Zhodnocení činnosti prezidenta Václava Havla

Moderátor (Vladimír Kroc): Pojďme na úvod se pokusit říci, jakou podobu funkci prezidenta vtiskla osobnost Václava Havla a jestli vlastně může být tento druh prezidentství i s Havlovým nástupcem zachován. Dáme přednost dámě.

Host (Petruška Šustrová): No, já myslím, že svoje ústavní povinnosti Václav Havel vymezil, protože ta Ústava to stanoví poměrně volně a záleží na prezidentovi, jakou podobu té funkci dá a já myslím, že Václav Havel ji vymezil velmi skromně, například, zcela vzácně on navštěvoval zasedání vlády nebo parlamentu a přitom by prezident, který by chodil pravidelně na zasedání vlády a pravidelně tam vnášel svoje názory mohl, kdyby se mu trochu zachtělo, to jednání vlády natolik rozvrátit, že by ta vláda byla znechucena, skutečně mohl, to také mohl by chodit na každé zasedání parlamentu a mluvit tam, jak dlouho chce, což by prezidentovi typu třeba Miroslava Sládka a měla bych zaklepat, aby nám nic podobného nehrozilo, doufám, že nehrozí, zajisté dělalo nesmírné potěšení a rovněž by to jednání bylo ochromeno. Myslím, že Václav Havel svých ústavních povinností se zhostil důstojným způsobem a že tady nastolil nějakou laťku, se obyčejně říká, nějaký model, který by v tomto ohledu neměli ti příští prezidenti příliš opouštět. A teď nemluvím o názorech a postojích, teď mluvím o způsobu vykonávání funkce.

Moderátor (Vladimír Kroc): Bohumil Pečinka to vidí jak?

Host (Bohumil Pečinka): No, já si myslím, že mnohé věci z toho, co nastolil prezident Havel by naopak měli opustit budoucí prezidenti, a to především takovou tu zapřenou ambici být nepřiznaným premiérem této země, být jakýmsi stínovým premiérem země. Já myslím, že v té, v různých etapách prezidentování Václava Havla bychom našli momenty někdy méně výrazné, někdy více výrazné, kdy tím stínovým ministrem, premiérem chtěl být, kdy chtěl plnit funkci tedy toho politického vůdce státu.

Moderátor (Vladimír Kroc): Zkuste říci příklad za všechny, třeba.

Host (Bohumil Pečinka): Já můžu říct příklady, já vidím tam takové tři výrazné etapy prezidentování Václava Havla. Ta první byla zhruba osmdesát devět devadesát dva, kdy jeho hlavní angažmá tedy bylo v řešení státoprávních otázek a vytváření Ústavy. Tehdy tam to bylo hlavně tím, že plnil jakousi funkci super, super premiéra, kdy neustále svolával všechny tři vlády, jednal o podobě státoprávního uspořádání, měl tendenci ingerovat do věcí, které by měl jinak řešit federální premiér, který byl velmi slabý, Marián Čalfa, přes kterého on často vládl. Pak byla ta druhá etapa, kdy, zvláště od let devadesát šest, sedm, měl opět vstupoval do té politické hry, myslím že nad rámec svých pravomocí, já myslím, že tehdy důsledkem bylo podle mě tragické rozdělení té politické scény, no a potom to je ta třetí etapa po roce devadesát osm a tehdy už mu tolik sil lidských nezbývalo a tehdy spíše se věnoval zahraniční politice, v čemž já vidím, z celé té jeho, z celého toho jeho prezidentského angažmá, největší klad.

Moderátor (Vladimír Kroc): Paní Šustrová, chcete na to nějak reagovat?

