Adam Gebrian ve Dvaceti minutách Radiožurnálu

Adam GEBRIAN, architekt
--------------------
Dobré odpoledne.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Já, když se podívám na tu chatu u Máchova jezera, tak na mě působí jaksi velmi skromně, má takový plášť z latí zešikmený, je, jedna strana je úplně jaksi prosklená, je tam okno, ale rozhodně to není nic, řekněme, opulentní, nic, co bych si představovala, že toto bude ověnčené cenou architektů.

Adam GEBRIAN, architekt
--------------------
Myslím, že jste to popsala správně, je to taková drobná obyčejná normální stavba, ale když se podíváte do historie té ceny, tohle je 22. ročník, tak zjistíte, že i v mnoha předchozích ročnících zvítězily stavby, který možná na první pohled by nikoho ani nezaujaly, jsou drobný, malý, skromný a jsou adekvátní a odpovídají tomu zadání a myslím si, že to je takovej důkaz, že architektura, kvalita architektury se nepozná podle velikosti objemu nebo podle velikosti investice, ale že to spočívá v něčem jiném.

Čtěte také

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Jaké je tedy to zadání aktuální?

Adam GEBRIAN, architekt
--------------------
Tohle byl dům, kterej chtěl majitel pro sebe pro celoroční provoz, což pro chatu není úplně typický. A je to městskej člověk, kterej podle mě chtěl akorát zažívat skoro to samý, co u sebe doma v bytě, akorát že v jiným kontextu.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Koukat se na vodu?

Adam GEBRIAN, architekt
--------------------
Přesně tak. Vlastně jako najednou to, že jste se, že se vytrhnete z toho městského prostředí, tak pro vás zprostředkovává především to okolí než ta schránka, ve který se to odehrává, takže si myslím, že to okolí je tam mnohem důležitější než ten dům. A jedna z takovejch velkejch vlastností architektury nebo kvalitní architektury je, že to prostředí nepoškodí a vstoupí do něho tak, dá se říct jako nenápadně a nenásilně a dokáže ho nějakým způsobem využít.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Je pravda, že opravdu tato chata, alespoň z těch obrázků, které mám tady k dispozici, jakoby splývá nebo se tak mezi těmi stromy krásně zařadí. Ale řekněte mi, vy sám jste o tomto objektu už psal dříve a sám jste ho nazval městskou chatou. Není to vlastně trochu protimluv?

Adam GEBRIAN, architekt
--------------------
Může být a pro řadu lidí to tak určitě může být a naprosto tomu rozumím a určitě se najde spousta lidí, kteří řeknou, tak toto bych si nikdy nepostavil, protože chci chatu a chci, aby ta chata byla úplně jiná než to, v čem žiju, to je v pořádku, ale když je dům navrženej pro individuálního klienta, tak má odpovídat jeho představám a jeho přáním a když se na to řada lidí dívá, tak já často se setkávám s názorem, že někdo říká - a, to se mi nelíbí, v tom já bych bydlet nechtěl. Tak na to bývá standardní odpovědět, to je v pořádku, také v tom nebydlíte. Jo, to znamená, ten člověk si to nechal udělat pro sebe a myslím si, že jemu to vyhovuje.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Zajímalo by mě právě třeba, co si řekne takový houbař, když půjde okolo. Ale ptám se i v souvislosti vlastně s tou bohatou chatařskou tradicí u nás, jestli toto je třeba směr, kudy možná se bude vyvíjet výstavba chat u nás?

Adam GEBRIAN, architekt
--------------------
Můžeme říct jednu věc, že vlastně, když se chaty dělaly dřív, tak se dělaly svépomocí, dělaly se z velmi levných materiálů, dneska už to tak být nemusí, tahle ta chata, přestože vypadá vlastně takhle skromně, tak je udělaná ze špičkovejch materiálů, dřevo je nařezaný "laserkatovou" technologií, ta věc je tam smontovaná a když jste mluvila o tom velkém okně, tak velké okno, skrz které panoramaticky najednou ta krajina může vstoupit dovnitř, předtím tam bylo malinký okýnko z tepelnětechnických důvodů, tak ...

