Arnošt Lustig šíří dobré jméno české kultury

Arnošt LUSTIG, spisovatel:
Děkuji, je to čtyřikrát dvacet, neberte to tragicky.

Jan POKORNÝ:
To říkáte každému. Pane Lustigu, ale když se na vás dívám, víte, že chápu, co to je, když se řekne čerstvý osmdesátník?

Arnošt LUSTIG, spisovatel:
Jo?

Jan POKORNÝ:
To, to jste vy.

Arnošt LUSTIG, spisovatel:
Za pět minut pět budu úplně čerstvý jak vajíčka.

Jan POKORNÝ:
Ministr kultury Petr Štěpánek vám nedávno udělil cenu Artis Bohemiae Amicis, tedy přátelé českého umění, cituji: "Jako uznání dlouholetého a systematického šíření dobrého jména české kultury." Vy jste věděl, když jste psal knížky, že systematicky šíříte jméno dobré české kultury?

Arnošt LUSTIG, spisovatel:
Já jsem věděl něco úplně jiného.

Jan POKORNÝ:
Co?

Arnošt LUSTIG, spisovatel:
Já jsem věděl, že padne za oběť mé knížce několik hektarů lesů a měl jsem z toho hrůzu.

Jan POKORNÝ:
To máte pořád, když píšete jakoukoliv knížku, tak myslíte takhle ekologicky?

Arnošt LUSTIG, spisovatel:
Já vám řeknu, že nemyslím ekologicky, protože ekologové nepodporují Společnost Franze Kafky, jmenovitě ...

Jan POKORNÝ:
Jejímž jste četným předsedou.

Arnošt LUSTIG, spisovatel:
Ano, jmenovitě předseda Bursík ...

Jan POKORNÝ:
Předseda Strany zelených nepodporuje Společnost Franze Kafky?

Arnošt LUSTIG, spisovatel:
Ten nepodporuje žádnou společnost, neb to patří k jeho principům, ale o tom nechci mluvit, jenom chci říct, že protože člověk věkem otrne, tak už mně českých lesů tak líto není a jsem rád, když mi dají dobrý bílý papír, aby na něm ta písmena černobílá byla zřetelná i pro babičky.

Jan POKORNÝ:
Dneska jsem četl někde v novinách, že jste si snad koupil nový starý psací stroj?

Arnošt LUSTIG, spisovatel:
Já jsem si ho nekoupil, prosím, jsem rád, že milionům posluchačů opravím tuto mylnou informaci, já jsem ho dostal, já jsem ho dostal od předsedy českých advokátů, řekl bych, krále českých advokátů, protože měli dva psací stroje a používají jenom jeden, tak mi jeden věnoval, věnoval mi ho doktor Jirousek, král českých advokátů, váží půl tuny a je úžasný.

Jan POKORNÝ:
Ten psací stroj? A vy píšete knížky na psacím stroji, s odpuštěním, ne na počítači?

Arnošt LUSTIG, spisovatel:
Ano, a rukou, počítač je pro mě jako pro mojí prababičku lokomotiva.

Jan POKORNÝ:
Ale při takovém svěžím vzezření a při nemalém optimismu, který z vás je cítit i na vzdálenost toho metru a půl, která nás tady ve studiu dělí, tak vy máte ostych před takovými technologiemi, jako jsou počítače?

Arnošt LUSTIG, spisovatel:
Ne, mám hrůzu a stydím se za to a naše univerzita mně věnovala tři neděle bezplatného kurzu, do kterýho jsem nikdy nenastoupil, protože v Americe i profesoři se musejí vyjadřovat elektronicky, dávat známky elektronicky, stěžovat si elektronicky a přijímat stížnosti elektronicky. Ještě jsem tam nedospěl, pane Pokorný, ale dělám, co můžu v duchu.

Jan POKORNÝ:
Možná je to způsobeno tím, že vy jste člověk, který si obecně nestěžuje?

Arnošt LUSTIG, spisovatel:
Já si stěžuji velice, ale pro jistotu po mých zkušenostech raději v duchu.

Jan POKORNÝ:
No, poslední nějakou takovou větší stížnost jsem zaznamenal z vašich úst právě v souvislosti se Společností Franze Kafky, jejímž jste čestným předsedou, že třeba společnosti, jako je tato, jsou státem málo podporované.

Arnošt LUSTIG, spisovatel:
Jsou státem naprosto nepodporované, to je eufemismus, že málo ...