Host (Petruška Šustrová): No, já s tím nesouhlasím téměř vůbec, protože se domnívám, že Václav Havel právě omezil to svoje, to svoje jakési stínové premiérství na minimum, že , že člověk ctižádostivější by se mohl chovat v tomhle daleko razantněji, že tam, kdyby byl nezasahoval nebo nesnažil se nějak slepit tu republiku, nějak dospět k tomu uspořádání, při kterém byl republika vydržela, což se nepodařilo, a myslím, že podařit nemohlo, ale nikoliv tak z důvodů jednotlivých politiků, jako z důvodů celkové té konstelace. Myslím si, že kdyby to vůbec nedělal, tak by se proměnil skutečně v ten symbol, který tedy je na známkách a nosí květiny k hrobu neznámého vojína, což je úloha, pro kterou prezidenta ani žádná země nepotřebuje, na známky se mohou dávat oblíbení umělci a.

Host (Bohumil Pečinka): Ale ne, prezident má i v našem ústavním systému, kde má tu skromnou velmi roli, tak má jednu významnou funkci, a to sjednocovat. Sjednocovat různé skupiny obyvatelstva, sjednocovat různé politické strany, ve smyslu hledat společný zájem, nějaký český národní zájem a také formulovat nějaké české národní cíle a aspirace, probouzet určitého vlasteneckého ducha a podobně. Také hraje, reprezentuje stát navenek, což asi se k tomu ještě vrátíme. Takže, já myslím, že tu funkci má a ta funkce symbolická vůbec není malá, ale tady jde o to, aby si byl vědom svých pravomocí a aby skutečně nehrál žádný příští prezident tu roli stínového premiéra. Já mám bohužel pocit, že ji Václav Havel hrál a že hrál nešťastně. Navíc myslím, že ten způsob, jakým ji hrál, tedy že obracel někdy oprávněný, někdy neoprávněný hněv veřejnosti proti politickým institucím státu, jako je parlament nebo politické strany, byl taky nešťastný.

Moderátor (Vladimír Kroc): Jenom chci k tomu sjednocování

Host (Petruška Šustrová): Já bych tedy ráda, já sem vám taky neskočila do řeči a vy jste mě ale nenechal domluvit.

Moderátor (Vladimír Kroc): Dobře, dokončete myšlenku.

Host (Petruška Šustrová): Tak já bych tedy dokončila to, co jsem chtěla říct předtím. Chtěla sem říct, že po osamostatnění České republiky ,vy ste jako by byl spokojen s působením Václava Havla do roku devadesát šest, devadesát sedm. Já myslím, že krize Klausovy vlády rozlomila politickou scénu bez jakéhokoli vnějšího zásahu, že to stačí si vzít tehdejší noviny, jak politici, jak si na sebe brojí a proti sobě útočí, to nebyla vina Václava Havla, nebyla přece vina Václava Havla, že vláda vládla tak, jak vládla, že muselo dojít k těm balíčkům a že se potom ODS rozpadla. To prostě nebyla vina, ani zásluha Václava Havla. To, že s tím byl nespokojen a že na to poukazoval, to je, domnívám se, přirozené a předpokládám, že to od něj také veřejnost očekává, přece prezident opravdu tady není od toho, aby seděl a mlčel ke všemu.

Moderátor (Vladimír Kroc): Do jaké míry podle vás poznamenala atmosféru na politické scéně ten známý vlažný, řekněme vztah dvou Václavů, Havla a Klause?

Host (Petruška Šustrová): No, já myslím, že tady mají v tom opravdu tedy svou, svou smutnou zásluhu média, to jak jsme tady všichni tři, tak bychom se měli chytit za nos, protože různé osobní nevraživosti a rivality sou celkem běžné, ne všichni lidé se mají rádi. Ale to, že, že prostě každý, každá taková věta nebo abych řekla to po Klausovsku, větička, jo, která, kdyby se jí nevěnovala pozornost, no tak zapadne, vyčichne, tak ty noviny to naprosto s chutí živily a rozpoutávaly ty spory dál a dál. Samozřejmě, že by premiér s prezidentem měli velmi dobře vycházet a je smutné, že tomu tak úplně tady nebylo, ale pravda je, že by měli oba mít na mysli jeden zájem, a to je zájem České republiky.

Moderátor (Vladimír Kroc): Bohumil Pečinka, máte k tomu co dodat?

Host (Bohumil Pečinka): Ne, já myslím, že ne.

