Afghánistán je snadné dobýt, ale je těžké z něj odejít. Náš odsun vyznívá dobře, míní velvyslanec

Těžko označit vyklízení pozic v Afghánistánu západními státy v té poslední fázi jinak než chaos. Co se zvrtlo? Proč jsme nemohli opustit zemi důstojněji? Opravdu to byl jen špatný odhad, jak se zachová afghánská armáda?

Na naše snažení v boji proti terorismu koukáme optikou podpory centrální vlády a jejích ozbrojených sil. To znamená, že neprovádíme přímo ozbrojené akce, vyzbrojujeme armádu, aby měla dobré komunikační prostředky, výzbroj, strukturu, doktrínu a trochu nám uniká, že součástí každého ozbrojeného konfliktu je vůle k boji. Ta vůle k boji fatálním způsobem chyběla na straně afghánské armády. Můžeme debatovat o tom, proč jsme to nedokázali registrovat dříve nebo proč se to neobjevilo v rámci našich zpravodajských úvah.

Čtěte také

iROZHLAS

Kdo ztratil Afghánistán?

Jak byste na takovou otázku odpověděl? Proč jsme to neregistrovali dříve?

Domnívám se, že je to věc i kulturní, protože afghánská strana nemá schopnost popisovat svá vlastní budoucí selhání. Myslím, že to souvisí i s tím instrumentálním pohledem západní společnosti na ozbrojené konflikty, kdy raději počítáme přes tabulky počty tanků a zbraní a neumíme se ponořit do konfliktu vůle v tak těžkém prostředí, jakým je Afghánistán. Nikomu se tam nikdy nepodařilo vybudovat silnou centrální autoritu a už vůbec se to nepovedlo někomu, kdo přicházel do Afghánistánu zvenčí. Afghánistán je snadné dobýt, ale je z něj těžké odejít s úspěchem spořádaně. Myslím, že náš odsun ve srovnání s těmi předchozími odsuny vyznívá velice dobře. Dokázali jsme zachránit 70 tisíc lidí v těžké situaci, když odcházeli Britové v roce 1842, tak z 16 tisíc odcházejících přežil jen jediný.

Jak velkou část afghánské armády tvořili žoldnéři jiné národnosti? A jakou roli to hrálo?

To všechno, co se rozumí pojmem afghánská armáda, jsou Afghánci. Mnohem rozdílnější pohled na věc nastává, pokud se podíváme, že Afghánistán se sestává ze čtyř významných etnik, má v sobě určité kmenové, klanové a regionální uskupení. Ta afghánská a česká identita nejsou dva srovnatelné koncepty – pro Afghánce je daleko důležitější rodina, kmen, národnost a ta samotná státnost je něco příliš vzdáleného. Proto také každé to povstání čerpá sílu z nedostupných oblastí, z hor, z venkova a města se ocitají v defenzivě a velice rychle kapitulují.