Za dobrou sůl jsem čtyři eura rád vysolil

Z městečka Guérande jedete úzkou silnicí. Míjíte solná políčka oddělená nízkými hrázemi. Důmyslný, protože jednoduchý, systém na získávání soli je starý přes 2000 let. Využívá větru, slunce a silného přílivu. Mořská voda se rozvádí do solných políček systém kanálů.

„Musím upravit množství vody mezi jednotlivými bazénky,“ volá z dálky Gilles Macé a zvedá v kanálu asi metr širokém dřevěné stavidlo.

Zjednodušeně řečeno - voda se z hlavních nádrží postupně vypouští do jednotlivých rybníčků oddělených nízkými hrázemi. Postupně se zvyšuje koncentrace soli na litr a slaná voda se zbavuje nečistot. Do posledních mělkých nádrží se dostává voda, která má v litru 200 gramů soli. Tam krystalizuje.

Gilles Macé bere do ruky něco, co připomíná hráblo na sníh, ale na několikametrové násadě. Zručnými pohyby hrabe sůl na hromadu. Bílé i šedé krystalky svítí ve slunci. Je to tady tradiční, a proto nesmírně pracný způsob získávání soli.

U silnice pak produkty prodávají Gillesovi rodiče. Pod slunečníkem na stolku je už čistá guerandská sůl, maximálně smíchaná s bylinkami.

„V zimě se staráme o hráze, náspy, bahnitá místa. Průběžně, protože se mění teplota, fouká vítr, solná políčka se občas zanesou a je potřeba je opravit,“ vysvětlují ochotně manželé zákazníkům složení soli a mluví o jejích blahodárných účincích. Ostatně, určitě díky tomu vypadají velice svěže. A i proto za jeden balíček našedlých větších krystalků čtyři eura klidně vysolím.