Al dente, nebo rozvařené? České špagety rozhodně nechutnají stejně jako pravé italské!

Před pár dny se mě zeptal taxikář v italském městečku Grosseto, jestli jsem Rus. Uraženě jsem odpověděl: „To tedy ne, já jsem Čeko, v minulosti Čekoslovako!“ Pokýval chápavě hlavou a řekl, že vozí hlavně Rusy, protože jich je v Toskánsku hodně.

„Praha, to je ale pěkně studené město,“ meditoval taxikář dál a chrastil se mnou ve své tři roky nemyté lancii k nádraží. Byl u nás v lednu a užil si mínus 15 stupňů Celsia. Vysvětloval jsem mu, že když u nás v Praze je zcela výjimečně taková zima, tak v Rusku je nejméně 25 stupňů pod nulou.

Čtěte také

Když jsme probrali počasí, povídali jsme si i o jídle. Hrdě jsem mu sdělil, že máme v Praze a okolí několik velmi populárních restaurací, které nesou jméno Grosseto. „Ale to není taková pizza jako u nás. A navíc je u vás velká zima,“ stál si na svém taxikář.

Musím uznat, že italská kuchyně, kterou vaří český kuchař, není často tím, co by ortodoxní Ital uznal jako „cucina tipica e tradizionale“, ale komu na tom záleží? Je celkem normální, že pokrmy vařené v jiných zemích nebývají zcela autentické. Kuchaři si pochopitelně přizpůsobují různé kuchyně podle dostupnosti surovin i na základě požadavků hostů.

Každý, kdo jedl v Číně nebo ochutnal pálivé vindaloo v Indii, moc dobře ví, že v Čechách by se s těmito typicky ochucenými delikatesami asi nechytal. A nemusíme chodit daleko. Začali jsme si přece povídat o Itálii, zemi, která nám je teritoriálně mnohem bližší.

Pavel Maurer|foto: Tomáš Novák

Když si dáte býčí mozzarellu v Kampánii, vystojíte si frontu na originální pizzu v Neapoli, když si dáte úplně jednoduché špagety aglio e olio, tedy jen s česnekem, petrželkou a čili papričkami, určitě mi dáte za pravdu, že jídla chutnají většinou jinak než u nás doma. Navíc se těstoviny v Itálii upravují na skus, tedy al dente, což je často v jiné tvrdosti než u nás.

Každá země má jiné chutě! Jiný práh ostrosti a pálivosti jídel, jiný vztah k tučnému, jiné zvyklosti vůči syrovému masu a rybám. To, co našinec považuje za téměř shnilé maso, může Francouzovi nebo Italovi připadat jako dobře uleželé a zrající.

Na tom jsme se nakonec s taxikářem z Grosseta shodli. Za vítězství v naší debatě považuji, že jsem jej přesvědčil, že opravdu nejsem Rus, že u nás máme hodně italských a téměř žádnou ruskou restauraci a že u nás vlastně vůbec není zima. Nejspíš si nás plete s nějakým jiným městem.