Jan POKORNÝ:
Dobře, kromě toho, že Franz Kafka je světově uznávaný spisovatel, který mluvil brilantní češtinou, přestože psal německy, proč by takováhle společnost měla mít nějakou podporu od státu, když jsou tady jiné zdroje, jako například sponzoři, dárci ...

Arnošt LUSTIG, spisovatel:
Tak ukažte mi ukazováčkem na sponzora, který to bude dělat, který té společnosti dá peníze a my zprostíme stát povinnosti, ale já myslím, že ... nechci říkat, že je to povinnost, to nemám promyšlený, ale když může dát stát na trávník fotbalistům, tak může taky dát Společnosti Franze Kafky na provoz, aby bylo z čeho platit jednu sekretářku, platy těch zúčastněných jsou opravdu minimální, to jsou lidi, kteří se obětují prakticky, jako ředitelka centra, doktorka Mališová, tak její plat je asi tak vysoký jako plat obsluhy výtahu a přitom dělá práci jako ministr, mohla by být klidně ministr kultury.

Jan POKORNÝ:
To pravděpodobně, jak jsem se dnes díval na tu vládní sestavu, která se rodí, nebude, když jste mluvil s Martinem Štěpánkem, který vám předával v roli odstupujícího ministra kultury tu cenu Artis Bohemiae Amicis, tak jste mu v rámci nějakého slušného lobbyingu řekl: "Heleďte, pane ministře, je tady nějaká Společnost Franze Kafky?"

Arnošt LUSTIG, spisovatel:
Řekl.

Jan POKORNÝ:
A co on na to?

Arnošt LUSTIG, spisovatel:
On řekl, že si té společnosti mimořádně váží, že uznává, že je to klenot české země, že je to vizitka české země, ale řekl, bohužel, naše ..., mluvil jako král, řekl, naše pokladnice jsou vyprázdněny.

Jan POKORNÝ:
Tak vidíte, mimochodem co je podle vás v roce 2006, když o Franzi Kafkovi se skoro všechno ví, všechna jeho díla byla vydána, k čemu je taková společnost dobrá?

Arnošt LUSTIG, spisovatel:
Já vám řeknu, že o Kafkovi se toho tolik neví.

Jan POKORNÝ:
Neví.

Arnošt LUSTIG, spisovatel:
Kafka je jeden z těch fenoménů, o kterých se mluví, ale málokdo ten fenomén skutečně zná a málokdo se dá tímto fenoménem obohatit. Franz Kafka je důležitý tím pro tuto dobu zmatku a rozkladu, že hledal zákon člověka, co je povinnost člověka. Psal úžasně, psal někdy složitě, ale to je právo každého spisovatele psát tak, jak odpovídá jeho duševnímu stavu a Kafka je pojem, Kafka je pojem, který se posunul někam, kam ani nepatří, protože když se řekne "kafkárna", tak se tím myslí absurdní, bizardní, nepředvídatelný, nepochopitelný, nemístný, nepřípadný, ale to Kafka není. Kafka je člověk, který hledal řád, který hledal, co je skutečným zákonem člověka na rozdíl od zákonů zvířat, na rozdíl od zákonů džungle a Kafka je na stejné úrovni jako Karel Čapek, je to humanista.

Jan POKORNÝ:
Co hledá v tvorbě Arnošt Lustig, pokud to není příliš patetická otázka?

Arnošt LUSTIG, spisovatel:
Já vám řeknu, co hledám v tvorbě, na to nedovedu odpovědět, ale každý člověk hledá smysl své existence, proč jsem se narodil, co tady mám udělat, nebo co nemám udělat. Já mám rád lidi a mám rád příběhy, každý člověk je pro mě příběh a nejradši mám příběhy, kdy člověk na konci příběhu je lepší, než byl na začátku, to je takový sen, to je sen stejný, jako měla Božena Němcová, když si vymyslela Babičku, která je tak hodná, že takovou ještě nikdy nikdo neviděl.

Jan POKORNÝ:
Hostem dnešního pořadu O kom se mluví je dnes osmdesátiletý, jednadvacátého prosince se narodivší spisovatel Arnošt Lustig. Česká televize, pane Lustigu, dnes uvede snímek Transport z ráje režiséra Zbyňka Brynycha, který vznikl podle vaší pohádkové, povídkové, pardon, moc pohádka to nebyla, knížky Noc a naděje. Na dalších programech televizí jsou v tom čase Banánové rybičky, Kriminálka Las Vegas a reality show Trosečník. Čím byste chtěl přesvědčit, pane Lustigu, lidi, aby se dívali na Transport z ráje?