Moderátor (Vladimír Kroc): Václav Klaus, tedy jeden z těch, kteří se ucházejí o post nového prezidenta, v jednom rozhovoru řekl, že by se měla funkce prezidenta zcivilnět, naznačil, že Václav Havel míval monarchistické sklony. Myslíte, že na tom něco může být?

Host (Bohumil Pečinka): No, bohužel ta funkce se asi bude zcivilňovat velmi obtížně a ne kvůli Václavu Havlovi, ale proto, že, zvláště v Českých zemích, ta funkce nemá příliš republikánských rysů. Už si vemte jenom tu okolnost, že prezident sedí v tradičním sídle českých králů, což dříve nebo později mu vtiskuje určitý rys chování, jednání, jeho spolupracovníci se začnou nějak chovat, celá ta atmosféra toho Hradu by stála za zvláštní popsání, jak se lidé, kteří tam přijdou, mění. A teď nemyslím prezidenti jenom. Takže ono je to velmi obtížné. Já myslím, že by se zcivilnit měla, ale je tu trošku, je tu trošku problém. Všichni cítíme, že ten prezident je jistý, v uvozovkách, přežitek z dob, z dob monarchie, současně víme, že člověk si nějaký sjednotitel symbol, který sjednocuje rozdílné politické názory, protože strana vlastně reprezentuje vždycky jenom dílčí část společnosti a prezident je ten, který by to měl sjednocovat, zvlášť ve vztahu k zahraničí. Tak by tady měl být, ale nevím, jestli je to vůbec někdy podaří, protože ani těm předchozím prezidentům se to příliš nepodařilo.

Moderátor (Vladimír Kroc): Petruška Šustrová?

Host (Petruška Šustrová): No, já nemůžu, než smeknout klobouk, protože ten postřeh s tím Hradem je opravdu brilantní, naprosto přesnej,když člověk stojí na nábřeží a teď hledí na ten osvětlenej Hrad, tak má takový monumentální pocity a vůbec není divu, že člověk, kterej tam sedí, tak jaksi cejtí, že by měl tu důstojnost toho místa ještě podtrhovat, to je těžko mu mít za zlé, já nevím, no tak možná přesídlit ty , toho prezidenta třeba do Federálního shromáždění bejvalýho nebo něco takovýho, ale to je, to sou asi hlouposti. Já myslím, že skutečně prezident jako hlava státu je relikt, pozůstatek, přenos krále , samozřejmě. A tam eště bych dodala k tomu, co říkal pan Pečinka, protože opravdu si myslím, že to řek velmi přesně, že nejenom navenek, on sjednocuje ty občany taky tím, že oni mají k němu, že prostě to sou rozdílné loajality, mají loajalitu ke svému městu, ke svému sportovnímu klubu, ke své politické straně, ke své profesi, prostě k nejrůznějším věcem a ke svém státu mají skrze tyhle loajality různou vlastní loajalitu, ten vztah, ale zejména, a na předním místě, prostřednictvím hlavy státu. To si myslím, že je strašně důležité pro to vědomí a zcivilnět, no nevím, Němci měli svého času takového prezidenta, který se rozhodl, že prochodí celé Německo a zpíval si při tom nějaký takový německý koně vraný nebo něco takovýho a taky to byl symbol státu a taky si ho vážili nesporně, i když ho nepovažovali za, za žádnýho monarchu a ten vztah byl úplně jinej. Takže by to asi šlo, no já teda, po pravdě řečeno, si žádnýho z těch kandidátů ale neumím představit, jak chodí po zemích Českých a zpívá koně vraný.

Moderátor (Vladimír Kroc): Pojďme se vrátit k tématu našeho Duelu. Častým a vděčným tématem kritiky byly občas problematické, alespoň podle tedy těch kritiků, problematické, prezidentské milosti. Jaký na to máte názor. Byla někdy ta kritika podle vás oprávněná?

