Anthropoid. 80 let od nejdůležitějšího činu českého odboje
Sekala jsem trávník, zaslechla auto a Heydrich nastoupil, vzpomíná pamětnice Helena Vovsová na den atentátu
Do dolního zámku v Panenských Břežanech se Heydrich s manželkou a dětmi nastěhoval na začátku dubna 1942. Právě ze svého sídla o měsíc později 27. května odjížděl do Prahy. V té chvíli nemohl tušit, že se už nevrátí.
„Když jsem tam nastoupila, tak to tam byl ještě ten první protektor, Neurath. Ten tam byl jenom jednu sezonu. A teď měl přijet Heydrich, tak jsme měli udělat na přivítání nějakou ozdobu,“ vzpomíná 96letá Helena Vovsová, která začala pracovat na zámku v Panenských Břežanech jako pomocná síla do zahrady v roce 1941.
Čtěte také
V té době jí bylo 15 let. Reinharda Heydricha na vlastní oči poprvé viděla hned v den jeho stěhování z Pražského hradu.
„Šla jsem naproti tomu zámku, naproti je hájenka. Šla jsem tam pro chvojí. Teď nesu náruč toho chvojí, a jak přicházím, tak najednou vidím dva vojáky na koních, jak tam stojí. A poznala jsem, kdo to je. Byl to Heydrich.“
Měla pronikavý hlas
Zatímco Heydricha vídala během následujících týdnů jen sporadicky, s jeho ženou Linou se setkávala téměř každý den.
„Měla takový pronikavý hlas. My jsme ji teda titulovali, když jsme byli sami, všelijak. Ale jinak, co kdyby někdo rozuměl, tak to byla milostpaní,“ vypráví.
Naposledy manžele viděla pohromadě ráno 27. května 1942. „Sekala jsem sekačkou trávník několikrát v týdnu. A on vždycky kolem deváté odjížděl. A najednou vidím, jak scházejí. Heydrichová s ním a vedou za ruku Silke. Ještě jsem viděla, jak Silke vzal do ruky, ještě jí dal pusu a zaslechla jsem auto. A on nastoupil. A to bylo v den atentátu.“
V deset hodin třicet pět minut Heydrichův černý mercedes přibrzdil v ostré zatáčce v Kobylisích. Tam už byli připravení Josef Gabčík se samopalem STEN a Jan Kubiš s bombou. O útoku na zastupujícího říšského protektora se Helena Vovsová dozvěděla ještě ten den.
Mohlo by vás zajímat
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