Arnošt LUSTIG, spisovatel:
Víte, pardon, to je stáří, ve dvaceti jsem takhle neodkašlával ...

Jan POKORNÝ:
Na podzim kašlou i patnáctiletí, pane Lustigu.

Arnošt LUSTIG, spisovatel:
Myslíte, jo?

Jan POKORNÝ:
Vím.

Arnošt LUSTIG, spisovatel:
Všichni, jo?

Jan POKORNÝ:
Někteří.

Arnošt LUSTIG, spisovatel:
Heleďte, umění je skutečně demokratický, jak bych řekl přeneseně /nesrozumitelné/, území.

Jan POKORNÝ:
Metamorfózy, zase Kafka.

Arnošt LUSTIG, spisovatel:
Kde každý si může vybrat, co odpovídá v té chvíli jeho duši, jeho duši, jeho duševnímu stavu, jeho náladě a jeho potřebě a jestli někdo chce vidět Banánové rybičky, jejichž autorka je mimořádně nadaná, vtipná a hodná ženská, tak ať si vybere Banánové rybičky, jestli chce někdo vidět film Las Vegas, kde prohrávají virtuální miliony virtuální lidi, tak ať se dívá na to, ale jestli chce někdo vidět, jestli chce někdo vidět, jak obyčejní všední lidé jsou nuceni k základním rozhodnutím mravním, ano, ne, mezi životem a smrtí, jak se chovají lidi pod tlakem, co je v nich dobrého a co v nich tak dobrého není, co si o sobě objeví, tak ať se podívají na Transport z ráje, ale když se nepodívají dneska, ať se podívají jednou, třeba za dvanáct let.

Jan POKORNÝ:
O Arnoštu Lustigovi se zpravidla v takové zkratce píše, jeho dílo je spjaté s židovstvím, válečným utrpením a bolestmi, stále se vrací k holokaustu. Vidíte se taky sám sebe takhle schematicky?

Arnošt LUSTIG, spisovatel:
Nechtěl bych se tak vidět, já jsem spisovatel, jeden z mnoha, snažím se jako jeden z mnoha o to, o co se snaží spisovatelé, zachytit smysl naší existence. Já bych chtěl, aby moje práce byla nahlížena z hlediska, jak se chová člověk pod tlakem, a to mi stačí. Mě se ptali v Kanadě ve městě Toronto, jakou bych si zvolil národnost, kdybych byl svobodný ...

Jan POKORNÝ:
Kdybyste měl možnost téhle volby.

Arnošt LUSTIG, spisovatel:
... a měl /nesrozumitelné/ rasa, nic, neměl jsem žádný státní občanství, tak jsem řekl, byl bych rád příslušníkem Obce spisovatelů, to by mi úplně stačilo. To je světová rasa - spisovatelé, to je jeden druh lidí, kterým záleží na tom, aby dokázali rozeznat dobro a zlo, správné a nesprávné a spravedlivé a nespravedlivé, a to mi úplně stačí, a to je víc než jakákoliv národnost, jakákoliv státní příslušnost, a to bych chtěl být, aby lidi řekli za sto let, jestli vůbec se k tomu dostanou ...

Jan POKORNÝ:
Obávám se, že ani k vašim dnešním narozeninám vám tenhle dárek nikdo nedá, musíte brát věci tak, jak jsou, vy máte i americké občanství, je to tak?

Arnošt LUSTIG, spisovatel:
Jo.

Jan POKORNÝ:
No, a jste americký vlastenec?

Arnošt LUSTIG, spisovatel:
Já vám řeknu, vlastenec, to je takový příliš majestátní, řekl bych, až nabubřelý slovo, tak já mám rád Čechy, jsem český vlastenec, asi jo, ale nechtěl bych, aby mi to někdo připomínal, jo.

Jan POKORNÝ:
Tak já se omlouvám ...