Host (Bohumil Pečinka):

No, já osobně prezidentu Havlovi v tomto věřím a důvěřuji, že vždycky zvažoval různé možnosti. Čemu nevěřím a nedůvěřuji, je organizace toho sekretariátu, který mu ty milosti předkládal a zpracovával mu ty posudky a dále mechanizmu, kdy málo přihlížel k posudkům, které dával ministr spravedlnosti. Čili já myslím, že vždy prezident, věřím tomu, jednal v dobré víře, ale celý ten mechanizmus způsobu zpracovávání posudků se musí změnit a příští prezident by to tak měl udělat.

Host (Petruška Šustrová): Já si u některých těch milostí myslím, že já bych se rozhodla na místě toho, kdo má takovou moc jinak. Ovšem, nesmíme zapomínat, že milost je jaksi svrchovaný čin a že nikdo nemůže posuzovat, zda milost byla dána právem nebo neprávem. Milost se totiž nedává právem nebo neprávem. Prezident je zmocněn omilostňovat a tudíž nejde hledat, jakým právem. Prostě právem toho, že se tak rozhodl. Já nevím, v jakém stavu je ten aparát, já sem, pokud sem se dívala na zdůvodnění milostí, tak jak je nabízí Hrad na své webové stránce, tak mě se to zdálo uspokojivé, jak říkám, někdy bych se rozhodla jinak, ale možná bych třeba vyhověla zase jiným milostem, které nebyly podány, ovšem já nejsem prezident a nikdy nechci být.

Host (Bohumil Pečinka): Já bych to chtěl jenom ještě ukončit jednou větou. Tam nesmí být podezření z možné korupce. Teď nemyslím prezidenta, ale celého toho řetězce. Ono, mělo by to být průhlednější, asi tak.

Host (Petruška Šustrová): No, já bych k tomu ještě dodala, podezření z korupce snad tam snad ani není, ale podezření z různého možného ovlivňování. Ne tedy korupce, že by někdo podplácel. To si, to se mi nezdá.

Moderátor (Vladimír Kroc): Ve čtvrtek se končící prezident loučil v Lánech s politickou reprezentací. Opět chyběli komunisté, s nimiž se Václav Havel odmítal setkávat. Bylo to podle vás v pořádku, že prezident ignoroval jednu parlamentní stranu?

Host (Bohumil Pečinka): Je to, bylo to jeho rozhodnutí, které vzniklo v nějaké době. Víte, museli bychom se tady vrátit k tomu, proč komunistická strana je jaká je, co hlásá, co nehlásá. Prezident tímto chtěl deklarovat, že se nechce scházet prostě s lidmi, kteří zpochybňují demokratický charakter nebo se jednoznačně nevyjadřují loajalitu k tomu novému režimu. A to nebylo jenom v případě komunistů a tuším, že i republikánů, když byli v parlamentě.

Host (Petruška Šustrová): No a já si myslím, že to taky trochu souvisí s důstojností prezidentského úřadu a to na těch Sládkovcích myslím je vidět, zejména dobře, protože, proč by měl prezident s takovými křiklouny obcovat, sedět, pít kafe, i když se jim podařilo získat hlasy tolika a tolika voličů.

Moderátor (Vladimír Kroc): Bohumil Pečínka už tady na to narazil, čím to, že Václav Havel byl a časem se ta disproporce zřejmě víc a víc prohlubovala, populárnější ve světě, než doma?

Host (Bohumil Pečinka): Zase. V různých etapách to bylo různé. V té první etapě, dejme tomu té první polovině toho období v západní Evropě byla obrovská poptávka, zvlášť po pádu želené opony, po nějakém viditelném symbolu, nejdříve symbolu ještě před revolucí odporu, později symbolu nějaké nové politiky. Po ní se na nás dívali a čekali, že nejenom budeme jaksi zavádět ten tradiční kapitalismus a tržní instituce, ale že přijdeme s něčím novým. S novými myšlenkami, přinejmenším s novým stylem a Václav Havel to v první etapě svého prezidentství plnil jim tyto představy. Zval si na Hrad různé hudebníky od Rolling Stones po Lu Reada, vystupoval nekonformně, měl takové eseje zajímavé, zajímavé projevy, takže tento, tento dojem vznikal. V druhé polovině toho jeho období zase velice tvrdě prosazoval určitou politiku, politiku rozšíření NATO, navzdory Rusku a tak dále, mohli bychom v tomto pokračovat, takže myslím, že to vzniklo na základě tady těchto dvou momentů.

