Za legendami o Velké čínské zdi
Velká čínská zeď v sobě ukrývá mnohá tajemství. A také ostatky tisíců dělníků, kteří ji stavěli. Je zdrojem různých legend a inspirovala i mnohé umělce. Možná málokdo ví, že jeden z nejpopulárnějších textů vážících se k Velké zdi napsal komunistický vůdce Mao Ce-tung.
Vesnici Si-ča-c' už jsem dávno nechal za zády. Stoupám po úzké pěšině klikatící se vzhůru mezi stromy. Musím se na chvíli zastavit, sotva popadám dech. Odměnou mi je ale pohled na šedobílého hada plazícího se po okolních kopcích, tedy spíše skalách. Teď ještě jak se dostat až na samotné hradby. Naštěstí nejsem první, koho napadlo tudy vylézt. A tak u nejnižšího bodu zdi je opřený kus kmene. Krátce nato už se kochám pohledem na skutečná panoramata a hlavně si užívám naprostého ticha.
Velká zeď v Ťien-kchou leží daleko od turisticky nejnavštěvovanějších míst nejznámější čínské památky. Není také zrovna bezpečná. Ovšem její originalita a klid jsou skutečnou odměnou. Je jasno, vzduchem poletuje první sníh. Vrcholky hor ale zatím pokrývá jen kamenná zeď, jejíhož konce nelze dohlédnout. Směrem na východ pokračuje až k Pacifiku, na západ zase k slanému jezeru Lop v pouštích ujgurské autonomní oblasti Sin-ťiang.
Rozhodnu se jít na západ, láká mne totiž nejznámější hlídková věž, kterou místní nazývají Orel letící vzhůru. Stojí totiž tak vysoko, že ji král ptactva nemůže jinak přeletět. A zatímco šplhám nahoru, vypráví mi můj průvodce jednu z legend vztahujících se právě k hlídkovým věžím.
"Kdysi dávno chtěl král Čou Jou-wang z dynastie Čou své nové ženě udělat radost, a tak nechal na mnoha stanovištích na zdi zapálit velké ohně. A to i přesto, že takováto znamení vždy symbolizovala jediné: Blíží se nepřítel. Proto do dáli viditelné plameny okamžitě zburcovaly velké množství obyvatel, na hradby co nejrychleji běželi vojáci i obyčejní lidé. Když zjistili, že jde o pouhý žert, neskrývali velkou nevoli," vypráví průvodce.
Panovníkův rozmar ale nezůstal bez trestu. Jeho poddaní mu totiž přestali věřit, slovo císaře ztratilo na váze a následky byly tragické. "Když se skutečně nepřítel přiblížil, nechal panovník opět zapálit ohně, nikdo mu však na pomoc nepřišel a on byl i se svou paní zabit," dozvídám se konec příběhu, který se ve skutečnosti odehrál malinko jinak. Podstata však byla stejná a vyprávění o králově pošetilosti je vlastně předchůdcem Ezopovy bajky o pasáčkovi a vlkovi.
Stoupáme po schodech vyšlapaných snad milióny kroků. Podél hradeb rostou keře, které mi čím dál častěji slouží k zachycení na strmé zdi. Převýšení dosahuje až 80 stupňů. Radši se ani nekoukám dolů a šplhám dál. Najednou se zeď úží a končí u vysoké skály. Pokračovat je možné jen podél zbytku úzké hradby, na kterou se musíte doslova přilepit a pomalu se sunout dál. A nemyslet na to, že za zády nemáte žádnou případnou oporu.
Zub času tu zapracoval, velké kusy zdi se dávno zřítily. Možná podobně, jak vypráví další z legend. "Za vlády prvního císaře Čchina žili spolu dva manželé. Muž byl ale odveden na stavbu Velké zdi a při práci zahynul. A jak bylo zvykem, pohřben byl mezi kameny. Žena se ho rozhodla najít a požádala o pomoc panovníka. Když ji odmítl, vydala se na místo, kde manžel zemřel. A plakala tak dlouho a srdceryvně, až se zeď zřítila a ostatky jejího muže vydala," pokračoval průvodce.
Po několika desítkách minut jsme konečně, a hlavně ve zdraví, dosáhli našeho cíle, kde mi můj průvodce poblahopřál verši z básně, kterou prý napsal velký Mao: "Nejsi skutečným mužským, dokud nevylezeš na Velkou zeď."
Bez ohledu na skutečnost, že tato slova pocházejí z pera Mao Ce-tunga, k nim mohu jen dodat, že tuto metu, tedy čínskou Velkou zeď, už jsem zdolal.