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
A nemůže být právě, mít nějaké nevýhody z hlediska izolačního a podobně nebo i z hlediska toho, třeba že člověk může mít trochu strach, když se dívá přímo do lesa, jak kdyby tam spal?

Adam GEBRIAN, architekt
--------------------
Pochopitelně může, ale mimochodem za tímhle tím oknem je velká, dá se říci, taková šoupací zástěna z latí, takže vy můžete zažít jako variantu otevřeno - zavřeno a dokonce i můžete harmonikově rolovat, takže si to můžete nastavovat tak mezitím, takže si myslím, že těch možností mezi takovým tím plným otevřením třeba přes den, když do toho proniká slunce, a uzavřením na noc a bezpečím, tak ta chata vlastně splňuje obojí.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Nesetkáváte se často s názorem třeba, že ten daný objekt je zajímavý a trendy z pohledu architektů, ale už méně z pohledu jaksi laika?

Adam GEBRIAN, architekt
--------------------
Ano, mockrát a myslím si, že to má řadu důvodů, ale jeden z těch hlavních důvodů je, že většina lidí posuzuje architekturu ne architekturu, ale její fotografie a její obrázky. A je tady třeba říct, a to je, na tom nesou velkou vinu média, že o architektuře se většinou informuje jako o nějaké aktualitě, to znamená, okamžitě po dokončení nebo dokonce těsně před dokončením, a znamená to, že vidíte obrázky tý věci, která není používaná, vidíte ji prázdnou, vidíte ji jako vlastně tak, aby vynikla její podstata a najednou se na to díváte a říkáte - ale takhle my nebydlíme, takhle to u nás nevypadá. A na to je zase odpověď, tady taky ne, tam to taky časem bude vypadat jinak.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Jak ty objekty právě potom vypadají po určité době užívání?

Adam GEBRIAN, architekt
--------------------
Vypadají úplně jinak častokrát, ale já si automaticky nemyslím, že hůř, naopak si často myslím, že ty výborný stavby vypadají vlastně mnohem lépe, že jakákoliv stavba je vlastně zásah do prostředí, do pozemku, do krajiny a když po několika letech se ten pozemek taky trochu vzpamatuje, zaroste, zestárne mírně, to dřevo už není tak světlý, ale je trochu šedý, tak řada lidí by byla překvapená, že spousta věcí třeba po 10 letech vypadá vlastně mnohem líp, než to znají na těch fotografiích. Bohužel tohle to jsou fotografie, který vy už vlastně nikdy neuvidíte, protože jednak opravdu už to není ta aktualita, už to po těch 10 letech takzvaně nikoho nezajímá a častokrát taky z důvodu ochrany soukromí, vlastně lidi nejsou ochotný vám ukazovat, jak vypadá prostředí, ve kterým žijou, když se bavíme o bytových stavbách.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Když se vrátím ke Grand Prix architektů, tak udělovali porotci ocenění v 7 kategoriích a mimo jiné také v kategorii rodinný dům, kde ocenili novostavbu rodinného domu ve Světicích mimo jiné a také čestné uznání domu v Úžině v Praze, což to jsou také opravdu objekty, které nevídáme úplně často, že by si lidé jako rodinné domy stavěli, není to škoda?

Adam GEBRIAN, architekt
--------------------
Naprostá většina staveb v České republice není navržena architekty. Buď stavebními inženýry anebo jsou to katalogový objekty, který jsou jako masově produkovaný, takže to je první věc. Takže to se ..., ale vezměte si to, kolik lidí si nechá ušít šaty na míru? Většina lidí si kupuje vlastně nějakou konfekci, tak tady je to dost podobný. Takže těch lidí, kteří mají chuť si nechat navrhnout něco, co odpovídá jejich individuálním přáním, je velmi málo. A z toho mála z hlediska zákona kvality a kvantity, i vlastně velmi málo je kvalitních, že chápu, že když se lidi rozhlížej kolem sebe, tak říkaj - jako ti architekti v Česku, to má strašnou úroveň, to je hrozný, tady nikdo nedělá nic dobrýho, ale myslím si, že to tak není. Myslím si, že tady máme spoustu skvělejch architektů, ale ten problém je jednoduchej, stavba je velmi komplikovaná věc a v našem legislativním prostředí a v prostředí nedůvěry, který ještě je syndromem postkomunismu, tak se vleče 5 až 10 let a během tohohle procesu dokázat udržet nějakou kvalitu od začátku do konce včetně realizace, včetně povolování, včetně názorů úředníků a tak dál, a tak dále, je velmi obtížný.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Takže myslíte, že tyto první vlaštovky, které třeba teď získaly cenu Grand Prix architektů, tak ještě bude dlouho trvat, než třeba jaksi půjdou proti té zástavbě klasické rodinných domů unifikované, kterou vidíme. Na jak dlouho to vidíte třeba, že by mohly vznikat úplně takovéto domy a ne podnikatelské baroko a podobně?

