Žijeme v nebezpečném světě. A v Česku řešíme globální problémy provinčně, znělo ve speciálu o teroristických útocích v Paříži

14. listopad 2015

Někteří zaznamenali informace o teroristických útocích v Paříži už v noci, jiní se probouzejí do sobotního rána a nevěří tomu, co se stalo. Podle posledních informací zemřelo při teroristických útocích v Paříži na 127 lidí, ve Francii byl vyhlášen výjimečný stav.

„Lidé tu chodí jako bez duše, všichni už vědí, co se stalo,“ popisuje zahraniční zpravodaj Českého rozhlasu Jan Šmíd atmosféru v pařížských ulicích. „Paříž je už město naprosto k nepoznání,“ dodává a připomíná, že útočníci podle všeho znali prostředí, dobře se orientovali ve francouzském hlavním městě a uměli to se zbraněmi. „Byli to zřejmě lidé, kteří nějakou dobu v Paříži žili. O to je to znepokojivější,“ poznamenává.

Jak připomíná bývalý velvyslanec ve Francii Pavel Fischer, Pařížanům bylo doporučeno nevycházet ven. Samotní Francouzi pak podle něj berou psychickou sílu z něčeho, co se dá označit jako veřejná služba či společné dobro.

Připomíná také, že titulky francouzských deníků mluví o příchodu války. „Je třeba si připustit, že jsou tu síly, které chtějí ohrozit způsob našeho života. A buňky těchto sil vidíme na jihu i na východě,“ soudí Pavel Fischer.

Čtěte také

Francie se stala terčem násilných útoků

Čtěte také

Podle komentátora Českého rozhlasu Milana Slezáka je třeba si uvědomit, co může znamenat válka s Islámským státem a že bude něco stát. „Spojené státy se spojenci už déle než rok nalétávají na pozice Islámského státu. Zatím to neoslabilo jeho bojeschopnost. Bez pozemských sil se Islámský stát porazit nedá,“ domnívá se a připomíná další problém. Vojenské vítězství je totiž jedna věc a druhá pak udržování míru, což bylo například obtížné v Iráku i v Afghánistánu.


Stát nelze řídit jako firmu,“ zdůrazňuje Pavel Fischer. „Stát je společenství hodnot založené na ideálech a lidech, kteří dokázali přinést příklad hodný následování. Musíme si říct, proč jsme spolu, jaké jsou podmínky našeho soužití.

Dle mínění Pavla Fischera je třeba si uvědomit vážnost situace. „Pokud si budeme udržovat chiméry, můžeme se ocitnout jako ve špatném divadelním kusu,“ uvažuje a varuje před provinčností české debaty. „Velké globální téma obvykle odignorujeme, a to co nejdéle to jde. Pak ho začneme řešit lokálně, provinčně. Velké problémy začneme řešit na co nejmenší úrovni a zabýváme se tím, zda se nedotkne života v našem městě nebo na ulici,“ přibližuje v rozhovoru s moderátorem Janem Pokorným.

autoři: jap , šše
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Lidský faktor jsem znal jako knížku, ale teprve s rozhlasovým zpracováním jsem ho dokonale pochopil...

Robert Tamchyna, redaktor a moderátor Českého rozhlasu Dvojka

Lidský faktor

Lidský faktor

Koupit

Točili jsme zajímavý příběh. Osoby, které jsme hráli, se ocitaly ve vypjatých životních situacích, vzrušující práce pro herce a režiséra. Během dalšího měsíce jsme Jiří a já odehrané repliky svých rolí žili. Fantasmagorické situace posledního dílu příběhu se staly naší konkrétní každodenností. V srpnu Jiří Adamíra zemřel. Lidský faktor byla naše poslední společná práce.“ Hana Maciuchová