Za příběhem pařížské galerie Roger-Viollet stojí vášeň k fotografii i násilná vražda

Prostory bývalé fotografické agentury, dnes Galerie Roger-Viollet, najdeme ve středu Paříže, kousek od bulváru Saint-Germain. Ve třech místnostech jsou od podlahy až po strop vyrovnané krabice.

Fotografie od podlahy po strop

„Uvnitř každé krabice máte jednotlivé obálky a v nich jsou snímky,“ otevírá před námi současný správce fotografického fondu Gilles Taquet jednu takovou, přesně označenou a popsanou. „Z druhé strany snímku vidíte číslo, aby se taková fotka případně v databázi lépe hledala. Dřív totiž samozřejmě neexistoval elektronický seznam všech děl,“ vysvětluje.

Zato teď už elektroformu některé z šesti milionů snímků mají. Najdeme tady fotky známých osobností nebo i méně známých míst. Když chcete třeba snímky z Bretaně nebo z Provence, stačí hledat podle názvu.

„Všechny snímky jsou u nás srovnané podle témat, aby se lépe našly. Když nějaký novinář potřeboval ilustrační fotku katedrály Notre Dame, jednoduše se hledalo v krabici se stejným nápisem.

Humanistická fotografka Helene Roger-Viollet

„A navíc bylo jedno, kdo je autorem. O to nešlo. Zásadní byla dokumentární hodnota fotky, prostě co je na ní,“ dodává jednu zajímavost Gilles. I když v agentuře mají i snímky známých fotografů, jako byl René-Jacques nebo François Kollár, a hodnotu už získávají i fotky samotné Helene Roger-Viollet, která agenturu skoro čtyřicet let se svým mužem Jeanem Fischerem vedla.

„Její snímky se vyznačují určitou humanitou. Fotila etnografická témata. Ale i třeba děti nebo vojáky. Zajímala se o všechno kolem sebe,“ popisuje Gilles Taquet a dodává, že harmonický vztah fotografického páru stál u vzniku i zániku slavné agentury.

„Profesně se pár velice ovlivňoval. Když cestovali, šli do toho naplno. Oba dva fotili, oba dva řídili agenturu i zaměstnance. I když právě Helene byla oficiální majitelkou agentury,“ říká.

Harmonie, která skončila smrtí

Ukázalo se ale, že jejich vztah vlastně až tak harmonický nebyl. Stala se totiž tragédie: Helene byla v roce 1985 svým mužem brutálně zavražděna. Navíc to nafingoval tak, aby to vypadalo jako sebevražda. Policie na všechno záhy přišla a Jeana Fischera poslala za mříže. Ten ale v cele nedlouho poté spáchal sebevraždu.

K rozsudku nikdy nedošlo, takže se nedozvíme, proč k vraždě v prosperující agentuře došlo. Možná žárlivost, možná záchvat šílenství, hádá Gilles.

Fotografické sbírky a fondy Galerie Roger-Viollet, které po páru zůstaly, ale teď patří k uměleckému dědictví Francie. A navíc jsou přístupné všem nejen na webu, ale hlavně i přímo na své původní adrese: na čísle 6 v ulici Rue de Seine.