Adam GEBRIAN, architekt
--------------------
No, já myslím, že to podnikatelské baroko třeba dneska už moc nevzniká, že když se na to člověk podívá, tak zjistí, že opravdu přece jenom ten standard se neustále zvyšuje a že dneska současný standard rodinného domu vypadá o hodně líp, než vypadal před 20 lety, ale ...

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Ale jsou to, jak říkáte, unifikované zástavby, z katalogů vybrané domy na klíč takzvaně.

Adam GEBRIAN, architekt
--------------------
To množství těch individuálních, individuálně navržených domů se podle mě taky zvyšuje, ale nezvyšuje se nějakým dramatickým způsobem, ale je to logický. Zase se říká, že při tý transformaci společnosti se prvně zabýváte věcma, který děláte každej den, to znamená, já myslím, že už dneska jíme mnohem lepší jídlo, než jsme jedli před 20 lety, řada lidí se mnohem lépe obléká. Když se podíváte, jak jsme se oblíkali na začátku devadesátých let, tak byste tomu nechtěla věřit, že jo, na těch fotografiích, takže tady jsme urazili obrovskej kus cesty. Problém u stavění je ten, že většina lidí se tím nezabývá nikdy a někteří lidi jedenkrát za život, ale málokdo to dělá opakovaně, málokdo má šanci se zlepšovat tím, že několikrát za sebou si staví dům. Architekti říkaj, že nejlepší klient je ten, kterej postavil 2 špatný domy, protože už prostě ví, jako co je špatně a tak dále a už ...

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
A na to vám určitě klienti řeknou, nebo vůbec lidé řeknou, že na to zkrátka nemají peníze.

Adam GEBRIAN, architekt
--------------------
Hm, může to tak být. Jako samozřejmě prostě stavění není vůbec levná záležitost, a není ale povinnost něco vlastnit, mimochodem si myslím, že množství lidí, kteří v Česku vlastní byty, je obrovský, já to neznám přesně, ale jsou to 70 - 80 %, je to vysoce nad standardem Evropské unie, takže jako ..., a na to, abysme mohla žít v pěkným inspirativním prostředí, nemusíte být ještě nutně majitelem toho bytu.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Říká host Dvaceti minut Radiožurnálu, architekt Adam Gebrian. Pojďme se posunout dál, budeme se věnovat stavbám nebo projektům, které v Praze aktuálně vzbuzují nejsilnější kontroverze. Začneme třeba teď už proslulým takzvaným marshmallowen, jak přezdívají lidé bytovému domu, který by měl vzniknout v těsné blízkosti Anežského kláštera. Ten dům navrhl respektovaný architekt, děkan Fakulty umění a architektury Technické univerzity v Liberci Zdeněk Fránek. Můžete, prosím, pro mimopražské posluchače trochu ten návrh přiblížit? Ten marshmallow se tomu říká údajně kvůli tomu, že by to měla být růžová barva, o tom se teď polemizuje, jestli bude růžová, šedivá, jak to tam bude vypadat. Každopádně to, že by to mělo být přímo vedle Anežského kláštera, tedy se mnoha lidem nelíbí, sepisují petice.