Host (Petruška Šustrová): No, já myslím, že je třeba říci, že doma opravdu není nikdo prorokem, jo, že mnoho různých kritik, které směřují k Václavu Havlovi, tak sou, sou skutečně nesmírně malicherné a hloupé a je z nich cítit osobní zaujetí. Tím naprosto nechci říci, že Václav Havel je nekritizovatelný člověk a že nenadělal spoustu chyb, samozřejmě nadělal. Jako každý člověk. Je to člověk omylný. Nicméně to, co naše noviny, zpravidla až na naprosté výjimky, přehlížejí je, že prostě Havel je opravdu obrovská osobnost, je to velký státník, svět to vidí, svět to vnímá. My jsme mohli vidět, jak se mu tedy klaní celé to Natovské shromáždění, to byla, to byl moment, který opravdu jen tak nějakou hlavu státu nepotká a to nebylo gesto, to bylo prostě skutečně vyjádření velké úcty. My to tolik nevidíme, protože jednak jsme neustále bombardováni médií, která upozorňují na to, že na Hradě při té, tom uvádění měl krátké kalhoty, že prostě jeho poradci sou takoví a makoví, že si vzal herečku a já nevím, co všechno, prostě věci, které opravdu se mi nezdají být podstatné a ta velikost se jaksi špatně vnímá, ale já myslím, že, že i jiné hlavy států se doma nedočkají tak velkých patetických oslav, jakých se jim třeba dostane ve světě, protože jaksi ono se to o tom cizím říká líp, než o tom vlastním.

Host (Bohumil Pečinka): Možná je to taky tím, že Václav Havel častěji přemýšlel o lidstvu, než o věcech, o věcech trošku přízemnějších, takže tady to občanstvo české to vnímalo trošku skepticky ty jeho projevy.

Host (Petruška Šustrová): A nebo, abych navázala občanstvo české, přemýšlí spíš o těch věcech přízemnějších, než o lidstvu.

Moderátor (Vladimír Kroc): Než se rozloučíme, povězte, jak se vám líbí neonové srdce na Hradě?

Host (Petruška Šustrová): Tak já začnu, vidím, že panu Pečinkovi se do toho nechce. Víte co, mě se to líbí, protože je to přece známý Havlův symbol a to, že se někdo rozhodl, že tedy na rozloučení Havlovo tam to srdce na těch pár týdnů vyvěsí, tak mě se to líbí. Je to sympatické. Samozřejmě architektuře to neodpovídá a je to taková, takový jako by skoro bych řekla uličnictví, tak to trochu evokuje ty Havlovy začátky. A to pobouření, které se nad tím rozlehlo, prosím vás, já když si představím co tam by si dal některý z těch následujících prezidentů, tak se mi ani nechce to říkat.

Moderátor (Vladimír Kroc): Říká Petruška Šustrová z Lidových novin. Ty rozpaky, to byla vaše odpověď?

Host (Bohumil Pečinka): Já bych chtěl jenom vědět, co to znamená, že to zhasne právě v den prezidentova odchodu, co to znamená pro následujícího prezidenta, jestli to má znamenat, že bude bez srdce nebo, nebo bude, bude vyjadřovat. Já bych chtěl vědět, co tento symbol má znamenat, že to právě zhasne v den prezidentova odchodu, ale to je, to je mě utajeno asi.

Moderátor (Vladimír Kroc): Touto otázkou končí Bohumil Pečinka z Reflexu. Díky a na shledanou.

Host (Petruška Šustrová): Na shledanou.

Moderátor (Vladimír Kroc): Příjemný poslech dalších pořadů Českého rozhlasu jedna přeje Vladimír Kroc.

Autorizovaným pořizovatelem elektronického přepisu pořadů Českého rozhlasu je ANOPRESS IT, a.s. Texty neprocházejí korekturou.