Život kajakáře Hradilka jsou nejen vodní válce a branky, ale i těžké rány osudu
Lidi kolem mě jsou důležitější než výsledky. Nejlépe si tuhle větu kajakáře Vavřince Hradilka ověříte při návštěvě jeho rodiny, na kterou vás teď zveme v dalším díle našeho projektu Olympijský rok. Míříme do Zbuzan, kde kromě Hradilkových rodičů žije i jeho bratr Václav se ženou Kristýnou, synem Boříkem a vážně nemocnou tříletou dcerou Boženkou.
Bóža trpí spinální muskulární atrofií, ochabují jí svaly, nemůže chodit, proto je na vozíku se speciálním držákem, protože bez něj by jí padala hlava na stranu. Taky nezvládne sama vykašlávat, takže je pro ni každá nemoc nebezpečná. Pacienti se obvykle dožívají dvou let věku. Božence jsou tři roky.
„V rozmezí dvou měsíců mi před tím umřeli dva blízcí kamarádi. Pak přišla tato zpráva, bylo to dost emotivní období,“ vysvětluje. Táta nebo máma cvičí s Boženkou každý den dvakrát, k tomu obden akupunktura.
„Musím být furt pozitivní, není to jiná možnost, jinak bych ten život žít nemohl, pozitivum potřebuje celá rodina, potřebuje to Božena, aby měla chuť žít,“ říká. A Václav potvrzuje, jak je Vavřinec pro rodinu důležitý.
„Nejenom že ho má ráda, pomáhá mi, je mi to blízký člověk, ale taká nám pomáhá mediálně, díky němu se povědomí o Božence rozšířilo tak, že nám lidi dokážou poskytnout peníze, které jsou důležité pro to, abyste mohli udržet Božence kvalitní život,“ potvrzuje.
Takhle má Boženka elektrický vozík, s rodiči byla v Americe na konferenci o své nemoci a se svou asistentkou chodí do pěveckého sboru i třeba jezdit na koních.