Adam GEBRIAN, architekt
--------------------
Je to bytový dům, který má 6 nadzemních podloží, přičemž přízemí má parter, který obsahuje veřejný funkce a má dvě podzemní podlaží, který budou obsahovat především garáže. Je to dům, kterej vyrostl na nebo vyroste na kdysi individuálních malých parcelách, na kterých stály jednotlivý malý domy, který byly postupně asanovány a myslím, že ten poslední byl zbouranej někdy v sedmdesátých letech a teď došlo k dohodě nebo před už 15 lety došlo k dohodě mezi zájemcem o ty pozemky a magistrátem, že se je pokusí nějakým způsobem zcelit dohromady a postaví na nich jeden jediný dům, což je mimochodem jedna z věcí, který, myslím, budí velkou kontroverzi z hlediska velikosti a měřítka. Ale je to dům, kterej má možná, já nevím, na délku 50 metrů, víc to nebude, a má opravdu 6 podlaží a má plochou střechu. A to, co budí asi ty největší kontroverze, je takovej relativně detail, že je rozčleněn na jednotlivý části, který mají odlišný barvy a ty části mají okna, která mají naprosto pravoúhlý, jednoduchej tvar, ale jejich poskládání je takový, že připomíná obličeje, že připomíná vlastně něco antropomorfního. A v tom zmnožení je to najednou něco, co řada lidí vnímá jako výrazný viditelný a agresivní a má pocit, a to mimochodem platí skoro kdekoliv, natož pak v takhle jako důležitým místě, že by bylo ideální, kdyby se věci neměnily a kdyby, když už se do nich vstupuje, že se do nich vstupuje něčím, co je nesmírně nenápadný a v podstatě neviditelný. To tenhle dům nedělá, je to trochu i pochopitelný z hlediska investora. Většinou, když se někdo snaží vytvořit něco nového, tak se snaží ukázat, že opravdu něco nového vytvořil a že to vidět je a tohle to na sebe nějakým způsobem naráží, takže to vyvolává velký vášně.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
A u vás?

Adam GEBRIAN, architekt
--------------------
U mě to žádný velký vášně nevyvolává a vlastně by se mi docela líbilo, kdyby dokázala řada lidí velkoryse říct třeba - mně se ten dům nelíbí, ale nevím, proč by tam nemohl stát dům, který se mi nelíbí. Dům nemá povinnost se líbit každýmu. A v Praze vyrůstají desítky a stovky domů, který mně se nelíbí vůbec, ale je ještě hodně daleko k tomu, abych šel někam protestovat a snažil se zabránit tomu, aby vznikly.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
A když promluví třeba, řekněme, opravdu velká část obyvatel té dané lokality, zvlášť právě v takto exponovaném případu, ani to by se nemělo brát v potaz?

Adam GEBRIAN, architekt
--------------------
Myslím si, že to je složitější, myslím si, že by se to v potaz brát mělo, ale abych jako pravdu řekl, tak se to mělo opravdu brát v potaz v momentě, kdy se tenhle ten záměr začínal připravovat, což je před 17 lety. A mně přijde vlastně neuvěřitelně fascinující, že někdo se zabývá nějakým problémem takhle dlouho a vlastně těsně před koncem, ten dům má asi měsíc před vydáním stavebního povolení, pokud se nepletu, tak najednou někdo řekne - víte co, ale nám se ten dům nelíbí, pojďme najít všechny dostupný prostředky, pomocí kterých ten dům vlastně nezrealizujeme a zastavíme a je nám jedno, že někdo 17 let na něčem pracuje. Nám se to prostě nelíbí, tak tu energii celou vyhodíme z okna.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Je pravdou, že často ta veřejnost není orientovaná a často nemá ani dostupné informace a někdy to bývá i záměrem té dané činnosti.

Adam GEBRIAN, architekt
--------------------
Přesně tak. Myslím, že teď se dotýkáte tý nejpodstatnější věci, já myslím, že to tak nebývalo někdy, ale bývalo to tak skoro vždycky a že to nás bude dohánět ještě několik dalších let, v Praze samozřejmě, ale myslím si, že i v jiných městech, kde buď politická reprezentace nebo i developeři systematicky ty svoje záměry tajili, protože měli obavy, že kdyby je té veřejnosti ukázali na začátku, tak nezrealizují vůbec nic. A to je nějaká alergická reakce na to velmi kritický prostředí, ve kterým tady v Česku žijeme. Znova se vracím k tomu prostředí nedůvěry, a ten legislativní rámec pro stavění staveb je u nás tak složitý, že není žádný problém v něm udělat spoustu chyb a když někdo věnuje dostatečný množství svý energie, tak skrz ty chyby ty věci zastavit doopravdy dokáže.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
V případě marshmallow takzvaného byste si tipl na to, že dojde na realizaci tohoto projektu, nebo že bude zastaven?

