Za vlast a proti císaři
Kulku, která zranila jeho dědečka, dnes brdský kronikář ochraňuje jako rodinný šperk
Přes sto let stará kulka z italské pušky a muž, který ji dostal do těla. Podobný osud potkal mnoho Čechoslováků, kteří v první světové válce museli narukovat do rakousko-uherské armády. Bojovali za císaře, ve skutečnosti ovšem hlavně snili o tom, že se ve zdraví vrátí domů. Osud je přitom paradoxně postavil se zbraní v ruce proti krajanům, kteří bojovali proti monarchii v řadách československých legií. Jedním z vojáků monarchie byl i Václav Šebek.
Čtěte také
Přes sto let se v rodině Zdeňka Kastnera dědí dvě malé, do hladka ohmatané střely, které vyndali lékaři z těla jeho dědečka. Jmenoval se Václav Šebek, prošel východní frontou a v roce 1917 převeleli jeho 88. regiment do italských Alp.
V závěru války svedla rakousko-uherská armáda s italským vojskem nejkrutější boje na řece Piavě, kde Šebek utrpěl vážné zranění. Tohle všechno ale zjistil jeho vnuk teprve nedávno, právě kvůli hladce ohmataným kouskům náboje ze šuplíku.
Nový seriál Ľubomíra Smatany uslyšíte na Radiožurnálu každý den od pondělí do neděle vždy v 8.50.
Vytrvalost se vyplácí
„Když zemřela matka,našel jsem malou krabičku a v ní dva náboje, takové rozmačkané. U toho bylo napsáno: tatínek 1918,“ popisuje Zdeněk Kastner, kterému dalo hodně práce zjistit už jenom to, kdy a kde byl jeho děda zraněný: „On o tom totiž nikdy nemluvil.“
Zdeněk Kastner bydlí v podhůří Brd, v Zaječově na Rokycansku. Je kronikář, regionální badatel a vyzná se v archivech. V jednom rakouském našel stopu po dědečkovi.
„Na stránkách Landesbibliothek Oberösterreich jsem začal hledat ve zhruba 700 seznamech ztrát. Jméno i příjmení mohlo být napsané různě a já ho našel psané německy až na předposlední straně, zranili ho týden před koncem války,“ směje se Kastner s tím, že kdyby hledal od konce, uspěl by za deset minut. „To jsou ty zákony schválnosti.“
Oživlá vzpomínka
Střely z italské pušky nechtěl Zdeněk Kastner nechat ležet v šuplíku, a tak se rozhodl, že je věnuje vnukovi a synovi. Ovšem jako tak trochu umělecké dílo.
V malé dílně v pražském Karlíně se do toho pustila mladá zlatnice a šperkařka Kristýna Boušová. „Občas lidi přinesou něco raritního, co nespadá úplně do mého oboru. Bývá to na hraně, jestli se do toho pustit. Tohle sice není žádný zlatnický ‚majstrštyk‘, kde bych předvedla svůj um, ale ten příběh to vytrhne.“
Štíhlá světlovláska sedí u stolu plného jemného nářadí a vymýšlí, jak dostat z náboje olovo a vytvořit přívěsek. To se jí nakonec podařilo a od půlky června se drobná ozdoba houpá na krku berounského tesaře Zdeňka Kastnera mladšího. Dostal ho od otce k 50. narozeninám.
Rodinné dědictví
Přívěsek tvoři dutý váleček, ke kterému je připevněná malá tabulka s nápisem Václav Šebek, 30. 4. 1918, Doss Alto, Itálie. Paradoxem je, že na tomto bojišti válčil Kastnerův dědeček proti italské armádě, ve které sloužili českoslovenští legionáři. Byl ovšem zraněný ještě předtím, než se legionáři do bojů proti Rakousko-Uhersku zapojili.
„Já jsem si původně myslel, že to byl nějaký granát, který se roztrhl a vyletěly z něj střepiny. Vůbec si nedokážu představit, jak to bylo velké,“ říká pravnuk vojáka Šebka. „Syna bych ještě mohl mít, tak by to mohli nosit další a další, nebo to bude nosit dcera.“
„Když děda žil, tak jsem se ho na neptal a on sám o tom nemluvil. Vím, že kulhal. Možná právě díky zranění nemusel na Piavě dál válčit a kulka mu zachránila život,“ myslí si Zdeněk Kastner starší.
Související
-
Po stopách legionářů na Sibiři. Co po sobě Čechoslováci zanechali?
Před sto lety bojovalo v Rusku několik desítek tisíc českých a slovenských vojáků, kteří vstoupili jako dobrovolníci do legií.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
