, od Jaroslavy Šiptancové, ve hře Sestup Orfeův, roli čtyřicetileté ženy. Ještě jí považujete za zlomovou ve své herecké kariéře?

Host (Barbora Kodetová): Ano naprosto. Za prvé ta hra je krásná, ta postava je úžasná a to byla moc krásná práce a jednou bych se chtěla k Lady ze Sestupu Orfeova vrátit.

Naděžda Hávová: V září vám bude 35. Máte dojem, že byste tu roli hrála dneska jinak a že jinak byste k ní přistupovala za těch dalších 5 let?

Host (Barbora Kodetová): Ne, nemám. Nevím proč, bylo mi 25 když jsem to zkoušela, ale tam asi hraje velkou roli to, že tam je velký věkový rozdíl mezi partnerem, že jo. Takže té ženě opravdu je těch 40 nebo 45 a má už poslední šanci na to mít první dítě. Tak tam asi by ten posun byl, ale jinak v principu si myslím, že mě oslovuje stále stejně jako před těma 5 nebo 10 lety, kdy jsem jí zkoušela.

Vladimír Kroc: Ve filmografii máte roli ve dvou úspěšných amerických scifi Duna a Děti Duny. Jaký tohle byl zlom ve vaší kariéře?

Host (Barbora Kodetová): No to byla hlavně krásná práce s úžasnejma lidma a to byl spíš takový. to bylo těžký se s tím potom vyrovnat, no to nebylo jednoduchý.

Vladimír Kroc: Hlavně ty filmy se natáčely u nás, jak říkáte. ta práce se zahraniční produkcí určitě byla zajímavou zkušeností, ale ten život hýčkané hollywoodské hvězdy jste si užila všeho všudy po tři dny kolem premiéry, pokud vím. Tak jaká tahle ta ochutnávka byla?

Host (Barbora Kodetová): Krutá.

Vladimír Kroc: V čem? Že jste si lízla, pak už to nešlo tam zůstat u toho dortu, třeba?

Host (Barbora Kodetová): Opravdu to je zásah do organizmu. Ono to nebylo jenom ty 3 dny té cesty. Já jsem tam byla dvakrát. Tam byla dobrá zkušenost. Já jsem poprvé byla pozvána vlastně tou společností, nebo televizní stanicí Scifi kanál, americký. Letěla jsem opravdu první třídou na tu premiéru a na to setkání. A ještě jsem tam jela potom nějak na tiskovou konferenci a na nějaký věci a to už jsem letěla potom normální třídou. A musím říct, že to bylo během měsíce vlastně takhle konkrétní zážitek a to byl přesný popis toho, jak se člověk cítí, jo. Když letí tou první třídou a dostane to pravé šampaňské a tu jahodu jako, opravdu tu třešinku na tom dortu, že jo. Zmíníme o tátovi a dortu a potom letí mezi opravdu né příliš vábně vonícími lidmi. Sedí uprostřed tý prostřední řady a padá mu sedadlo a nemůže sedět ani nic.

Vladimír Kroc: Je zpátky v tom běžným životě.

Host (Barbora Kodetová): Je zpátky v tom reálným životě. No, nechtělo se mi.

Naděžda Hávová: Barboro, připomínáte někdy režiséru Jiřímu Menclovi starý slib z vašeho dětství, že jednoho dne vám napíše hru?

Host (Barbora Kodetová): Ne, už ne. Už je to tak dávno, že už ne.

Vladimír Kroc: Je vidět, že vy už se také přestáváte koncentrovat na naše otázky, protože Lili už se začíná balit. Tak poslední, závěrečná otázka pořadu.

Host (Barbora Kodetová): Lilinko, nedělěj tady rámus s těma papírama.

Vladimír Kroc: To je v pořádku.

Host (Barbora Kodetová): Ne, opravdu ne.

Vladimír Kroc: Nemáte Barboro, obavy, že vlastně kvůli působení v té nové show Pošta pro tebe, nevím jestli se to dá nazvat show, prostě v tom pořadu, že budete pro lidi čím dál tím spíš televizní moderátorkou a tím méně herečkou, natož herečkou divadelní?

Host (Barbora Kodetová): Víte co, já bych nechtěla být jako televizní moderátorka. Já si nemyslím, že se budu v budoucnu věnovat dalším nějakým jako tipům, i když kdo ví, samozřejmě. Člověk nechce jako říkat nikdy, ale pro mě je Pošta pro tebe není jako moderátorská práce. Pro mě je to.

Vladimír Kroc: Terapeutická práce?

Host (Barbora Kodetová): Není ani tolik, jako spíš setkávání s lidmi, s jejich příběhy. Snaha jako pomoct prostě něco předat pozitivního. Samozřejmě, že ten strach z toho, že třeba nedostanu potom další práci ve filmu je, jako je tady. Myslím, že je i na místě, ale já doufám, že naši režiséři budou rozumní.

Naděžda Hávová: Vy říkáte strach je na místě, i když před vysíláním jste nám prozradila, že s nabídkami se roztrhl pytel.

Host (Barbora Kodetová): Divadelními.

Naděžda Hávová: Divadelními. My vám přejeme, aby vám práce vycházela, abyste v ní byla úspěšná a přejeme vám, aby vám Lady dělala radost. Děkujeme, že jste přišla do pořadu Dva na jednoho.

Vladimír Kroc: To byla herečka, moderátorka Barbora Kodetová. Mějte se hezky.

Host (Barbora Kodetová): Já vám taky moc děkuju. Mějte se hezky, na slyšenou.

Vladimír Kroc: Na shledanou.

Naděžda Hávová: Otázky kladli a teď se loučí Naděžda Hávová a Vladimír Kroc. Příští týden se na vlnách Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu opět těšíme na slyšenou.

Autorizovaným pořizovatelem elektronického přepisu pořadů Českého rozhlasu je ANOPRESS IT, a.s. Texty neprocházejí korekturou.