Adam GEBRIAN, architekt
--------------------
Já se nezabývám předpovídáním budoucnosti, takže vám na to nedokážu odpovědět, ale ten jako opravdu není problém v jakémkoliv procesu najít chybu a dostatečně dlouho ho zdržovat a postarat se o to, aby něco nebylo, to znamená, jinými slovy zabránit něčemu je vždycky mnohem jednodušší, než něco vytvořit.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Říká architekt Adam Gebrian, který je hostem Dvaceti minut Radiožurnálu. Dalším projektem, který vyvolává emoce, je centrum Palmovka za více než jednu miliardu korun. Tedy projekt nové radnice a přilehlého nákupního centra. Často je možné zaslechnout kritiku, že to vypadá jako klasická architektura sedmdesátých let, kdy je tady jakási výšková budova, panelák a k tomu tedy to obchodní centrum, nákupní centrum. Za tímto návrhem stojí rovněž uznávaný architekt Josef Pleskot. Jaké podle vás zvolil to řešení?

Adam GEBRIAN, architekt
--------------------
Já se přiznám, že na tohle neumím moc dobře odpovědět, já ten projekt nijak zvlášť detailně neznám. Občas kolem něho dneska projedu, vidím ho rozestavěnej, znám z toho nějakejch pár obrázků a vlastně spíš, myslím, rozumím té snaze, která byla vytvořit nějakej bod pro radnici, kterej je viditelnej a zapamatovatelnej, ale nehodit ho někde izolovaně doprostřed lesa tak, abyste museli jako prodírat velkou vzdáleností k radnici, ale obklopit ho běžnými městskými funkcemi tak, aby ta radnice byla nějakou přirozenou součástí města. Tohle to je, myslím, něco, o co se Josef Pleskot snaží. Snaží se o takovýhle věci dlouhodobě na různých místech a samozřejmě otázkou je, jak se někomu zdá vlastně to řešení, ale možná, že tyhle domy i ten, o kterém jsme mluvili před chvílí, mají něco společného, že někdo se ozve a řekne - ten dům, mně se nelíbí tak, jak vypadá, ale většinou řada lidí, který aspoň jako o něčem trochu přemýšlejí, tak chápou, že když řekněte, že se vám něco nelíbí, tak to není úplně argument prostě, proč takovou věc neudělat nebo proč ji kritizovat, a tak se většinou hledají jiný věci, proč tu věc zastavit a říká se třeba jako jo, že to bylo špatně zadaný a že to bylo netransparentně zadaný a že jsou za tím nějaký procesy a nákupy pozemků a tak dále.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Ale v případě právě, promiňte, centra Palmovky tam ta anabáze, jak bylo výběrové řízení, to, že zadavatel vlastně sloučil všechny ty fáze, architektonický návrh, projektní část, stavební i provoz dělá tedy jedna firma Metrostav. Ta si tedy s sebou vezme architekta, konkrétně tedy pana Pleskota, na kolik je to problematické pro vás?

Adam GEBRIAN, architekt
--------------------
Já si myslím, že to je velmi problematické. A v tomhle tom konkrétním případě nevím, jestli si to pamatuju přesně, ale dokonce ta veřejná zakázka se zadávala takzvanou formou soutěžního dialogu, což je něco ...

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Ano.

Adam GEBRIAN, architekt
--------------------
... Nesmírně nestandardní, já vůbec nevím, kdy se to odehrálo někdy jinde.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Což, prosíme, vysvětleme, co to je ten soutěžní dialog?

Adam GEBRIAN, architekt
--------------------
Já chápu, že to, doufám, že to řeknu správně, že to je způsob zadání veřejné zakázky ve chvíli, kdy vy vlastně neznáte přesně ten předmět toho plnění, to znamená, když si objednáváte nějakej produkt, kterej velmi dobře znáte, tak vypíšete kritérium nejnižší ceny, což mimochodem pro architekturu je úplně smrtící a je to jeden z důvodů, proč v Český republice nemáme řadu dobrejch domů, protože se vybírá projektant na základě toho, že nabídne nejnižší cenu projektu, což, pozor, není cesta finální realizace, je to naopak cena přípravy. Takže se dá říct - čím levnější příprava, tím dražší stavba. A tady evidentně se hledal jako nějakej způsob propojení právě radnice s tou komerční funkcí, který není úplně standardní a hledal se formou soutěžního dialogu, což chápu tak, že se několik investorů, developerů vlastně jako předložilo nějaký nabídky v rozhovorech s radnicí, asi k tomu vznikla nějaká akciová společnost na radnici.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Ano.

