Zalezli jsme do díry a přes nás padaly laviny, vzpomíná horolezec Zdeněk Hák na Gašerbrum

Umanutě lézt nahoru

Marek Holeček je umanutý člověk. Jihozápadní stěnu lezl už popáté, jeden z jeho lezeckých partnerů tam přišel o život. „Věděl jsem, do čeho jdu. Viděl jsem pár videí z předchozích pokusů,“ říká Zdeněk Hák. Podle čeho se ale pro takový projekt člověk rozhoduje? „Podle chuti. Kdybych měl pochybnosti, tak to nejde.“

Počasí umožnilo výstup až skoro po měsíci. „Ten čas se hodí, je potřeba se dobře aklimatizovat na tak vysoký kopec, takže my jsme v rámci toho měsíce čtyřikrát vystoupali a zase sešli dolů do základního tábora.“

Začalo masivně chumelit, zalezli jsme do díry a přes nás padaly laviny. Ve stanu jste krásně zalezlý, ale zasypávaly nám stan, tak jsme se nakonec rozhodli, že půjdeme raději dál.Zdeněk Hák

Horu zdolali Holeček s Hákem alpským stylem. Všechno s sebou, žádné postupové tábory. Šest dní nahoru, tři dny dolů. „Pro mě je přirozenější lézt jenom nahoru. Je potřeba si nabalit ten batůžek na týden až deset dní a s tím si vystačit.“

Batoh na týden pod deset kilo? „Plyšové medvídky jsme na vrchol netahali,“ vzpomíná horolezec. „Náhradní rukavice, náhradní ponožky, jídlo, přístřešek, nic jiného. Mačky, cepíny, sedací úvazek má člověk na sobě, to netáhne v batohu.“

Obrovská stěna, která je v 7500 metrech, je místem, kde zůstal v předchozí expedici Zdeněk Hrubý. „Spadl z druhého výškového tábora. Byl to pád kilometr, dvanáct set metrů. Mára mi neřekl, že je přímo v té trhlině a sedíme tam nad ním,“ říká Hák.