Arnošt LUSTIG, spisovatel:
Ne, ne, počkejte, já vás nenapadám. Amerika, v Americe, když chcete najít tisíc důvodů k příkrý kritice, tak je najdete. Když chcete najít dva tisíce důvodů, proč chválit Ameriku jako poslední tvrz demokracie a svobody, tak je taky najdete. Čili já si vybírám v Americe to, co mi vyhovuje, a to vám řeknu rovnou, co mi vyhovuje. Když tam přijdete jako nahý zadek a nemáte nic v kapse, jenom sen o tom, že přežijete, tak je Amerika výborná země, měla před dvě stě lety tři miliony obyvatel, dneska má tři sta milionů obyvatel, kdekdo chce být občanem Spojených států. Kdyby můj tatínek měl v roce 38 americký papíry, tak možná ještě žil, takže pro mě je Amerika tohle, takže já mám rád v Americe to, co je vysloveně dobrý, užitečný, prospěšný lidem, obyčejným lidem, ne prominentům, já, mně se na Americe třeba líbí, že když si koupím ledničku, tak to je stejná lednička, jakou má prezident Bush, když na ni mám.

Jan POKORNÝ:
Možná jenom ten obsah se bude trošičku lišit, ale tak ve vašem případě to možná ...

Arnošt LUSTIG, spisovatel:
No, tak on má strašně rád ty hamburgery, taky má vysoký cholesterol, ale zase hodně, hodně vládne, takže je hubený.

Jan POKORNÝ:
Taky mu to musí někdo ochutnávat, což třeba ve vašem případě ...

Arnošt LUSTIG, spisovatel:
Myslíte, že mu to ochutnávají?

Jan POKORNÝ:
Já nevím, tak z těch filmů to tak vypadá.

Arnošt LUSTIG, spisovatel:
Já jsem ho tedy viděl na večeři u Havla, nikdo mu to neochutnával, musím říci, že si ukusoval velice srdečně a bez kontroly.

Jan POKORNÝ:
Pane Lustigu, je vám osmdesát let, já nebudu říkat, že je to požehnaný, nebo úctyhodný nebo jakýkoliv věk, ale je to hodně let, přemýšlíte o stáří?

Arnošt LUSTIG, spisovatel:
Každý přemýšlí o stáří ...

Jan POKORNÝ:
A k čemu dospíváte?

Arnošt LUSTIG, spisovatel:
Protože ..., já vám řeknu, kdy začnete přemýšlet o stáří ...

Jan POKORNÝ:
Už se stalo.

Arnošt LUSTIG, spisovatel:
... kdy doběhnete na stanici elektriky a ona vám před nosem ujede.

Jan POKORNÝ:
To přemýšlím o tom, proč to ten řidič udělal.

Arnošt LUSTIG, spisovatel:
No, někteří jsou pěkní, tedy neřeknu co ...

Jan POKORNÝ:
A jak je to s tím fenoménem stáří v případě Arnošta Lustiga?

Arnošt LUSTIG, spisovatel:
No, já vám řeknu, jsou dva druhy stáří, jeden je biologický a jeden je mentální. Ten biologický neošidíte, prostě ráno se probudíte a bolí vás za krkem, ale z tý druhý strany, protože jste špatně ležel, jo, tak to je ten biologický, tomu nikdo neuteče. A pak je mentální, kdy, když to přeženete, tak říkají lidi, že jste infantilní, to je můj případ, já se cítím opravdu dobře, mentálně se cítím dobře, mám strach jako každý, mám strach, že ztratím paměť, která je velice důležitá pro psaní, že ztratím soudnost, která je velice důležitá pro psaní, čili mám starosti spojené se stářím, jdu si udělat do kuchyně kafe, a když tam dojdu, tak nevím, proč tam jsem a odejdu a když se vrátím, tak zjistím, že jsem si chtěl udělat kafe, tak to je stáří. Teď ..., ještě pak se to rozděluje na stáří, kterým trpíte, který je jako nemoc a navštěvuji dost ústavů, abych viděl, že hodně lidí je nemocno stářím a pak je stáří, který je bezstarostný, to je šťastný stáří, takový stáří bych si přál, ale tu mě píchá, tu mě bodá, jo, takže jsem takový pokornější.

Jan POKORNÝ:
Jan Pokorný děkuje pokornějšímu Arnoštu Lustigovi za to, že byl hostem dnešního pořadu O kom se mluví. Všechno nejlepší a hodně toho dobrého stáří.

Arnošt LUSTIG, spisovatel:
Já vám taky děkuji a vy jste příliš mladý, než abych vám připomínal stáří. Tak na shledanou.

Jan POKORNÝ:
Kromě toho slovního rozloučení máme tady pro vás ..., prý tuhle písničku máte hodně rád.

Arnošt LUSTIG, spisovatel:
Děkuji.

