Z ukrajinské metropole se pomalu stává jedno z hlavních měst evropského streetartu
Jít do galerie na válkou a ekonomickými problémy těžce zkoušené Ukrajině je luxus, který si většina lidí nemůže dovolit. V Kyjevě ale nemusíte za uměním jen do výstavních sálů. Ulice skoro třímilionového velkoměsta se totiž mění na jednu velkou galerii. Za poslední dva roky se v nich objevila víc než stovka obrovských nástěnných maleb od slavných současných umělců z celého světa.
Z malého domku uprostřed vnitrobloku si vychází pan Valerij zapálit cigaretu. Dívá se na protější stěnu domu. Je na ní hejno černých vran s jednou bílou uprostřed.
„Je to dobrá práce. Byla tu škaredá oprýskaná stěna. Teď se sem chodí dívat lidé a líbí se jim to,“ zamýšlí se. „V Kyjevě je mnoho dalších domů s portréty a dalšími malbami na zdech. Autorem téhle je nějaký kyjevský umělec.“
Proč se autor rozhodl pro vrány, má svůj důvod. Valerij mi ukazuje velkou klec na dvoře: „Žil tady člověk, který měl rád krkavce, ale před dvěma lety bohužel zemřel. Tyto krkavce našel různě v lese. Jeden měl zlomené křídlo, druhý měl zase zraněný pařát. Vyléčil je a už tady zůstali, tak je sem chodím krmit.“
Valerij je v důchodu a o dva krkavce – samečka Korvina a samičku Karalušu – se sem chodí dvakrát denně starat. „Chodí sem spousta lidí s dětmi a dívají se na malbu i na krkavce. Nosí jim k jídlu játra, chleba a zbytky masa,“ říká.
Nebát se zeptat se vyplácí
Občas dá trochu práci malby najít. Jednak proto, že bývají schované ve vnitrobloku, ale také proto, že se člověk musí pořádně rozhlédnout kolem sebe.
„Každá práce musí donutit lidi trochu se zastavit a přemýšlet. Nemá to být jen hezké pro oko, musí to ve vás vytvářet nějaký pocit,“ vysvětluje Geo Leros, mladý ukrajinský filmař, který za desítkami kyjevských streetartů stojí, i když sám nemaluje. Jeho nápad se líbil i kyjevskému starostovi Vitaliji Kličkovi. Nebylo prý ale lehké se s ním setkat.
„Když jsem se v roce 2015 vrátil z natáčení v Los Angeles, napsal jsem o street artu v Kyjevě projekt,“ vypráví Geo. „Snažil jsem se mnohokrát spojit s Vitalijem Kličkem, zkoušel jsem to přes různé známé, ale bez úspěchu. Tak jsem se zkrátka vydal na radnici.“
V Kličkově kanceláři bylo odemčeno, ale zastavila ho ochranka. Starostova asistentka slíbila, že projekt předá, a za pár týdnů Geovi opravdu z radnice zavolali.
Krajiny, portréty i politika
Od ukrajinského starosty má Geo Leros jen posvěcení. Umělce i peníze od sponzorů si shání sám. Za plochu platit nemusí, k malbám si většinou vybírá státní budovy. I tak ale jeden street art vyjde zhruba na 75 tisíc korun.
„Je v tom cena letenky, hotelu, barvy, jeřábu i nějaké peníze pro umělce. Nejtěžší bylo najít sponzora pro první práci, bylo to něco úplně nového,“ vypráví Geo Leros.
Náměty pro malby jsou různé – fantaskní krajiny, portréty, surrealistické výjevy. Některé mají i politický podtext. To je případ malby od autorského dua Interesni Kazki, která zpodobňuje kozáka v ukrajinské národní vyšívance, jak šavlí přesekává Rusko coby hada deroucího se na východní Ukrajinu.
Umění ve válečné zóně
Geo Leros plánuje street art dostat i mimo Kyjev: „Chceme udělat několik prací na frontové linii ve válečné zóně. Už tam ve spolupráci s australským umělcem Guido van Heltenem vznikl na panelovém domě v Avdijivce portrét učitelky ukrajinštiny.“
Guido van Helten musel malovat v neprůstřelné vestě s helmou na hlavě a ozbrojenou ostrahou. Většina umělců, které Geo Leros oslovil, souhlasí. Jak říká Geo, když je blízko nebezpečí, vznikají velká díla.
