Architekturu synagog představuje expozice v Nové Cerekvi
Do Ulic! Mezi domy! – k tomu vybízí Celorepublikový festival Den architektury, který se tento víkend koná v 52 českých a ve 3 slovenských městech. Nabídne víc než stovku akcí. Například v neděli odpoledne od 14.30 hodin se v Hradci Králové uskuteční prohlídka židovských památek města. Architektura synagog je vůbec velmi specifická. Pro ty, které zajímá, je určena stálá expozice v nedávno opravené synagoze v Nové Cerekvi.
Co se svatyní týče, měli Židé nejprve přenosný Stan smlouvy a zhruba od roku 950 před naším letopočtem chrám v Jeruzalémě. Ten v roce 586 př. n. l. zničili Babyloňané a Židy odvedli do zajetí. A právě v exilu vznikla první synagoga jako malá svatyně judaismu. Po návratu z babylonského zajetí Židé vybudovali v Jeruzalémě Druhý chrám a po celém Izraeli četné synagogy. Po zboření Chrámu Římany v roce 70 n. l. se těžiště náboženského života přesunulo právě do synagog. Jak vypadalo jejich vnitřní uspořádání, vysvětluje Arno Pařík z Židovského muzea v Praze.
„Dlouho zůstávalo uspořádání synagog stejné jako už ve starověku. A zvlášť třeba v 16. století, kdy vznikaly takové první stavby, které se částečně dochovaly, tak to byly takové centrální prostory, kde bima, čili místo pro předčítání Tóry, stálo uprostřed toho prostoru. To je takové specifikum, podle čeho se pozná stará synagoga. A to bylo všude běžné až do druhé poloviny 19. století. Sedělo se po obvodu té místnosti, takže všichni mohli stejně naslouchat, protože to předčítané Slovo má v bohoslužbě naprosto výjimečné místo. Není to hudba, nejsou tu tolik zpěvy, ale to přednášené nebo předčítané slovo je velice důležité. Tak to je centrem těch synagog.“
Synagogy jsou orientovány směrem k Jeruzalému – u nás tedy k východu.
„Na té východní stěně, obrácené směrem k Jeruzalému, je výklenek, do kterého je zasazen svatostánek, navazující na Archu, ve které byla uchovávána Tóra. A i dnes a v jiných staletích tam jsou uchovávány svitky Tóry, které se vyjímají a předčítají během bohoslužby.“
Na východní stěně synagog se odehrává zajímavá hra světla.
„Když začínaly bohoslužby ještě za šera před východem slunce, tak během nich v okamžiku, kdy se chystá předčítání z Tóry, se vyhouplo slunce. V synagoze jsou okénka, dvě okna po stranách, ale ještě výš je takové malé okénko otočené na východ, říká se mu mizrachové, a tím do synagogy vpadly paprsky slunce.“
Jednou z nejstarších dochovaných synagog v Evropě je gotická Staronová synagoga v Praze, která pochází ze 13. století. Další synagogy na našem území jsou například renesanční, barokní, novorománské a novogotické. Největší z nich vznikaly po zrovnoprávnění Židů v 19. století.
„Napřed bylo potřeba uvolnit předpisy omezující například stavbu synagog, k čemuž došlo plně až po roce 1848 a v 60. letech. A skutečně ty největší a nejvýstavnější synagogy jsou budovány až teprve v 80.-90. letech 19. století a na počátku 20. století.“
Do dnešních dnů se v Česku dochovalo více než 200 synagogálních staveb, ale pouze šest z nich slouží k bohoslužbám židovských náboženských obcí. Vývoj synagogální architektury však ani u nás není ukončen – například v letech 1997-2000 byla na místě vypálené synagogy v Liberci postavena originální nová modlitebna.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Lidský faktor jsem znal jako knížku, ale teprve s rozhlasovým zpracováním jsem ho dokonale pochopil...
Robert Tamchyna, redaktor a moderátor Českého rozhlasu Dvojka


Lidský faktor
Točili jsme zajímavý příběh. Osoby, které jsme hráli, se ocitaly ve vypjatých životních situacích, vzrušující práce pro herce a režiséra. Během dalšího měsíce jsme Jiří a já odehrané repliky svých rolí žili. Fantasmagorické situace posledního dílu příběhu se staly naší konkrétní každodenností. V srpnu Jiří Adamíra zemřel. Lidský faktor byla naše poslední společná práce.“ Hana Maciuchová