Jan POKORNÝ:
Hostem dnešního vydání pořadu O kom se mluví byl dnes osmdesátiletý spisovatel, čestný předseda Společnosti Franze Kafky Arnošt Lustig, 221552155 a 221552255, čekáme na vaše telefonické názory, dobrý den.

posluchač:
Petr Bednář, dobrý den, děkuji panu Lustigovi, blahopřeji k narozeninám, velmi děkuji za to, jak zhodnotil USA, plně podepisuji a zároveň chci dodat, že mě velmi mrzí, že spousta zejména mladých, ale bohužel i staří lidi neví, co se ještě před dvaašedesáti lety dělo nemnoho kilometrů od Prahy všemi směry v různých koncentračních táborech, a to nejen Židům, ale i ostatním, děkuji, na shledanou.

Jan POKORNÝ:
Pane Bednáři, hezký den, na slyšenou. Haló, jste se vysílání.

posluchač:
Dobrý den, Kovář, Vsetín.

Jan POKORNÝ:
Dobrý den.

posluchač:
Pane Pokorný, mám takový, takovou prosbu, já vím, že se tady v tomto pořadu neodpovídá, ale já bych chtěl udělat výjimku, panu Lustigovi přeji všechno nejlepší, ale já bych měl otázku spíš na vás, nemusíte, předem říkám, odpovídat. Chtěl jsem se zeptat, doma máte taky poslední slovo, neberte to ve zlém?

Jan POKORNÝ:
Nemám, na slyšenou.

posluchač:
Děkuji, na shledanou.

Jan POKORNÝ:
Haló, tady je Radiožurnál a pořad O kom se mluví.

posluchač:
Dobrý den, Luděk Minařík, dobrý den.

Jan POKORNÝ:
Dobrý den.

posluchač:
Chtěl jsem popřát všechno nejlepší panu Lustigovi, bylo to opravdu pohlazení po duši před Vánocema, po dlouhý době něco hezkýho, díky moc, na shledanou.

Jan POKORNÝ:
Hezký den, na slyšenou. Další prosím.

posluchač:
No, tady Kozojed, Ostrava.

Jan POKORNÝ:
Dobrý den.

posluchač:
Já bych chtěl panu Lustigovi popřát teda k těm osmdesátinám, k té osmdesátce, ale řeknu vám, že k tomu, v té osmdesátce člověk k tomu dozraje, k takovému poznání, že třeba i mluvil o tom, o tom zeleném předsedovi, jak on se jmenuje, nevím, že prostě ...

Jan POKORNÝ:
Myslíte Martin Bursík ...

posluchač:
Jo, Bursíka, no, no, Bursíka, že podporuje, že nepodporuje tady tu, tu, takové ty, ty zásady, které ...

Jan POKORNÝ:
Společnost Franze Kafky.

posluchač:
... které on má teda nebo něco takového, prostě ten člověk, ten člověk, když dospěje k určitému věku, tak to pozná, tady ty věci a jsem moc rád, že jsem to slyšel v rádiu teda, že prostě tito lidé, že jsou faleš teda, no, no, děkuji.

Jan POKORNÝ:
Dobře, mějte se hezky a poslední telefonický názor, dobrý den.

posluchač:
Dobrý den, já naváži na toho mého předřečníka, protože mi mluví z duše, že moudrost pana Lustiga, kterému přeji vše nejlepší a dlouhá léta, kéž by dopadla též na státní sdělovací prostředky, jako třeba i váš Radiožurnál ...

Jan POKORNÝ:
Můžu se ohradit, my nejsme státní sdělovací prostředek.

posluchač:
No, dobře, tak veřejný, veřejný ...

Jan POKORNÝ:
Tak.

posluchač:
... no, a abyste tedy jednali v zájmu státu, jo, to je ..., protože jeho moudrost v chování je celý život v tom, že nerozlišoval konjunkturálně nalevo, napravo, byste si ..., bych vám přál jaksi převzít.

Jan POKORNÝ:
Dobře, my vám děkujeme, nikdy jsme se nepřistihli při tom, že bychom jednali v zájmu něčeho, pokusíme se po vzoru pana Lustiga jednat v zájmu moudrosti. Děkujeme vám i předchozím telefonujícím posluchačům, a to byla tečka za dnešním vydáním pořadu O kom se mluví, kde byl hostem spisovatel Arnošt Lustig. Za tři minuty ve třináct hodin se zase vrátíme do světa nových informací. Čekají nás zprávy. Jan Pokorný přeje dobrý poslech u dalších programů Radiožurnálu.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON I.T., s.r.o. Texty neprocházejí korekturou.