Zmatky okolo zimního a letního času
V Americe je všechno trochu jinak. Týká se to i přechodu z letního na zimní čas. Zatímco my jsme si posunuli hodinové ručky o hodinu nazpět minulý víkend, Američané tak činí teprve první listopadový víkend, tedy nyní. O zavedení letního a zimního času se za Atlantikem svedly doslova politické a administrativní bitvy.
Představte si, že jedete v autobuse. Na 55kilometrové cestě ze Steubenville v Ohiu do Moundsville v Západní Virgínii oznámí řidič 7krát změnu času. Vždy o hodinu vpřed a pak zase zpátky. Po nějaké době jste z toho tak tumpachoví, že nevíte, v kolik hodin jste vlastně vyjeli a kolik je ve stanici, kde vystupujete. Zní to možná absurdně, ale v 50. a 60 letech minulého století to byla v případě zmíněné autobusové linky nepříjemná realita a nebyl to jediný podobný případ.
Jedním z prvních propagátorů myšlenky získat víc denního světla posunutím hodinových ručiček byl jeden z otců-zakladatelů Spojených států Benjamin Franklin. Jeho spoluobčanům ale trvalo hodně dlouho, než tohle ekonomické opatření zavedli. Nejprve tak učinili dvakrát na omezenou dobu za 1. a 2. světové války. Pak ale nechali federální úřady na každé komunitě, aby si o tom rozhodla sama. Neexistoval přitom ani jednotný řád, kdy na letní a zimní čas přejít.
Na mnoha místech se tak z různých časů lidem mohla doslova točit hlava. Několik týdnů v roce se například řídili lidé v Bostonu, New Yorku a Filadelfii jiným časem, než Washington a Baltimore, přestože jsou také na východním pobřeží. Naopak Chicago mělo pět týdnů stejný čas jako Washington, přestože leží na středozápadě a po většinu roku má o hodinu méně. Nebylo vůbec výjimkou, že jedno malé město zavedlo letní čas a sousední ne. Neinformovaní cestující tak přijížděli třeba na obchodní setkání nečekaně o hodinu dřív nebo naopak později. Není těžké si představit, jaké problémy to dělalo při sestavování jízdních a letových řádů.
Federální úřady se nakonec rozhodly zakročit a Kongres přijal postupně zákony, které časovou praxi do značné míry sjednotily, byť ne úplně. I teď se mohou například jednotlivé státy rozhodnout, že čas měnit nebudou, jen to musí respektovat celý stát. Američané si o mnoha věcech, kterými se řídí jejich život, rozhodují na místní úrovni. Je to tak určitě správně a dělá to Ameriku Amerikou. V případě času byla ale aplikace tohoto principu takřka šílenstvím.
Vít Pohanka, Český rozhlas, Washington
