Zádušní mši za Havla uzavře Svatováclavský chorál. Zněl i na pohřbu Masaryka

Svatováclavský chorál byl dlouho českou národní hymnou, dokud se oficiální nestala píseň Kde domov můj. Původ chorálu se datuje až do 12. století a váže se k českému knížeti, svatému Václavovi.

Svatováclavský chorál se rozléhal Pražským hradem při korunovaci českých králů. Zněl ve svatovítské katedrále právě tak, jako v posledním vesnickém kostelíku na horách.

„Svatováclavský chorál sloužil jako upevnění české národní identity a českého vlastenectví. A stejně tak ho můžeme chápat i v dobách moderních dějin, kdy národ prožíval tragické a osudové chvíle. Například v době nacistické okupace,“ vysvětlil historik Jaroslav Šebek.

Od 13. století měnil Svatováclavský chorál svoji podobu. Rozšiřoval se o další strofy a sloky a až na přelomu 18. a 19. století dostal podobu, jakou známe dnes. Čas běžel, ale síla chorálu neslábla.

„To samozřejmě souvisí s osobou knížete svatého Václava, protože on se stal tou osobností, která sjednocovala národ, stal se zemským patronem. A řekl bych, že celá píseň právě tuto jednotu kolem osoby svatého Václava a současně věčného knížete české země vyjadřuje,“ přiblížil historik.

Svatováclavský chorál není mrtvý ani v 21. století. Mnozí autoři ho parafrázují, nebo vytvářejí nové úpravy. Jako třeba Michal Nowinski a Jan P. Muchow.

Svatováclavský chorál sjednocoval český lid nejen v dobách válek, ale i v období smutku. Proto píseň Svatý Václave uzavře zádušní mši za prezidenta Václava Havla.

„Řekl bych, že je to přirozené. Protože i třeba u pohřbu prvního prezidenta samostatného Československa Tomáše Garriguea Masaryka, na který toto rozloučení s Václavem Havlem výrazně navazuje, zazněl Svatováclavský chorál právě v okamžiku, kdy rakev opouštěla Pražský hrad,“ doplnil historik Jaroslav Šebek.

Chorálem Svatý Václave se modlí lidé k patronovi českých zemí, knížeti svatému Václavovi, aby se za svůj národ přimluvil u Boha, pomohl mu od příkoří a zajistil mu spasení.