Adam GEBRIAN, architekt
--------------------
A výsledkem je jako opravdu velmi netransparentní proces a znova se vracím, kde vzhledem k tomu, když se podíváme, co se odehrálo v Praze za posledních 20 let, tak se vůbec nedivím, že takováhle věc vášně budí a ...

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Občané se také dozvěděli o tom celém rok po schválení projektu.

Adam GEBRIAN, architekt
--------------------
Vracíme se opravdu zase k tomu, vracíme se k tomu jako, myslím, velmi pozdnímu a chybnýmu informování o procesech a o věcech u nás a velmi bych rád a mám pocit, že se to začíná trochu měnit, aby si město, magistrát a městské části uvědomovaly, že jejich zodpovědnost o stavebních záměrech informovat včas a opravdu ten dialog vést s tou veřejností, i s těmi lidmi, který na tom místě bydlí, a to si, myslím, dneska neděje.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
A vnímáte posun, jak říkáte, že přece jen se to trochu mění.

Adam GEBRIAN, architekt
--------------------
Trochu ano. S panem náměstkem Matějem Stropnickým jsem o tom několikrát mluvil, myslím si, že si to začíná uvědomovat a opravdu a kupodivu si to začínají uvědomovat i ti developeři, protože narážejí na alergickou reakci na řadu svejch projektů z důvodu neinformovanosti častokrát a vidí, že prostě najednou délka projednávání staveb jim trvá možná déle, než by potřebovali, protože podcenili ten začátek.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
A jak problematická je pozice právě třeba architekta coby subdodavatele, kterého si s sebou vezme právě ta jedna vybraná firma za tedy těchto podmínek a do toho potom je jistě sevření právě těch developerů, ostatní návrhy nejsou známy.

Adam GEBRIAN, architekt
--------------------
Myslím si, že ta pozice je nesmírně obtížná a říká se, že jakýkoliv dům, aby dopadl dobře, tak by měl stát na samostatné trojnožce, a ta trojnožka je, to znamená, objednavatel neboli zadavatel, investor, stavební firma neboli dodavatel a architekt a vlastně všichni tihle ti tři by na sobě měli být nezávislí a oni mají různý nároky, různý myšlenky, různý nápady, někdo prostě chce něco udělat rychle, někdo chce něco udělat kvalitně, někdo chce na něčem ušetřit a z toho společnýho dialogu, kdy oni jsou ve vyrovnaných pozicích, většinou vznikají ty nejlepší věci.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
V kolika případech z vaší zkušenosti procentuálně to tak bývá, že tu tato trojnožka existuje?

Adam GEBRIAN, architekt
--------------------
No, já myslím, že to je relativně málo, to znamená, že to jsou možná jednotky procent, jo. A že se čím dál tím častěji začíná stávat to, že se opravdu dvě ty nohy slouží do jedný a že se říká, vidíme to na pražským metru, jo, kdy prostě jako v podstatě projektant je zodpovědný dodavateli a nikoliv objednavateli, a ten objednavatel, což častokrát bývá na straně veřejný správy, se té své zodpovědnosti vzdá a řekne - výborně, tak to vyřešte za nás. My tady, nastavíme si nějaký finanční limity a my se o to víc nebudeme starat. A tohle to si myslím, že je obrovský problém a je to vidět opravdu po celý Český republice.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Upozorňuje host Dvaceti minut Radiožurnálu, architekt Adam Gebrian. Děkuji vám za návštěvu ve studiu. Na shledanou.

Adam GEBRIAN, architekt
--------------------
Děkuji za pozvání.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Od mikrofonu se loučí Karolína Koubová.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je společnost NEWTON Media, s.r.o. Texty neprocházejí korekturou.